Jan Klička: Dobrý den všem mladým, středním i starším divákům kanálu UPC EXPRESS. Asi všichni bychom se chtěli dožít spokojeného důchodu, ale ouha, je nás málo, a tak stávající financování začíná kolabovat. Už letos bude chybět až 40 mld korun. Vláda konečně představila slibovanou reformu penzí. Ovšem u toho předvedla takové zmatky, že důvěru lidí spíše ztratila. Co tedy kabinet Petra Nečase ve skutečnosti vymyslel? Zeptáme se na to v dnešním Tématu Deníku. Když se koalice dohodla na změně důchodů, Věci Veřejné pohrozili, že pokud se změny špatně vysvětlí lidem, celou reformu shodí ze stolu. Kde je tedy chyba, proč vláda tak špatně vysvětluje budoucí úpravu penzí? Na to se zeptáme našeho dnešního hosta, kterým je ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. Dobrý den. Jaromír Drábek:Dobrý den. Jan Klička: Pane ministře, kdybychom na úvod trochu odhlédli od toho, že jste politikem, a vžil byste se do role, pokud to mohu říci, obyčejného občana. Jak by na Vás působily ty zprávy v televizi, to že vlastně vláda během dvou týdnů dokázala dvakrát změnit svůj názor na DPH, která sic není reformou penzijní, ale daňovou, ale přesto během dvou týdnů otočila ten názor. Působilo by to na Vás důvěryhodně? Jaromír Drábek:Víte, my máme dneska takovou docela zajímavou mediální dobu, kdy jednak, já tomu říkám doba negativních mediálních titulků, kdy je v řadě případů vytrháváno jednotlivé z toho celku, na druhé máme velmi otevřenou dobu z hlediska informací, Vy víte, že v minulém období, a nakonec ukazuje to i tazkušenost, každý týden každé jednání bylo vždycky médii komentováno. A my jsme mohli na podzim slyšet od Věcí Veřejných, že důchodová reforma ještě není připravená, jak to, že ještě není připravená, že je potřeba s tím spěchat. Na druhou stranu jsme mohli slyšet od prezidenta republiky, že diskuze o důchodové reformě jsou uspěchané a to vyplývá právě jenom z toho, že ta jednání je potřeba vést na základě argumentů, na základě propočtů a analýz, a když potom ty informace jsou vytržené z kontextu, tak potom působí chaotickým dojmem. Jan Klička: Na druhou stranu změna DPH byla dvakrát z dva týdny. To myslím nebylo vytržené z kontextu. Jaromír Drábek:V tomto případě, a Vy jste to sám říkal, to není přímo záležitost toho samotného konceptu důchodové reformy, to je záležitost náhrady tzv. transakčních nákladů, které je třeba v následujících letech především proto, abychom byli schopni přejít z toho systému pouze průběžného financování do toho finančního systému, ale to už je negativní znak toho koaličního vládnutí, protože pokud se nějaká dohoda na základě čísel, na základě doporučení Bezděkových komisí, na základě doporučení Národní ekonomické rady vlády, pokud už se dospěje k nějaké dohodě, pak je velmi nepříjemné, když se jedna z koaličních stran, konkrétně Věci Veřejné přijdou po týdnu s tím, že nejsou připraveni tu dohodu držet, a že chtějí dohodu jinou. Jan Klička: Co jste jim řekli? Jaká byla vůbec Vaše reakce? Jaromír Drábek:Reakce byla jednoduchá. Jak my za TOP 09, tak ODS jednoznačně stála na tom, že dohodu jsme uzavřeli, a že my tu dohodu jsme připraveni naplňovat, vzhledem k tomu, že Věci Veřejné jednoznačně prohlásili, že tu dohodu dodržet nemohou, protože nebudou mít podporu svých poslanců, tak nám z těch dvou možností, před které jsme byli postaveni, buď ukončit koaliční spolupráci anebo se pokusit najít jinou dohodu na tom postupu ve sjednocování DPH, no tak jsme v tu chvíli zvolili tu variantu druhou. Že to nebyl šťastný postup z hlediska důvěryhodnosti koalice jako takové, to je naprosto evidentní, na to si každý divák musí udělat svůj názor, kdo za tu situaci zodpovídá. Jan Klička: Jen pro osvěžení paměti, Věci Veřejné také změnili názor na základě schůzky, která se odehrála mezi ministrem dopravy Vítem Bártou a prezidentem republiky Václavem Klausem. Jak Vy hodnotíte roli hlavy státu, bylo to ještě v intenci nechci říci zasahování/nezasahování do té politiky, ale v nějakých mezích, tam kde Vy byste si dokázali představit roli prezidenta? Jaromír Drábek:To není záležitost role prezidenta, prezident má samozřejmě plné právo vyjadřovat se ke všem krokům jednotlivých politiků, jednotlivých politických stran, tam je spíše na pováženou, zda je vhodné, aby po jedné schůzce některá ze stran změnila svůj názor, odstoupila od těch dohod, které předtím uzavřela. My jsme přece ty dohody uzavírali a jednali na základě sedmi let různých výpočtů, analýz a doporučení. To, že doporučení ekonomických expertů bylo jednoznačně v tom směru snížit vedlejší náklady práce a adekvátně tomu zvýšit DPH, o tom se strašně málo mluví, a to je to, co já nazývám těmi zkratkovitými titulky. My jsme přece chtěli přesunout část zdanění ze zdanění práce do nepřímých daní. Že je to nepopulární krok, to je naprosto jasné, ale že by to byl dlouhodobě výhodný krok pro všechny občany ČR, to je také nezpochybnitelné. Jan Klička: Tak k té samotné reformě se ještě dostaneme. Já bych se zkusil ještě zeptat na poslední otázku toho politického aspektu. Jsou pro Vás teď Věci Veřejné čitelné? Je jejich důvěra ve Vašich očích nebo očích koalice, nevím, na kolik si troufnete mluvit samozřejmě za ODS, ale po tomto obratu nebo změně názoru, jsou pro Vás důvěryhodným koaličním partnerem? Jaromír Drábek:Samozřejmě nemohu mluvit za ODS, jako místopředseda mohu mluvit pouze za TOP 09, zatím jsme obezřetní k tomu, co Věci Veřejné předkládají, protože musím říct, že po zkušenosti z posledních týdnů, kdy se poprvé v koalici stalo to, že byla uzavřena nějaká dohoda a ta potom byl zpochybněna. Tak samozřejmě, že my se podle toho musíme chovat a musíme být velmi obezřetní k těm dalším jednáním. Dosud to za celých 8 měsíců probíhalo tak, že sice v médiích byly různé přestřelky mezi představiteli jednotlivých stran, ale jak vláda, tak koalice na té úrovni koaličního vyjednávání, jednala, řekl bych, velmi svědomitě a odpovědně. Toto byl první případ, kdy byla uzavřena nějaká dohoda, o které se dlouho a náročně vyjednávalo a ta byla zpochybněna. Musíme teď dávat velký pozor, zda šlo o ojedinělý exces, a nebo zda takovým způsobem chtějí Věci Veřejné přistupovat ke koaliční spolupráci i v dalších případech. Jan Klička: Ještě poslední otázka. Zkusme se podívat úplně pod pokličku. Já to nechci směřovat k nějakým osobním útokům, ale přesto se zeptám, ten názorový obrat ze strany Věcí Veřejných, byla to věc jednotlivce nebo se tak prostě dohodla celá strana? Mířím tím samozřejmě k tomu, že média často zmiňují roli Víta Bárty, který byl hlavním motorem toho obratu. A znovu připomínám, uskutečnila se ta schůzka na Pražském hradě. Jaromír Drábek:Pro TOP 09 je koaličním partnerem jednoznačně strana Věci Veřejné a není mojí ambicí jakkoliv hodnotit, jestli to je záležitost jednoho člověka či zda je to záležitost více lidí či zda je to záležitost celé strany, prostě Věci Veřejné oficiálně na koaliční úrovni představují svoje pohledy, představují svoje argumenty, a to zda, a jakým způsobem, jsou to schopny vnitřně komunikovat uvnitř strany, to je skutečně jejich vnitřní záležitostí. Jan Klička: Mnoho lidí se teď, pane ministře, ptá po těch všech změnách a novinových titulcích a zprávách, jestli ta změna, a teď mluvím o DPH, o té daňové části penzijní reformy už je skutečně definitivní. Trošku to koresponduje s tím, na co jsem se ptal v pozici toho koaličního partnera, těch změn. Jaromír Drábek:Ano, je to definitivní a myslím, že je to i jasně podepřeno tím, že jsme se shodli v koalici, že s tímto zákonem bude zároveň spojena otázka hlasování o důvěry vládě. To znamená, pokud by někdo chtěl jakýmkoliv způsobem zpochybňovat tu dohodu, to znamená, že zpochybňuje celý princip koaliční spolupráce. Jan Klička: To znamená, že jakýkoliv další řekněme názorový přemet, můžeme-li to tak nazvat, ve změnách daní už by znamenal… Jaromír Drábek:Nepřipadá v úvahu. Protože tato dohoda o v příštím roce sblížení sazeb DPH a v roce 2013 sjednocení DPH bude předmětem hlasování, které bude spojeno s hlasováním o důvěře vládě. Jan Klička: Vy sám jste garantem té penzíjní části, daňovou část té penzjiní reformy zajišťuje Váš stranický kolega Miroslav Kalousek. Přesto se zeptám i na sazby DPH. Často se lidé ptali, jakým způsobem mohou analytici na ministerstvu tak rychle spočítat dopad do peněženek lidí. Protože nejdříve počítali s 20% sazbou, tam to vyházelo možná až 500 Kč měsíčně, pak když se sazba změnila na 14% a posléze v roce 2013 na 17,5%, tak nejčastější odhady se teď pohybují kolem 250 Kč. Jak to, že to šlo tak rychle spočítat a na kolik z Vašeho pohledu je takový výpočet přesný. Protože každý máme ten spotřební koš trošku jiný. Senioři ho mají jiný, jsou různí senioři, různě nemocní, různě utrácejí za léky. Jaromír Drábek:Na ministerstvu sociálních věcí existuje speciální pracoviště, které musím říct, že je pro mě tím vzorem nestranického pracoviště, které provádí ty analýzy a predikce dlouhou dobu, dlouhá léta a má skutečně za prvé velmi dobrou odbornou erudici a za druhé velmi dobré odborné podklady i ve spolupráci se statistickým úřadem, ale také s našimi interními šetřeními. Výpočty, které vycházejí z dlouhodobých řad, z dlouhodobých zkušeností, tak ty výpočty na těch modelech potom lze provést skutečně velmi rychle a samozřejmě že my máme ty přepočty udělané podle jednotlivých segmentů, to znamená domácnosti důchodců, domácnosti rodin s dětmi, domácnosti nezaměstnaných, atd. Jan Klička: To znamená, že za těch 14 dní to stačí k tomu, abyste přepočítali? Jaromír Drábek:Naprosto jednoznačně, dokonce ani ne 14 dní. Ti lidé dokážou ty jednotlivé propočty, právě proto, že jsou to modelové záležitosti a dlouhé řady, tak je dokáží udělat během několika dní a samozřejmě, že pro nás je také důležitá zkušenost z minulého zvyšování dolní sazby DPH, protože to už jednou proběhlo z 5% na 9%, shodou okolností o stejný počet procentních bodů a tam se ukázalo, že ze zdaleka 100% nepromítne to zvýšení daně do cen. Přesto my jsme při těch propočtech v těch predikcích uvažovali dvě varianty a to je 100% promítnutí zvýšení daně do cen a 75% procentní promítnutí do cen, ono to reálné promítnutí, odhadují různí ekonomové a analytici bude kolem 50%. Nicméně ministerstvo práce a sociálních věcí k tomu přistupuje velmi konzervativně, tak abychom zachytili ten nejhorší případ, který by mohl nastat, a z toho je také odvozena ta dohoda o zvyšování odpočitatelné částky na dítě tak, aby u rodin s dětmi bylo jasné, že ani v nejhorším případě na tom nebudou tratit, naopak, že tato úprava zvýší podporu rodin. Jan Klička: Zkusme se zeptat i na otázku těch seniorů, protože mimořádná valorizace, se kterou se počítalo už v letošním roce někdy na podzim tedy nakonec bude a proběhne až v řádném termínu tedy v lednu 2012. Jaromír Drábek:Přesně tak, protože původní plán byl takový, že se DPH měla měnit už k 1.10. letošního roku, vzhledem k tomu, že konečná dohoda je taková, že ty kroky budou provedeny vždy k 1.1. a vždy k prvnímu lednu je termín řádné valorizace podle zákona, tak samozřejmě v té souvislosti jak k 1.1.2012 tak k 1.1.2013 předpokládám řádnou valorizaci důchodů. Jan Klička: Kolik to bude? Jaromír Drábek: To procento ještě v tuto chvíli není možné přesně říci, protože ta valorizace se vždycky odvíjí od čísel, která jsou do července toho běžného roku, to znamená na základě červencových čísel my během sprna a září spočítáme výši té valorizace, nicméně predikce je taková, že valorizace by měla respektovat přibližně o něco více než 2% inflaci a samozřejmě 1/3 růst mezd. To je ten standartní valoruzační vzorec, kdy je valorizace vždy odvíjena tak, aby 100% pokryla inflaci a k tomu ještě přidala 1/3 růstu mezd. Jan Klička: Poslední otázka k DPH, proč vlastně začínáte zvyšovat DPH o rok dříve než dojde k těm výpadkům, které způsobí to vyvádění do systému. Protože ta 10% sazba se nejprve zvedne na těch 14% a posléze 2013 na těch cílových 17,5%. Ovšem v roce příštím si tím uděláte takový hezký počinek, pokud to tak mohu nazvat, do státního rozpočtu. Jaromír Drábek: Tak jednak už dlouhou dobu mělo být spořeno na ty transformační náklady, když se podíváte do historie, tak už před deseti lety politici neohroženě vyhlašovali, že všechny příjmy například z privatizace… Jan Klička: K tomu se dnes také dostaneme. Jaromír Drábek: …dalších podniků budou použity na transformaci penzijní reformy. Bohužel nestalo se tak a ty peníze byly rozpuštěny do běžných výdajů, tedy projedeny v tom normálním slova smyslu, ale my v tuto chvíli potřebuje alespoň nějaký polštář, abychom měli alespoň nějakou část předem připravenou na použití na transformační náklady. Jan Klička: Když jde o důchody, Lidé v Česku rozhodně nejsou lajdáci, spoření na penzi má 4,5 mil lidí. Zhodnocení jejich peněz sice není nijak zvlášť velké, nejčastěji do 2% ročně. Proč ale vymýšlet nové fondy, když jedny už pár let existují, i na to se ptáme ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka. Jan Klička: Pane ministře, začněme ve žhavé současnosti a sice u mínusu, ve kterém se čím dál víc ocitá důchodový účet. Ty odhady jsou různé, někdo tvrdí, že letos už se na tom účtě pro důchody nebude dostávat 30 mld korun, někdo 40 mld a dokonce jsem viděl i krizový scénář, kdyby na konci tohoto roku mohl ten účet skončit v mínusu 50 mld Kč. Jaký je teď Váš aktuální odhad vzhledem k výkonosti ekonomiky, vzhledem k tomu, kolik se vybírá? Jaromír Drábek: Tak v minulých dvou letech skutečně, každý rok ten tzv. důchodový účet, protože ona je to součást státního rozpočtu skončil s deficitem cca 30 mld Kč. My předpokládáme že v letošním roce ten deficit bude přibližně kolem 40 mld Kč, ale samozřejmě závisí to na vývoji ekonomiky, zejména na vývoji nezaměstnanosti a vývoji mezd, nicméně samo o sobě není toto číslo tak důležité, protože jsou jiné země, které například financují důchodový systém jenom z určité části z důchodového pojištění a z další části z daňového systému, extrémním případem je Dánsko, kde vůbec žádné sociální pojištění nemají a financují celý důchodový systém prostřednictvím daní, takže na tom samotném rozložení není nic tak stěžejního, důležitý je trend, ten vývoj, kdy v řadě minulých let byl důchodový účet buď v přebytku nebo byl vyrovnaný a my se v posledních letech dostáváme do situace, kdy důchodový účet je záporný a my musíme počítat s tím, že ho musíme dorovnávat z jiných příjmů, tedy z daní, to je nezpochybnitelný fakt a my se na tu situaci musíme připravit a připravit se také na postup v dalších letech. Jan Klička: Reakcí koneckonců na to je penzijní reforma a odvedení části peněz do těch soukromých fondů. Jaromír Drábek: To je přesně ten důvod, proč čím dříve se penzijní reforma provede, tak tím lepší mají vyhlídky třicátníci na to, jaké budou mít důchody v poproduktivním věku. Co je ale důležité, my jsme ve výrazném zpoždění, víte, že v jiných zemích penzijní reforma proběhla řádově před deseti lety, my máme na jednu stranu obrovskou výhodu v tom, že se můžeme poučit z jejich chyb, ale na druhou stranu těch 10 let nám bude chybět a čím dříve penzijní reformu zrealizujeme, tím větší budeme mít vyhlídky na stabilitu důchodů do budoucna. Ten spořící pilíř, o kterém je často hovořeno jako o vyvedení z průběžného systému. Ten spořící pilíř je prostě nutným doplňkem toho, aby ten systém byl dlouhodobě stabilní. Protože až dnešní třicátníci půjdou do důchodu, to bude za 35-40 let, tak už nebude dostatek ekonomicky aktivních, aby byli schopni plně financovat ten důchodový pilíř tak, aby důchody mohly být v dostatečné výši. Jan Klička: A to je právě věc, na kterou… Jaromír Drábek: …to znamená, je potřeba doplnit ten systém o tzv. spořící pilíř, kde doplňkem bude to, co si ti lidé naspoří během ekonomické aktivity. Jan Klička: To je právě věc, na kterou se chci zeptat. Protože ta byla zcela jaksi pominuta v debatě o důchodové reformě. Na základě jakých demografických propočtů jste vlastně došli k tomu nějakému přibližnému datu, kdy se ten průběžný systém financování zhroutí? Protože například v minulém týdnu se objevily analýzy demografů, tuším z Karlovy univerzity, kteří tvrdí, že po nějakých úpravách by tady 50-70 let mohl zůstat stávající systém. Když se podívám třeba do Bezděkovy komise, což byl poradní orgán, se kterým jste také konzultovali a významnou měrou přispěl k penzijní reformě, tak jsem tam vlastně nenašel jediného profesora demografie, jediného profesora z univerzitní sféry. Vesměs to byli lidé samozřejmě ze státních organizací, i od Vás z ministerstva, pak tam byla velká část lidí z komerční sféry, tedy z těch komerčních fondů a výsledek je takový, že doporučení bylo, je dobré spořit. Proč se tak málo mluví o odbornících demografech, kteří v podstatě nedělají nic jiného než počítají délku dožití atd.? Jaromír Drábek: V odborné veřejnosti se o tom mluví hodně. Teď řeknu druhý extrém, pokud demograf si k sobě nevezme lidi, kteří neumí propočtítat stabilitu penzijního systému, tak samotná demografie nepomůže, a je to vidět i na tom samotném výstupu, o kterém Vy jste se zmínil. Tam samozřejmě je možné přizpůsobit průběžný penzijní systém tomu očekávanému demografickému vývoji, a Vy jste to sám řekl, po určitých úpravách, ale řekněme si, co znamenají ty určité úpravy. Znamenají ještě mnohem razantnější zvyšování odchodového věku do důchodu a ještě mnohem razantnější zvyšování odvodové povinnosti. Jan Klička: Platí v tomto případě přímá úměra, a teď bychom měli být hlavně upřímní vůči mladým lidem, kterých se to hodně týká, platí přímá úměra v tom, že čím méně mladých lidí vstoupí do tohoto nového systému, do části odvádění a zůstanou v tom stávajícím, tak tím více se bude natahovat věk odchodu do důchodu, ad absurdum, kde se může zastavit? Jaromír Drábek: Ne, tak to není, ale oni musí počítat s jiným způsobem, že pokud si nebudou jiným způsovem, ať už v tom spořícím fondu nebo v penzijním připojištění nebo individuální investicí, pokud si nebudou přidávat během své ekonomické aktivity další aktivity, které budou muset čerpat až v důchodu, tak potom z toho průběžného systému za 40 let budou schopni čerpat částku, která bude odpovídat nějakému minimálnímu životnímu standardu, ale k tomu je potřeba dát velký vykřičník, minimálnímu životnímu standardu. Tedy ten průběžný pilíř je vhodným zajištěním pro někoho, kdo měl velmi podprůměrné příjmy, a to je životní úroveň, kterou mu zajistí ten průběžný životní státní pilíř. Pokud měl někdo ateď je tedy třeba, jak Vy říkáte, upřímně říci, pokud měl někdo během své ekonomické aktivity nadprůměrné příjmy a nechce spadnout o výraznou část svých příjmů níže, tak mu nezbývá nic jiného než některým z těch způsobů, které jsem jmenoval, si zajistit dodatečné přídavky na stáří, protože ten základní průběžný pilíř už toho z demografického pohledu schopen nebude, protože na rozdíl od dnešní situace, kdy na jednoho ekonomicky aktivního, který přispívá na ten důchodový účet účet připadá nebo najednoho důchodce připadá 1,8 ekonomicky aktivního, tak za 40 let na jednoho důchodce bude připadat 1,2 ekonomicky aktivního a už jen z tohoto čísla je naprosto jasné, že ta úroveň důchodůza 40 let bude výrazně nižší v reálné hodnotě než je dnes. Jan Klička: Poslední otázka, v tuto chvíli už si ale 4,5 mil lidí dobrovolně sami spoří v penzijním připojištění, samozřejmě ono je to i daňově výhodnější, že jsou tam nějaké motivační faktory, ale přesto proč nevyužijeme tyto stávající fondy a on to vlastně i pan prezident to naznačoval, že to na něj působí, že některé fondy by měly být zvýhodněny oproti nějakým jiným fondům. Nevím, na kolik Vy s tím souhlasíte, ale proč tam neakcentujeme ten stávající systém a vymýšlíme nějaký jiný systém, protože oni budou fungovat po určitou část, možná navždycky vedle sebe? Jaromír Drábek: Protože je potřeba to portfolio udělat co nejširší. Je vždycky vhodné, když těch možností je více, a na tom také a na základě všech těch různých analýz a doporučení, na tom také nakonec byla shoda, že je vhodné tyto systémy zachovat vedle sebe a dát lidem možnost, aby si vybrali. Kdo chce, ať si vybere systém penzijního připojištění tak, jak je dosud, tam dojde k některým úpravám, dojde k povinnému oddělení tzv. majetku správce od majetku střadatelů, tak, aby to bylo transparentnější, tak aby případné další výnosy byly větší než doposud, ale kromě toho je potřeba udělat ty klasické penzijní společnosti, protože to je trochu jiný typ spoření s trochu jinými výhledy a je vhodné, aby tyto systémy fungovaly vedle sebe, aby lidé měli větší škálu možností si vybrat. A důležité je taky to, že každý z těch systémů má trochu jiný způsob výběru. U penzijního připojištění, Vy si můžete například v 60 letech vybrat tu částku jednorázově, conž na jednu stranu je to výhoda, na druhou stranu to není.. Jan Klička: Není to systém pro lajdáky, kteří by si… Jaromír Drábek: Není to předpoklad pro to, aby ten člověk byl skutečně zajištěn dlouhodobě ve stáří, to znamená, tam bude výrazná odlišnost v tomu typu penzijních pojištění typu penzijních společností v tom nově zaváděném spoření. Budete mít sice různé možnosti čerpání v důchodovém věku, ale nebude tam možnost jednorázové výplaty. Jan Klička: Blesková poslední otázka a to jsou ty poplatky, které budeme platit v těchto fondech, jaká garance bude že to nedopadne jako s bankovními poplatky, které dnes tvoří třetinu příjmů bank u nás? Jaromír Drábek: Je to jedna z těch nejdůležitějších otázek, tohle propočítává ministerstvo financí, my na tom velmi úzce spolupracujeme, to je kruciální záležitost, ty poplatky musí být nastaveny tak, aby bylo jasné, že to dlouhodobé spoření se vyplatí. Na jednu stranu že samozřejmě ty poplatky musí hradit náklady na správu aktiv, ale na druhou stranu musí být ty poplatky velmi nízké, skutečně velmi nízké, tak aby maximálně byly zhodnocenovány prostředky střadatelů. Jan Klička: Debata o penzích by byla jistě na hodiny, ty už nemáme, čas dnešního Tématu Deníku vypršel. Já děkuji za pozornost ministru práce a sociálních věcí a místopředsedovi TOP 09 Jaromíru Drábkovi. Díky, hezký den. Jaromír Drábek: Děkuji za pozvání. Na shledanou. Jan Klička: Všem také děkuji za pozornost a příště se budu těšit opět na viděnou.

Jan Klička: Hezký den všem divákům Tématu Deníku na kanálu UPC Express. Skoro to vypadá, že česká vláda ani nepotřebuje opozici, která by na ni denně útočila. Kabinet Petra Nečase si totiž se svými spory vystačí sám. Nejdřív se koaliční strany zasekly na jmenování policejního prezidenta a teď se hádají o to, kdo plýtval miliony v době našeho předsednictví EU. A skutečné reformy, ty zatím zůstávají spíše v pozadí. Co si o tom myslí nejmenší vládní strana Věci Veřejné? Zeptáme se na to už za pár okamžiků. Jan Klička: Pozvání do Tématu Deníku dnes přijala dáma, kterou novináři označují za korunní princeznu Věcí Veřejných, prý proto, že by někdy v budoucnu mohla nahradit Radka Johna v křesle předsedy strany. Ve studiu vítám místopředsedkyni Věcí Veřejných Karolínu Peake, dobrý den. Kateřina Peake: Dobrý den. Jan Klička: Paní místopředsedkyně, jak Vy se tváříte na výrok “korunní princezna” Věcí Veřejných, co to věc, která Vám spíše lichotí nebo Vás spíše štve? Kateřina Peake: Tak musím řict, že těmito slovy to slyším poprvé. Jan Klička: Tak Vás ale skutečně v médiích nazývají. Kateřina Peake: Tak spíše mě to rozesmívá než že by mě to rozčilovalo, je to spíše lichotivý výrok. Já už jsem mnohokrát odpovídala na otázku, zda budu nebo nebudu kandidovat na předsedkyni Věcí Veřejných a ta odpověď se nemění, takže spíše mi to lichotí. Jan Klička: A ta odpověď je? Kateřina Peake: Pokud se Radek rozhodne nekandidovat na další dva roky na pozici předsedy Věcí Veřejných, budu o této kandidatuře uvažovat. Stejně tak ale vidím i jiné možné kandidáty. Jan Klička: Kdo může být takovým kandidátem na post předsedy Věcí Veřejných z Vašeho pohledu? Kateřina Peake: Pro mě by byla ideální předsedkyní například Kateřina Klasnová, moje kolegyně a výborná kamarádka, která je ve Věcech Veřejných ještě o nějaký ten rok déle než já. Začínaly jsme spolu na Praze 1 a ona je ve Věcech Veřejných téměř od narození. Jan Klička: To je hezký výraz “od narození”. Ponechme to, co je od narození. Věci Veřejné jsou už více než půl roku součástí vládní koalice, kde to poslední dobou poněkud vře. Byly tady aféry, pokud to mohu takhle nazvat, ohledně volby policejního prezidenta. Teď aktuálně se řeší spory mezi Alexandrem Vondrou, Miroslavem Kalouskem, došlo i k omluvě, kterou pronesl člen Věcí Veřejných a ministr dopravy, Vít Bárta, na adresu pana premiéra. Jak Vy to hodnotíte, funguje dobře, z Vašeho pohledu, a Vy máte přece jen trošičku odstup od té vládní politiky, funguje ta komunikace vládní koalice tak, jak by měla? Kateřina Peake: Z mého pohledu byla situace nejnapjatější před Vánocemi minulého roku, kdy se řešila kauza Drobil, hlasovalo se o důvěře vládě, tenkrát jsem to vnímala jako opravdu velmi napjatou situaci, byla jsem velmi blízko toho rozhodování zda zůstat nebo nezůstat ve vládě. Jsem velmi ráda, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Ty kauzy, které přišly potom, kauza ABL, kauza Vondra, to jsou věci, které stále ještě běží, diskutuje se o nich, vyšetřuje je policie, budou jistě předmětem dalšího vyšetřování, ale i dalších spekulací a mediálních výroků. Já bych si v těchto věcech raději počkala na závěr toho policejního vyšetřování a byla bych ráda, aby se naši ministři přestali vzájemně okopávat a pracovali na tom, na co všichni čekají a kvůli čemu byli zvoleni. Jan Klička: Právě to okopávání, pokud mohu použít to slovo, je možná věc, kterou běžný volič asi moc nechápe. Vy jste se zatím nedokázali shodnout třeba na takové elementární věci, jako je obyčejná komise, která vybere policejního prezidenta, opět se ptám proč, kdo je tou brzdou nebo kde dochází k té, když to řeknu ošklivým slovem, nekomunikaci mezi stranami? Kateřina Peake: Tak u policejního prezidenta to má dvě roviny. Za prvé vždycky byl policejní prezident jmenován ministrem vnitra. Tentokrát se ministr vnitra rozhodl jmenovat výběrovou komisi, která byla mezičlánekm mezi ním a tím jmenováním policejního prezidenta. Byl to bezprecedentní krok, já ho vítám, nevím, proč sklidil takové obrovské množství kritiky, na druhé straně je tu obecně spolupráce mezi koaličními partnery, je to bohužel tak, a pro mě to bylo novinka po vstupu do vysoké politiky, že koaliční partneři nejsou partnery ve zlém i v dobrém, jsou to zároveň konkurenti v politice a bohužel se tak k sobě i chovají, Naštěstí… Jan Klička: Na druhou stranu ono to určité vymezování bychom asi pochopili v situaci, kdy bychom byli před volbami, ale teď zatím žádné další volby “nehrozí”, tak v čem vidíte jiný moment nebo brzdu, ať už si pod tím slovem představíme nějakého konkrétního člověka, skupinu, křídlo, to co rozehrává ty strany proti sobě? Kateřina Peake: Nevím, jestli jsou tam nějaké osobní animosity mezi jednotlivými stranami nebo i uvnitř jednotlivých stran, já ale cítím, že po těch kauzách, které byly na konci minulého roku a na začátku tohoto roku, že koaliční partneři začali opravdu pracovat a řeší se daleko intenzivněji otázka zdravotní reformy, problémy toho, co se nyní děje ve zdravotnictví, důchodová reforma právě daleko více než tyhle mediálně známější kauzy. Jan Klička: Mediálně známou kauzou byla i kauza ABL a toho, kdy se ministr dopravy omlouval premiéru za to, že ho špatně, mylně informoval o sledování, které mohlo a nemuselo být na radnici Prahy 11. Vy sama myslíte si, že ta omluva ze strany Víta Bárty byla dostatečná, že teď už se bude skutečně jednat, skutečně vládnout nebo je to nějaká rozbuška, která by ještě někdy v budoucnu mohla opět vnést nějaký klín mezi v tomto případě ODS a Věci Veřejné. Kateřina Peake: Omluva pana ministra Bárty byla směrována panu premiérovi, pan premiér ji akceptoval, sám řekl, že pro něj je tímto kauza vyřešena, je pro něj vyřešen kauza s ministrem Bártou ve věci Prahy 11, takže nevidím to jako nějakou spící rozbušku, která by mohla hrozit vybuchnutím. Jan Klička: A nějaké pomyslné kostlivce ve skříni v této kauze, máte nějaké informace o tom, že by se to mohlo ještě komplikovat, komplikovanější než to dosud je, že by mohly vyvstat nějaké nové skutečnosti v té kauze, které by se mohly opět mediálně rozvířit. Kateřina Peake: Já žádnou takovou informaci nemám . Jan Klička: Věc, která se nerodila úplně lehce, ale je to vlastně první konkrétní krok nové vlády, je tzv. protikorupční strategie. Paní místopředsedkyně, tato strategie má 60 bodů, je to poměrně obsáhlý seznam kroků, které vláda chce udělat, aniž bych chtěl rozebírat skoro všech těch 60 bodů, který Vy osobně považujete za nejdůležitější a který si myslíte, že by se dal uskutečnit v nejkratší možném sledu. Kateřina Peake: Za jeden z prvních kroků, který bude podniknut záhy je přijetí zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, tento zákon už je napsán a v nejbližších dnech již půjde do vlády, já ale za zcela klíčový považuji nový zákon o veřejných zakázkách, na kterém nyní pracuje ministerstvo pro místní rozvoj a který by měl být přijat v polovině tohoto roku. Jan Klička: Když se ještě podívám do toho seznamu, když jste ho zveřejnili, když ho vláda zveřejnila, objevily se i reakce například z nevládní protikorupční organizace Transparency International, ti na jedné straně ocenili, že vláda má jakýsi jízdní řád, na druhé straně kritizovali, že je tam mnoho poměrně nekonkrétních bodů. Například, kdy je tam napsán bod, že vláda udělá analýzu právní úpravy v oblasti lobbingu, je to zatím tedy jen analýza není to úplně nějaké řešení. Proč je tam takto nekonkrétní bod a kdyby to bylo na Vás, jak Vy osobně byste u nás regulovala nebo ošetřila problematiku lobbingu? Kateřina Peake: Zrovna problematika lobbingu je problematika velmi konkrétní a velmi komplikovaná, která nebyla v České republice nikdy upravena, byla třeba upravena v USA, u nás ve Věcech Veřejných se touto problematikou zabývá kolegyně Lenka Andrýsová a právě proto, že to není typický zákon, který by fungoval v každém státě, proto jsme zvolili nejprve tu analýzu, ale rozhodně chceme přijetí zákona o lobbingu prosadit, máme to i v programu Věcí Veřejných. Jan Klička: Tak pojďme konkrétně. Jak Vy osobně, protože také jste právník, jste šéfka ústavně-právního výboru Sněmovny, jak Vy konkrétně byste si dokázala představit analýzu nebo spíš konkrétní řešení lobbingu v České republice. Hovořilo se o tom, že lobbisté by měli být lidé registrovaní, že by možná měli mít určité vyhrazené prostory, kde se mohou objevovat ve Sněmovně, na ministerstvech, je třeba seznam konkrétně nějakých lobbistů věc, kterou byste podpořili nebo půjdete tímto směrem? Kateřina Peake: Ano, je to přesně ten směr, kterým se chceme ubírat, registrace lobbistů, vyhrazení určitých prostor, kde se mohou setkávat, já bych… Jan Klička: Kam by třeba mohli a nemohli? Co je místo lobbistům zapovězené podle Vás? Kateřina Peake: Jste už velmi daleko, sám říkáte, že… Jan Klička: Nechci definitivní řešení, chci návrhy a tak jak Vy třeba osobně to vidíte. Kateřina Peake: Já myslím, že obecně ubránit se všem lobbistům, speciálně těm neregistrovaným v budoucnosti, je těžké. Lobbistou je kde kdo, lobbistou je každý, kdo prosazuje zájmy ať už občanského sdružení, ať už nějaké firmy. Jde o to, aby lobbing přestal být pejorativně vnímán, aby to přestalo být vnímáno jako něco negativního. Lobbista je často pro politika velmi cenným zdrojem informací, jde o to, aby politik uměl tyto informace využit a aby je nezneužíval, a aby naopak nebyl vliv politika lobbistou zneužíván k nějakým nekalým účelům nebo dokonce za peníze. Jan Klička: S tím asi nejde než nesouhlasit. Kdo konkrétně by mohl být lobbistou, měla by to být fyzická osoba, právnická osoba, jak konkrétně budeme definovat toho lobbistu? To je asi zatím základní. Kateřina Peake: Jak říkám, nejsem specialista na lobbing, to dělá kolegyně Lenka Andrýsová. Já myslím, že by to mohla být jak fyzická tak právnická osoba, jde o to, jaké podmínky pro registraci, jak budou nastaveny. Jan Klička: Otázkou jistě budou i sankce, budou nastaveny i nějaké sankce, například trestně-právní odpovědnost pro lobbistu, který by se snažil nějakým způsobem nekale lobbovat za nějaký zájem. Kateřina Peake: Do budoucna bych byla velmi nerada, kdybychom přijímali zákony, které budou prázdné, které budou regulovat ale nebudou žádným způsobem dávat nějaké sankce. Zákon bez sankcí nedává smysl. Speciálně u lobbingu by to bylo zbytečné, takže rozhodně sankce musí i tento zákon obsahovat. Jan Klička: Ta sankce bude trestně-právní nebo finanční v případě lobbingu? Kateřina Peake: Může to být trestně-právní, tam by určitě byla návaznost na tu trestně-právní odpovědnost právnických osob, například zákaz činnost právě v oblasti lobbingu, ale může to být i ztráta živnostenského oprávnění, může to být pokuta a jiné tresty. Jan Klička: Co vězení? Kateřina Peake: Nemůžete zavřít právnickou osobu. Pokud to bude fyzická osoba, tak si myslím, že současný výčet trestných činů by na to byl dostatečný pokud by se jednalo o zneužití pravomoci veřejného činitele, podvod nebo něco podobného. Pokud najdeme v rámci regulace lobbingu nějaký nepojmenovaný trestný čin, pak bylo možná vhodné i novelizovat trestní zákon, ale nejsem schopna předjímat. Jan Klička: Co časová osa, kdy byste chtěli vyjít s prvním návrhem konkrétnějším toho zákona o lobbingu? Kateřina Peake: Opravdu nevím, neznám podrobnosti, to je úkol Lenky Andrýsové. Pokud vím, tak zadávala studentům VŠE eseje na téma regulace lobbingu, velmi by mě zajímaly výstupy těchto esejů, bylo by zajímavé, co o tom píší studenti. Jan Klička: Takže při tvorbě zákona se bude vycházet z esejů studentů? Kateřina Peake: Nejenom z esejů studentů, já bych byla ráda, a budeme to předkládat i v rámci novelizace jednacího řádu Poslanecké sněmovny, aby veřejnost byla více účastna na legislativě a tvorbě nových zákonů. Na Slovensku už to začalo fungovat a myslím, že by měla občanská sdružení, veřejnost obecně mít možnost připomínkovat legislativu ještě před tím než se o ní dozví z lavic Poslanecké sněmovny, že už něco bylo přijato. Jan Klička: Velká debata se určitě povede určitě o budu protikorupční strategie, který se týká tzv. testů spolehlivosti lidí ve veřejné správě. Co přesně, abychom to rozklíčovali nějak srozumitelně pro diváky, je test spolehlivosti například pro úředníka nebo pro osobu činnou ve veřejné správě. Je to chození s úplatky, je to nějaké úmyslné nabízení úplatků, testování různých věcí, jak konkrétně přeložit tento bod? Kateřina Peake: Test spolehlivosti je institut, který již v tuto chvíli existuje v Policii ČR, kdy je možné navozovat situaci, při které by mohlo vzniknout korupční jednání a v takové situaci usvědčit konkrétního člověka z toho, že přijímá úplatek, žádá o úplatek nebo podobně. V nedávné minulosti jsme byli i svědky toho, že se tak podařilo odhalit několik zkorumpovaných policistů u dopravní policie myslím, kdy žádali řidiče, aby jim zaplatili za to, že nedostanou pokutu nebo trestné body. Takže u těch testů spolehlivosti se jedná o navození určité situace. Nesmíte ovšem nikdy nikoho provokovat, aby si řekl o úplatek nebo Vám nabídl úplatek. Jan Klička: To je právě asi velmi sporné, Co tedy znamená to navozené odpovědnosti, když to není lidově řečeno chůze s obálkou a nabízení policistovi nebo úředníkovi nějaký finanční obnos. Jak si představit navození? Kateřina Peake: V první řadě zde musí být nějaké důvodné podezření, že někdo žádá o úplatek nebo někdo je korumpovatelný. Nelze k někomu přijít, k někomu naprosto bezúhonnému na koho nikdy nebyly žádné stížnosti od veřejnosti, od nadřízených a začít jej provokovat k tomu, aby si řekl o úplatek. To možné není a bylo by to i v rozporu s evropským právem. Pokud ale víme, že se někdo korupčně chová, že bere úplatky, pak je možné navodit modelovou situaci člověkem, který je k tomu speciálně najat, který má na sobě speciální techniku. Je to poměrně drahá záležitost a je to velmi citlivé takový test provést, ale možné to je. A my bychom chtěli zjistit, zde je možné tyto testy provádět i na jiných osobách ve veřejné správě nejen na policistech, ale třeba na úřednících. Jan Klička: Ještě se opět zeptám na nějaký časový výhled, kdy by tento zákon mohl dostat nějaké konkrétnější obrysy, tak jak jsme si tady řekli. Kateřina Peake: Celá protikorupční strategie je na roky 2011 a 2012, takže vše co v této strategii je by mělo být přijato v tomto nebo příštím roce. Naprosté gro 80% bodů této strategie, těch legislativních bodů, by mělo být přijato již v tomto roce 2011. Jan Klička: Čeští poslanci zůstávají již léta nedotknutelní, pokaždé, když přijde na pořad dne zrušení jejich doživotní imunity, hlasování zkrachuje. Naposledy před Vánocemi, kdy vládnímu návrhu chyběly hlasy z opozičního tábora. Kdy naši zákonodárci přijdou o beztrestnost? Nejenom o tom se v Tématu Deníku bavíme s místopředsedkyní Věcí Veřejných Karolínou Peake. Jan Klička: Paní místopředsedkyně, první pokus současné vlády o to zregulovat imunitu stávajících poslanců zkrachoval před Vánocemi. Kdy předložíte znovu návrh na regulaci imunity? Kateřina Peake: Rádi bychom tento návrh předložili už v průběhu února nebo na začátku března. Již začalo jednání s opozicí o možnostech, o tom, jak by ten návrh měl vypadat, aby byl akceptovatelný pro všechny strany, protože potřebujeme 120 hlasů, nestačí nám vládních 118. Jan Klička: Takže nepůjde o stejný návrh jaký jste předkládali ve Sněmovně v prosinci? Kateřina Peake: Pravděpodobně ne, Sociální demokracie zásadně nesouhlasí s tím, aby byla zcela zrušena přestupková imunita, Obávají se toho, že při poměru ve Sněmovně 100 na 100 by bylo možné zneužívat policii k šikaně poslanců, například při cestě na volbu prezidenta, při cestě na jiné důležité hlasování a vidí tam nějaké důvody, proč by tato přestupková imunita měla částečně dále přetrvávat. Proto jsme otevřeli ta jednání, aby ten návrh byl akceptovatelný pro všechny a byli bychom rádi, aby už ten návrh podepsali, spolu podepsali někteří členové Sociální demokracie. Jan Klička: To znamená, že z toho nového návrhu na regulaci imunity patrně vypadne nebo zůstane naopak zachována ta přestupková imunita? Kateřina Peake: Věci Veřejné nyní připravily návrh, kde omezujeme přestupkovou imunitu a omezujeme ji tak, že přestupkovou imunitu bude mít poslanec pouze v případě cesty na zasedání některého orgánu Sněmovny. To znamená, že by se na něj tato imunita přestupková nevztahovala při normálním běžném občanském životě. Jan Klička: Zkusme to naprosto zjednodušit. To znamená, že kdyby poslanec jel autem na volbu prezidenta nebo na nějaké důležité hlasování… Kateřina Peake: Nemůže jej policista zastavit a začít projednávat sáhodlouze přestupek, musí jej propustit, poslanec se může odvolat na přestupkovou imunitu. Pokud ale poslanec jede na dovolenou do Chorvatska a jede vyšší než povolenou rychlostí, nemůže se odvolat na přestupkovou imunitu neboť nejede na jednání orgánu Sněmovny. Jan Klička: Nebylo by to v praxi komplikované to vysvětlování policistů, kteří by zastavili poslance, on by ukázal svůj průkaz a řekl: “Pánové, promiňte, já jedu na volbu prezidenta.! A Teď by začalo dohadování samozřejmě mezi policií, oni nevědí, že nějaké důležité hlasování je, nebojíte se nějakých technických zádrhelů, do jakých konkrétností to bude ošetřeno? Kateřina Peake: Po pravdě řečeno se nebojím technického zádrhelu při tom, kdy by tento návrh prošel, protože zatím to vypadá, že vůbec neprojde. Zatím to vypadá, že přestupkovou imunitu Sociální demokraté nechtějí ani v této formě, chtějí, aby… Jan Klička: …zůstala absolutní. Kateřina Peake: Ne, chtějí, aby byla širší, tedy, aby měl přestupkovou imunitu poslanec při jakémkoliv výkonu mandátu. Tam já se ale domnívám, že právě ten výklad toho, co je výkon mandátu je velmi široký a velmi těžce definovatelný. Jan Klička: Jinak řečeno, oni chtějí, aby imunita zůstala po celé čtyři roky na všechny typy přestupků, protože jak jinak si vysvětlit dobu mandátu. Kateřina Peake: V podstatě ano. Jan Klička: Je to pro Vás ústupek, ke kterému, co by vládní koalice nebo i Věci Veřejné, jste připraveni? V zájmu zachování nebo omezeníté imunity. Kateřina Peake: Já jako předsedkyně ústavně-právního výboru bych byla velmi ráda, kdybychom ústavu nekouskovali a nenovelizovali ji salámovou metodou, ale tady se ukazuje typicky na vyjednávání o omezení imunity, že salámovou metodou budeme muset i omezovat imunitu. V tuto chvíli se všichni shodneme na zrušení doživotní trestně-právní imunity, bez problémů bychom tedy měli zrušit tuto imunitu a dále pak vyjednávat o omezení té přestupkové. Jan Klička: To znamená, ta úplně poslední varianta, která z Vašeho pohledu je nejpravděpodobnější, že tedy ta přestupková imunita po dobu mandátu zřejmě zůstane. Kateřina Peake: Ano, ale zrušíme tu trestně-právní celoživotní. Jan Klička: Já se ještě vrátím k tomu prosincovému projednávání, protože to bylo, krom toho, že opozice se snažila obviňovat vládu z toho, že je arogantní, že nedostala všechny svoje poslance do Sněmovny, což tedy byla pravda, protože Vy jste tam měli pouze 85 poslanců. Nicméně to jednání bylo plné hádek. Trošku využiji toho, že Vy jste členkou podvýboru pro jednací řád Sněmovny, který chcete také změnit. Jak Vy se díváte na možnost pokutovat poslance za některé vulgarity a nadávky, které oni používají, tak jak to bylo například v prosinci. Kateřina Peake: Mně se velmi nelíbí hrubé chování některých poslanců a na půdě Sněmovny, obzvlášť pokud se tak děje na mikrofon, vytváří to velmi nehezký obraz o všech poslancích, což si myslím, že je velmi nespravedlivé. Myslím, že ti slušně vychovaní někdy na mikrofon nehovoří vůbec natož vulgárně. Já jsem proto, aby byla možnost nějakým způsobem ať už pokutovat nebo jinak trestat takové chování, jsem spíše pro vyžadování omluvy než nutně trestání pokutou, jsou ale někteří výtečníci, kteří si opravdu tu pokutu zaslouží. Jan Klička: Teď naposledy jste udělili pokutu, zatím tedy nepravomocně středočeskému hejtmanu Davidu Rathovi. Já se ještě zeptám k té imunitě, samozřejmě se s tím vážou i některé další konsekvence jako například to, zda by poslanci měli být “trestání za neůčast” na jednání Sněmovny nějakou srážkou platu. Budete v rámci změny jednacího řádu řešit i tuto věc? Kateřina Peake: Není to v tuto chvíli v našem návrhu, nevím, jestli je to úplně fér, trestat poslance za neúčast na jednání na Poslanecké sněmovně, stane se, že poslanec má jednání v kraji, pokud zásadním způsobem neohrozí přijetí nějakého klíčového zákona, nemyslím si, že by se s poslanci mělo jednat jako s nesvéprávnými a trestat je za neúčast. Jan Klička: Na druhou stranu “normální člověk”, pokud nedorazí do práce, tak si nějaký trest prostě vykoleduje, Nemělo by se v tomto případě měřit padni komu padni? Kateřina Peake: Já nepochybuji o tom, že pokud se jednotliví poslanci budou snažit o znovuzvolení, tak jejich voliči si zjistí, jak pracovali ve Sněmovně, zda-li na ně bylo spolehnutí, jestli byli na místě, když měli hlasovat nebo nebyli. Já bych nehlasovala pro poslance, který se jednou nechal zvolit a pak už se v Poslanecké sněmovně vůbec neukázal nebo případně nehlasoval v době, kdy se hlasovalo o něčem, na čem voličovi záleželo. Jan Klička: Zmínili jsme tady už jeden ústavní zákon, pojďme se podívat i na ten druhý, který veřejnost napjatě očekává a to je přímá volba prezidenta. Věci Veřejné, už jsem si povšimnul, že jednaly s opozicí na nějaké nové budoucí formě volby prezidenta, přímé volby prezidenta. Kritizovala Vás potom ODS a TOP 09 za to, že se nejdříve snažíte vyjednat tu podporu u opozice než abyste šli za nimi, Přesto, zeptám se, která z těch variant, které nyní leží na stole, tedy jednokolová, dvoukolová s nějakým stropem a dvoukolová, tak , jak ji známe po vzoru senátních voleb, je podle Vás nejpravděpodobnější variantou nebo variantou, která je pro Věci Veřejné nejvíce schůdná ? Kateřina Peake: Věci Veřejné preferují dvoukolovou senátní variantu volby prezidenta. Jan Klička: Proč právě tuto variantu? Kateřina Peake: Považujeme to za vyzkoušený systém, který znají naši voliči právě z toho senátního systému, zaručuje dostatečnou míru podpory zvolenému, ten třetí model, který je dvoukolový a do kterého postupují všichni, kteří měli více než 12,5%, je to francouzský model, který také připadá v úvahu, ale nám se zdá nejlepší ten senátní. Jan Klička: Jak se na to tváří opozice, pokud už tedy mohu využít toho, že jste jednali s ČSSD o té přímé volbě. Ty jsou v tuto chvíli také spíše nakloněni té senátní variantě? Kateřina Peake: Opozice také preferuje senátní variantu, já pokud mám ale zprávy z koalice, tak ODS spíše preferuje tu jednokolovou variantu, což pro mě bylo trochu překvapením a je to jedna z věcí, o které musíme jednat u kulatého stolu, který vyzval pan premiér. Jan Klička: Samozřejmě, že s přímou volbou souvisí i otázka možných úprav jeho pravomocí, pokud bude tedy na přímo volen lidmi, Vy osobně byste byla pro úpravu nějakých jeho pravomocí, popřípadě jakou? Kateřina Peake: Trochu se obávám, že pokud budeme sahat do pravomocí, které jsou nyní stanoveny Ústavou, tak se nikdy nedobereme změny té volby z nepřímé na přímou a zasekneme se právě na úpravě jednotlivých pravomocí, proto bych ponechala pravomoci tak jak jsou nyní v Ústavě. Vyvstávají ale jiné otázky v souvislosti s přímou volbou prezidenta a to je možnost jeho případně odvolatelnosti nebo také omezení imunity, to jsou také témata, která otevírá Sociální demokracie. Jan Klička: A pro Vás je problém případně změnit tu formu, za jakých okolností může být prezident odvolán, připomeňme, že je to pouze v případě, pokud se dopustí nějaké prokázané velezrady. Jaký jiný ještě důvod by mohl znamenat to, že prezident by mohl být odvolán, Kateřina Peake: Tak v tuto chvíli bych spekulovala, můžou to být i jiné trestné činy, může to být jednání v rozporu s Ústavou, ne přímo velezrada. Jsou tu přece jen obavy obzvlášť větších a tradičních politických stran z vítězství nějakého populisty, který by nebyl za žádnou cenu odvolán, i kdyby se choval protiústavně, ale nikoliv přímo vlastizrádně. Jan Klička: To znamená, myslíte si, tak jak je situace v koalici, zmínila jste to sama, ODS je spíše pro jednokolovou volbu, Vy preferujete tu dvoukolovou, myslíte si, že by to mohlo dopadnout tak, že by strany v nějakém případném hlasování o změně toho ústavního zákona hlasovali i jinak než podle vládního klíče, to znamená, že by například Věci Veřejné a například Sociální demokraté hlasovali pro jednu variantu a ODS například pro variantu druhou v tomto případě pro jednokolovou? Kateřina Peake: Tak za prvé jsme si vědomi toho nutného počtu hlasů které potřebujeme, to je 120. Takže potřebujeme, aby se nás na tom shodlo 120 poslanců na tom způsobu, jak bude přímo volen prezident. Já jsem přesvědčená o tom, že pokud opravdu zodpovědně provedeme ta jednání před tím konkrétním hlasováním, tak se nějaké shody dobereme. Já považuji za samozřejmé, že ta přímá volba prezidenta projde, protože je to v koaliční smlouvě, teď se akorát musíme pobavit o tom, jaký bude ten systém a o tom se právě máme bavit nejen v koalici, ale i s opozicí. Jan Klička: Poslední otázka, už jenom krátce, je nasnadě nějaký Váš favorit pro přímou volbu? Kateřina Peake: Nemám favorita. Jan Klička: Skutečně nemáte? Kateřina Peake: Ne, nemám favorita, opravdu ne. Jan Klička: A jako strana Věci Veřejné? Kateřina Peake: Také ještě nemáme kandidáta na přímou volbu. Jan Klička: A bude platit, že by o případném kandidátovi rozhodovali Véčkaři, tedy registrovaní členové? Kateřina Peake: Opravdu jsme toto ještě uvnitř strany neřešili. Jan Klička: A pokud k tomu už dojde, protože ten čas se krátí, tak jste nakloněni tomu, aby Véčkaři hlasovali o nějakém společném kandidátovi, kterého by doporučili? Kateřina Peake: My připravujeme nové stanovy a novou krajskou strukturu, součástí stanov má být i postavení Véčkařů a stanovení toho, co můžou Véčkaři uvnitř strany ovlivnit, budeme se v souvislosti s tím bavit i o případné volbě kandidáta na přímou volbu prezidenta. Jan Klička: Já děkuji, hostem dnešního Tématu Deníku byla místopředsedkyně Věcí Veřejných Karolína Peake. Děkuji, hezký den. Host. Na shledanou. Jan Klička: Vám také děkuji a příště opět na viděnou.

Jan Klička: V českém zdravotnictví to vře. Na jedné straně je bezmála 4000 lékařů, kteří možná 1.3. nepřijdou do práce, a na straně druhé je ministr zdravotnictví Leoš Heger, který tvrdí, že se nic neděje, a že je to běžný výkyv. Čemu má věřit obyčejný pacient? Na to zeptáme nejvyššího procesního šéfa lékařů v České republice, prezidenta České zdravotnické komory Milana Kubka. Dobrý den. Milan Kubek: Dobrý den Vám i divákům. Jan Klička: Pane prezidente, na začátek možná trochu osobnější otázka. My se dnes budeme bavit o největším odchodu lékařů v té novodobé historii. Vy sice nejste nemocniční lékař, máte svoji vlastní ambulanci, přesto, kdyby jste byl na místě kolegů v nemocnicích, Vy sám byste třeba uvažoval o odchodu? Milan Kubek: Tak já jsem odešel z nemocnice před 6 lety, protože ty pracovní podmínky pro mě byly neúnosné a když jsem chtěl důstojně uživit rodinu a zároveň také někdy vidět své malé děti, tak to nebyla jiná volba, protože pokud měsíčně odpracujete 150 přesčasových hodin, pokud každý měsíc trávíte jednu víkendovou službu tak, že jdete v pátek ráno do práce a odcházíte v pondělí odpoledne, jste v práci 4 dny a 3 noci jste se nevyspal, to se nedá dlouho vydržet, já jsem to vydržel 12 let. Jan Klička: Vy jste hned na začátku zmínil ty přesčasy, což je jedna z věcí, která Vám samozřejmě vadí. Kolik je vlastně průměrný přesčas českého lékaře a nehazardujeme tady vlastně se zdravím pacienta, když necháváme v nemocnicích sloužit tak přetížené lékaře, jak Vy jste naznačil? Milan Kubek: Tak nemocniční lékaři v průměru odslouží měsíčně tak 100 přesčasových hodin, ale v některých oborech jako je chirurgie nebo anesteziologie, resuscitace je to klidně 150 i 200 hodin. To je skutečně k nepřežití podle mého. Jan Klička: A je to také v rozporu se Zákoníkem práce. Milan Kubek: Je to v rozporu se Zákoníkem práce a je to i v rozporu s Evropskou směrnicí o pracovní době, což je norma primárně na ochranu pacientů, protože nikdo z nás by přeci nechtěl, aby ho v pondělí ráno operoval chirurg, který je v práci právě již od toho pátku, tři noci se nevyspal, čtvrtý den je v práci. Jan Klička: A takové věci se dějí? Milan Kubek: Ano, takové věci se u nás stále dějí a třeba ve Velké Británii dělali studii a zkoumali, jaké jsou reakční časy, jaká je chybovost těch unavených lékařů a zjistili, že pokud je ten lékař déle jak 20 hodin v zaměstnání nepřetržitě, tak má přibližně stejnou chybovost a reakční časy jako by měl více jak 1 promile alkoholu v krvi. To znamená, že ti unavení lékaři jsou potencionálním nebezpečím pro svoje pacienty. A to je také důvod, proč Evropská Unie nebo ty vyspělé evropské státy mají tak obrovský zájem o naše lékaře. Protože tam dodržují ty normy a již v současnosti chybí v Německu 4000 lékařů a poté, co skončí určitá výjimka v roce 2012, kdy lékaři mohou sloužit 8 hodin týdně přesčasů v průměru, tak bude v Německu chybět 10 000 lékařů a ty civilizované státy lákají lékaře a ty státy, které mají trošku hloupé politiky, ty se snaží lékaře vyhnout. Jan Klička: V rámci té protestní akce, Děkujeme odcházíme, podalo výpověď asi 3800 lékařů, lékařský odborový klub tvrdí, že možná přibude dalších až 1000 lékařů, kde je Váš osobní odhad, a které profese lékařské nejvíce půjdou, spekulovalo se o chirurzích, o lékařích z ARA, což jsou většinou profese, které, když to řeknu lidově, toho moc nenamluví, tím pádem mohou snáze najít pozici v zahraničí. Milan Kubek: No a zároveň jsou to ty profese, kde je tam nejvíce té přesčasové práce, a kde ta práce je taková nejrizikovější a také největší dřina. Ale já bych chtěl říct, že cílem té akce není vyhnat naše lékaře do emigrace, protože lékaři nám po stovkách odchází již dnes. Cílem té akce je naopak zlepšit pracovní podmínky v nemocnici tak, aby neměli důvod nikam odcházet, a aby se zastavila tahle personální devastace našich nemocnic. A to je důvod, proč Česká lékařská komora od začátku tuhle akci podporuje. Protože pokud odchází lékaři jaksi neorganizovaně, tak se to politikům stále daří zametat pod koberec, tvrdí pro občany, že se nic neděje a podobně. Ale pokud těch lékařů odejde tisíce naráz, a ono není důležité, kolik jich skutečně odejde 1.3. do zahraničí, důležité je, kolik jich prostě 1.3. nepřijde do práce, protože již nebudou v pracovním poměru, to je důležité. Jan Klička: A Váš odhad je? Milan Kubek: Tak já jsem přesvědčen, že to ty tři, čtyři tisíce lékařů minimálně budou. Jan Klička: Když se zeptám na ten počet, má pravdu ministr zdravotnictví Leoš Heger, který tvrdí, že pokud odejde 4000 lékařů, tak se početně vrátíme vlastně někam do roku 2000, kdy těch lékařů bylo stejný počet. Teď je jich zhruba asi 16 000 v českých nemocnicích. Tak je tohleto kritérium, které Vy nějak zohledňujete? V tom roce 2000 jsme také nějak léčili s tímto počtem lékařů, který bude. Milan Kubek: Tak jednak s těmi počty to není pravdivé. Dnes máme velice falešné statistiky díky tomu, že se právě falšují ty výkazy o pracovní době, tak řada lékařů figuruje v nemocnicích jako několik osob ve skutečnosti, takže reálně u těch lůžek pracuje asi 12 000 lékařů. Ale mně ten postoj pana ministra připomíná takového toho blázna, co skočil z mrakodrapu a ještě v pátém patře jej slyšeli volat zatím je to dobrý. Já nerozumím tomu, že když je zde největší pro-reformní hnutí v českém zdravotnictví, proč ministr Heger se neopře o ty tisíce nespokojených lékařů a neudělá s jejich pomocí ve zdravotnictví pořádek. Proč naopak se snaží vymýšlet nějaká bizarní řešení, jak poskytovat lékařskou péči bez lékařů nebo proč se snaží nějakým způsobem potlačovat tu nespokojenost lékařů silou. Přičemž ty peníze, které potřebujeme na uspokojení těch platových požadavků jsou snadno ušetřitelné v českém zdravotnictví. Jan Klička: K těch penězům se ještě dostaneme. Na druhou stranu Leoš Heger Vám nabídnul takovou docela vstřícnou pomocnou ruku. On řekl, poprosil Vás, abyste ještě rok sečkali, v rámci jeho reforem úspory budou a část by mohla jít na platy lékařů. Proč jste tohle nevyslyšeli, přece jen ministr Heger, který tady zhruba před měsícem seděl na této židli, není nějakým agresorem, řekl bych, nebo ministrem, který by stůj co stůj tlačil na lékaře, nebo alespoň tak nevypadá. Milan Kubek: Víte, problém je v tom, že je to už asi patnáctý ministr za posledních 20 let, který toto říká. A prostě jednou ten pohár trpělivosti těch lékařů musel přetéct. My ze sebe 20 let necháme dělat hlupáky, na jejichž úkor politici zajišťují kvalitní, ale velice lacinou zdravotní péči pro svoje voliče. A prostě jednou to muselo skončit, takže my nabízíme obrácený model. Nejprve zaplaťte lékaře a potom s námi diskutujte o reformách a my Vás budeme podporovat. Víte, problém je ten, že my nechceme žádné peníze navíc, ale pokud se z těch peněz ve zdravotnictví více zaplatí lékaři, tak tím míň zbude na nejrůznější kšefty různých zlodějů, korupčníků a mafiánů, kteří si zvykli za těch 20 let na našem zdravotnictví parazitovat a podle mého názoru to, že saháme na kšefty těmto lidem v dané chvíli, tak ohrožujeme ten jejich bussiness, tak to je hlavní důvod, proč se proti lékařům vzedmula taková antikampaň, proč jsme označováni za určité hyeny v bílých pláštích, kteří si v časech krize neváhají říci o peníze. Přičemž už nikdo nedodává, že lékaři trpělivě české zdravotnictví 20 let dotovali. Může se nám? Jan Klička: Jenom na druhou stranu znovu opakuji… Milan Kubek: …že když nějaká reforma nám uspoří? Jan Klička: …že pan ministr žádal rok. Ten rok 2011je skutečně vypjatý, budou se snižovat mzdy? Milan Kubek: Víte, průměrná životnost ministra zdravotnictví v České republice je 15 měsíců, to znamená, kde máme záruky, že příští rok budeme mít stejného ministra zdravotnictví, kde máte záruky, že budete mít příští rok stejnou vládu, kde máte záruky, že pokud se nějaké peníze ušetří, že budou použity na platy lékařů a ne na něco jiného. Jan Klička: Pojďme se také podívat na to, co se stane s těmi samotnými lékaři, kteří by v tom březnu tedy opustili nemocnice, jaký bude jejich další osud, například když se podíváme na tvrzení VZP, které řekla, že těmto lékařům, kteří by snad chtěli přejít do soukroma, udělat si vlastní ambulanci, že jim prostě jednodušše nedá smlouvu. Milan Kubek: Podívejte, to je takový folklór. VZP musí zpívat tak, jak chce ministr zdravotnictví a v dané chvíli je to určitá psychologická válka, nátlak na lékaře, prostě pokud se lékařům podaří zůstat jednotní, tak ministr nebo vláda, chtě nechtě, bude muset začít jednat a bude muset začít hledat racionální řešení. Bude muset přistoupit na to, aby se udělal pořádek v lékové politice, bude muset přistoupit na to, že třeba udělat pořádek v nákupech v nemocnicích, ať už se to týká přístrojů, léků, materiálů nebo služeb, bude se muset začít zabývat korupcí okolo investic ve zdravotnictví. Jan Klička: A když se ještě opět podíváme na slova, která vyřknul ministr zdravotnictví Leoš Heger, a sice, že těch nemocnicím, které opustí lékaři prostě nařídí nebo doporučí, aby jim byly sníženy úhrady za platby, naopak je dá těm ambulantním lékařům nebo nemocnicím, které se zbytně postarají o ty pacienty. Můžeme to chápat jako logický krok, pouze převelení těch peněz na nemocnice, které budou více zatíženy nebo je to v podstatě poslední hřebíček do té rakve té nemocnice, která řekněme přijde o jedno, o dvě nebo možná o všechna oddělení a najednou se jí strhnou i platby. Milan Kubek: Víte, mně to připomíná takovou zvláštní situaci, protože Vy zde máte problém, který je řešitelný úsporami, potřebujete uspořit 3 mld korun, což je přibližně 1% peněz, které protékají českým zdravotnictvím. Máte zde jednoznačný plán, jak to udělat, to znamená, neplatit z veřejného zdravotního pojištění ty léky, u kterých výrobce neprokáže, že jsou účinnější než dosavadní léčba, je to požadavek urychleně provést revize všech cen léků, což měl mimochodem Ústav pro kontrolu léčiv provést již do konce roku 2008 a díky tomu, že tak neudělal jsme přišli o 10 mld korun. Prostě máte zde řadu takových kroků, kdy my víme, kde nalézt 3 mld korun na lékaře. Na druhou stranu, já nevím z jakých důvodů, se vymýšlí takové zvláštní plány, jak obyvatele některých oblastí zůstanou bez lůžkové zdravotní péče. Já se ptám, jak k tomu ti lidé přijdou, ti občané přece nežijí jenom v Praze, v Brně a ve velkých aglomeracích. I občané na venkově mají nárok na stejnou zdravotní péči, když si platí stejné zdravotní pojištění. A na účtech zdravotních pojišťoven leží v současné době 14 mld korun. To jsou peníze, které nepatří těm pojišťovnám, to jsou peníze Vaše, moje, to jsou peníze všech diváků a my jsme si je zaplatili na zdravotní péči a veřejné zdravotní pojištění je průběžný systém, to není žádné spoření To znamená, že veškeré peníze, které pojišťovny vybírají mají použít na úhradu zdravotní péče. Ale díky nejrůznějším fintám v těch úhradových vyhláškách, díky tomu, že zdravotní pojišťovny podceňují odhad svých příjmů a nastavují špatně zdravotně pojistné plány. Ty zejména malé, rezortní pojišťovny platí mnohem méně za zdravotní péči než by měly a platí tak už několik let. Tak třeba zatímco VZP platí za jednoho klienta na rok více než 22 000 korun za zdravotní péči, tak druhá největší pojišťovna, Pojišťovna ministerstva vnitra pouhých 17 700. A na účtech těchto pojišťoven je v současné době nahromaděno 14 mld korun, protože VZP má ty rezervy minimální a tyto peníze je nutné urychleně poslat do zdravotnických zařízení formou navýšení úhrad. O tom? Jan Klička: Jaký je nejčastější argument, proč se tyto peníze na těch rezervních fondech nepustí do oběhu, od nemocnic, třeba například na ty platy. Milan Kubek: Pozor, pozor, Vy jste řekl rezervní fondy. Pojišťovny ze zákona plní své rezervní fondy, ale to jsou úplně jiné peníze, o těch my nemluvíme, to jsou skutečně rezervy pro případ nějakého akutního problému, ale toto jsou peníze v základním fondu péče, ze kterého se prostě mají platit úhrady pro zdravotnická zařízení. A to zdůvodnění je poměrně jednoduché. No prostě my šetříme, my jsme dobří hospodáři. Jan Klička: Je to až neuvěřitelné, ale českým zdravotnictvím ročně proteče bezmála 300 mld korun, 3 mld na platy lékařů se s tím v porovnání zdají jako drobné na pivo, přesto se peníze v systému ztrácejí, třeba kvůli drahým lékům nebo kvůli vybavení nemocnic. Kde jsou tedy pomyslné černé díry našeho zdravotnictví? Pokračujeme v Tématu deníku s prezidentem České lékařské komory. Jan Klička: Pane prezidente, 300 mld korun je obrovská částka, která proteče českým zdravotnictvím, Vy jste dlouhou doby byli a jste kritici lékové politiky, toho, že se tady podivným způsobem určují ceny léků. Ty poslední údaje mluví například o tom, že všichni Češi, průměrný Čech včetně kojenců, včetně seniorů spotřebují ročně léky za 7000-7500, pokud se nepletu. Jak u nás v praxi probíhá to špatně stanovování cen léků, já vím, že jste kritizovali například fakt, že Státní ústav pro kontrolu léčiv používá nesprávný výpočet při vypočítání léků ze zahraničí na naši měnu, že, jednodušše řečeno, používá starý kurzovní lístek. Jak to funguje ve skutečnosti? Milan Kubek: Je to trošku složitější. Státní ústav pro kontrolu léčiv má dneska obrovskou moc, protože on určuje jednak to, jestli je lék bezpečný, jednak to, jaká bude jeho maximální cena, ale také to, kolik za něj budou pojišťovny platit. Měl by každý rok ze zákona přehodnocovat ceny léků z veřejného zdravotního pojištění, on tak nečiní, takže u řady léků poslední revize úhrad byla v roce 2007 a skutečně probíhala kurzem 28,30 Kč za 1?. Od té doby koruna výrazně posílila a díky tomu kurzovému rozdílu se vyhodilo minimálně 10 mld korun. A o těch 10 mld korun se? Jan Klička: Vy říkáte vyhodilo, ono se možná nevyhodilo, někde skončily. Na účtech pojišťoven, na? Milan Kubek: Ne, o těch 10 mld korun vzrostly zisky těch farmaceutických firem a zaplatily jim je napůl zdravotní pojišťovny, napůl občané kvůli tomu, že ty léky jsou zbytečně drahé a jsou zatíženy zbytečně vysokými doplatky. Jan Klička: Šlo by to když tak konkretizovat na příkladu nějakého prášku, který stojí nějakou cenu a mohl by, kdyby se počítal se správným kurzem koruny, který je asi 24,50 Kč nebo 25 Kč. Šlo by to přepočítat nějaký konkrétní lék, aby divák měl nějaké srovnání? Milan Kubek: Tak jistě šlo, nemám připravený žádný příklad, protože máme 9 000 registrovaných léků, takže je to skutečně veliká práce, ale je třeba říct, že ten špatný zákon, ta pravidla nastavil bývalý ministr Julínek, bylo to v roce 2007 jako součást toho tzv. zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů, kde v podstatě dnes je používán systém správního řízení pro jednání o těch cenách a úhradách léků, což je velmi složité. My potřebujeme, aby se to řízení zrychlilo a potřebujeme zajistit takové věci jako například, že nebudeme, alespoň dočasně, dávat úhradu žádným lékům, jejichž výrobce neprokáže, že jsou účinnější než dosavadní, lacinější používaná léčba. To je takový zvláštní stav, my si dovolujeme hradit některé léky z veřejného zdravotního pojištění, které si nedovolí platit z veřejným peněz tak bohaté státy jako je Velká Británie nebo Německo. Jan Klička: Jinak řečeno, jejich účinnost není až tak úplně ověřena. Milan Kubek: Je ověřena účinnost, tedy že jsou účinnější než tzv. placebo, tedy účinnější než nic, ale neexistuje srovnání proti dosavadní konvenční léčbě. A ty farmaceutické firmy za peníze našeho veřejného zdravotního pojištění si v podstatě toto testování provedou u nás a pak s těmi získanými výsledky jdou třeba do té Británie nebo do Německa a požádají o registraci tam. Protože bez tohoto testování a bez těěch výsledků by jim tam žádnou úhradu nepřiznali. Jan Klička: Opět se ptám na to, jaká je reakce ministra zdravotnictví, když Vy mu takhle předestřete tato fakta, že platíme více jenom kvůli špatnému požívání kurzovního lístku? Milan Kubek: Tak pan ministr lomí rukama a říká, že SUKL dělá, co může, ale výsledky jsou prostě těch zbytečně vyhozených 10 mld korun. Víte, úplně nerozumím třeba tomu, že v novele zákona o veřejném zdravotním pojištění, pan ministr místo aby donutil Státní ústav pro kontrolu léčiv dělat to, co má nebo vyvodil z toho nějakou odpovědnost, tak navrhuje změnu zákona, že ty revize nebude muset SUKL provádět každý rok, ale že bude stačit jednou za tři roky, tedy jinými slovy chce toto vyhazování peněz pouze legalizovat. Jan Klička: To, co říkáte, pane prezidente, na mě působí poněkud zvláštním dojmem toho, že je něco v pozadí, co my nevidíme. Vy se například nedomníváte, že může být nějaké propojení, nějaký tlak farmaceutických firem na politiky, aby v podstatě nekonali, a tímto nekonáním, tak jak Vy jste to tady předestřel pak vznikají ty miliardové ztráty, které zaplatíme my, a které poté zaplatí pojišťovny. Milan Kubek: Podívejte dokázat se dá těžko něco, ale vyloučit to nemůžeme, a když si uvědomíme, že farmaceutický průmysl je druhé nejsilnější průmyslové odvětví hned po zbrojařství, tak je nám jasné, že je to extrémně silná lobby, a že bojovat s nimi je velmi těžké, a že v podstatě a nebo máte jasno, proč peníze na předražené léky jsou, ale peníze na platy lékařů nejsou. Jan Klička: Poslední věc, kterou bychom ještě dnes měli probrat je chystaná reforma zdravotnictví, opět tedy z dílny ministra zdravotnictví Leoše Hegera. Ty střípky už začínají vyplouvat na povrch, například ministr Heger naznačil, že by se do budoucna mohly připlácet některé výkony operační, které se dělají pomocí robotů, což svého času byl, mohu-li to tak nazvat, hit, novináři o tom hodně psali a nemocnice byly pyšné, když si mohly pořídit drahého operačního robota. Nicméně ministr zdravotnictví také řekl, že operace prováděné robotem jsou účinné nebo nezbytně nutné jen v 15% případů. Jak tomu máme rozumět, znamená to, že se ty drahé roboty nakupovaly zcela zbytečně, a že teď na ně hodíme hadr, lidově řečeno? Milan Kubek: Tak je to tak trochu hračka, jak můžete drahou moderní metodou dosáhnout s výrazně vyššími náklady přibližně stejného výsledku jako metodou konvenční. Je to skutečně asi takový exemplární případ toho plýtvání. Protože my máme těch operačních robotů na jednoho obyvatele více než ty vyspělé státy západní Evropy. Ale ten problém je širší, my plně podporujeme myšlenku, že je třeba definovat úhradové standardy zdravotní péče, respektive definovat to, na co mají pacienti nárok na základě svého veřejného zdravotního pojištění a říci výkony, metody a materiály, které by nemusely být hrazeny a na které by si občané mohli připlácet prostřednictvím svého komerčního připojištění. Jan Klička: A když to vztáhneme konkrétně třeba k těm robotům, což už konečně, jak jsem předeslal i schvaluje ministr Heger, Vy byste byl pro, aby robotické operace byly placené? Aby když občan přijde do nemocnice, aby mu byla nabídnuta buďto konvenční metoda rukou operatéra nebo laparoskopická pomocí kamery a nebo ten robot. Je to ten typ toho nadstandardu, který byste byl ochoten, nebo kteří by lékaři byli ochotni akceptovat? Milan Kubek: Tak já si myslím, že ano. Otázka je, kolik pacientů by bylo ochotno akceptovat tu cenu, kterou by za to museli zaplatit. Jan Klička: Dá se to nějak hrubě odhadnout, kolik stojí konvenční operace například slepého střeva nebo nějaká jiná operace a kolik by je stála s robotem, jenom pro představu samozřejmě. Milan Kubek: Pro mě je to těžké, já nejsem chirurg, je to prostě řádově víc, to znamená, že jestli něco stojí 4 000, tak na robotu třeba 40 000. Je to extrémní rozdíl a Česká lékařská komora začíná připravovat určité doporučení právě k využívání té robotické chirurgie. Ale ten problém je širší, jde o to, že pan ministr musí nejprve napsat kvalitní zákon, který stanoví mechanismy, jakým se ty standardy budou tvořit a my navrhujeme, aby v zákoně bylo dohadovací řízení, kde by jednaly zdravotní pojišťovny, jejichž motivací je platit co nejméně, odborné společnosti, když ti páni profesoři zase chtěji, abychom prostě dělali medicínu lepší pokud možno i než v Americe, Česká lékařská komora, která může dobře ty zájmy vyvažovat, protože nám pochopitelně záleží i na tom, aby se i lékaři nějak uživili, a zástupci pacientů, jejichž účast je nezbytná, aby ten proces stanovování těch standardů byl důvěryhodný pro veřejnost. A výsledek tohoto dohadovacího řízení by bylo určité doporučení, které by potom politici museli přetavit do zákona, aby to bylo součástí Ústavy. Ale dokud pan ministr nenapíše do zákona tento nebo nějaký podobný mechanismus, jak se ty standardy budou tvořit, tak jsou to jen pouhé proklamace a žádné standardy nevzniknou. Jan Klička: Standard je tedy to, na co máme nárok, a co už je samozřejmě za peníze je věc, na kterou pacienti čekají dlouhou dobu a hodně ministrů slibovalo, že ji vytvoří. Samozřejmě to otvírá i otázku spoluúčasti, tedy kolik bychom měli platit, tedy například ministr financí Miroslav Kalousek tvrdí, že v západní Evropě je spoluúčast pacienta asi 25%, u nás se někdy udává číslo , že platíme kolem 13-17% z ceny léčebné péče, kterou využíváme. Kde je nějaká optimální hranice z pohledu České lékařské komory, kde Vy byste souhlasili nebo jak by to bylo optimální vzhledem k těm zkušenostem ze zahraničí. Milan Kubek: Spoluúčast u nás je asi 17%, spoluobčané zaplatí více než 40 mld korun hotově většinou za léky, problém oproti těm západním zemím je, že u nás neexistuje tzv. připojištění, do těch soukromých výdajů na zdravotnictví v tom Německu, o kterém hovoří pan ministr Kalousek, počítají výdaje prostřednictvím toho připojištění. To znamená, že my nemůžeme očekávat, že by si občané platili v hotovosti více než teď, protože těch 17% je docela hodně a pro řadu obyvatel, zejména důchodce se dostáváme na hranici sociální unostnosti. Ale my bychom měli snížit povinné pojistné pro osoby ekonomicky aktivní a zavést spravedlnost v platbách zdravotního pojištění, to znamená, aby pojištění neleželo pouze na bedrech zaměstnanců a jejich zaměstnavatelů, ale také aby soukromí podnikatelé přispívali částkami odpovídající jejich příjmům, aby se zrušily ty stropy. Ti nejbohatší lidé, kteří dnes mají více než šestinásobek průměrné mzdy už z těch částek neplatí žádné zdravotní pojištění a pochopitelně stát musí za děti, důchodce a nezaměstnané, což je 60% obyvatel, kteří čerpají 80% zdravotní péče platit více než těch současných 723 Kč měsíčně, což odpovídá pouhým 24% příjmů veřejného zdravotního pojištění. Pro srovnání, za toho jednoho zaměstnance pojišťovny dostávají 2850 Kč, ta toho důchodce, dítě nebo nezaměstnaného pouhých 723 Kč a tím vznikne prostor pro to komerční připojištění finanční, ekonomický a na druhé straně vy musíte mít definovány ty standardy, respektive určitou část péče vyčleněnou mimo ten standard, aby bylo na co se připojišťovat. Jan Klička: Dobrá, náš čas se chýlí ke konci, já se zeptám na úplně poslední otázku. Na podzim jste co by Česká lékařská komora vyjádřili podporu stávajícímu ministru zdravotnictví Leoši Hegerovi, jak byste ho dnes prostým školním známkováním oznámkoval za to jeho půlroční působení v čele rezortu? Kterou známku by dostal? Milan Kubek: Tak já si myslím, že trojku, protože to není úplná katastrofa, ale ty výsledky jsou nevalné, už nemáme prostor to konkrétně hodnotit, ale opakuji to, co jsme řekli jako lékařská komora na podzim. Odvolání ministra Hegera v dané situaci není řešením pro lékaře, my prostě potřebujeme pořádek v rezortu a zde prostě má ministr 4 000 nespokojených lékařů, o které se může opřít při prosazování skutečné reformy zdravotnictví, kterou Česká republika potřebuje. Jan Klička: Dobrá, přejme si tedy, abychom byli zdraví a bohatí a nikoliv chudí a nemocní, hostem dnešního Tématu Deníku byl prezident České lékařské komory Milan Kubek. Díky, hezký den. Milan Kubek: Těšilo mě, na shledanou. Jan Klička: A Vám taky děkuji a příště se budu těšit opět na viděnou.

Jan Klička: Hezký den divákům UPC Expres. Zvláště těm, kteří se na nás nejenom dívají, ale třeba u toho i něco pojídají. Mluvit totiž budeme o potravinách a o jejich zdražování, které nás s velkou pravděpodobností čeká v příštím roce. Ceny energií rostou a naopak klesá produkce domácích farmářů. Existuje tady nějaká šance, že příští rok nezaplatíme víc. Zeptáme se na to už za pár okamžiků v Tématu Deníku. Jan Klička: O dnešním hostovi je známo, že je aktivním sportovcem. Běhá maraton, provozuje námořní jachting a dokonce už dobyl vrchol hory Mont Blanc. Tři roky působil jako náměstek na Ministerstvu financí a od léta povýšil. Dnešním hostem Tématu Deníku je ministr zemědělství Ivan Fuksa. Dobrý den. Ivan Fuksa: Dobrý den. Jan Klička: Pane ministře, my se dneska budeme bavit o potravinách, převážně o potravinách a jejich zdražování. Možná taková otázka na úvod. Dokázal byste z patra odhadnout, kolik třeba Vy, nebo u Vás v rodině, utratíte měsíčně za potraviny ve Vašem rodinném rozpočtu? Ivan Fuksa: No, tak něco v rozmezí asi 6 - 12 tisíc korun určitě. Jan Klička: 6 - 12 tisíc to není úplně málo. Možná by bylo dobré říct, jak početná jste rodina? Ivan Fuksa: Čtyřčlenná. Jan Klička: Čtyřčlenná rodina. Budeme se dnes bavit o potravinách. Já jsem se možná mohl zeptat úplně konkrétně. Kolik třeba utratíte za pečivo? Pekaři jsou teď velká skupina lidí, kteří před koncem tohoto roku avizovali, že by rádi zdražili svoje výrobky kvůli rostoucím cenám mouky a všech těch vstupů. Tak věděl byste to rozklíčovat i takhle, kolik třeba za pečivo? Ivan Fuksa: Asi tak do 50ti Kč, protože vím, co žena dává večer na stůl a to, co máme ráno na snídani. Takže o tom mám přehled. Jan Klička: Dobrá. Já už jsem zmínil tedy to zdražování pekařů. Jak Vy vidíte oprávněně tenhle ten požadavek? Vím, že Vy konkrétně ty ceny nemůžete komentovat žádným způsobem, ale je opravdu reálné, že by se pekařské výrobky zdražily v tom nadcházejícím roce až o 30%. Ivan Fuksa: Já odhaduji, že například u rohlíku to budou halířové záležitosti. Těžko se v tuhle chvíli samozřejmě odhaduje konkrétní dopad, nicméně dá se vyjít ze zkušeností, které byly z minulosti například, když se zvedala spodní sazba DPH z 5ti na 9% a ve finále dopad tohoto zdražení byl zhruba asi okolo 1% v souvislosti s touhle změnou. Před dvěma lety jsme zažili významné zdražení nebo zvýšení výkupních cen pšenice a dalších podobných komodit a v podstatě ten dopad do zdražení pečiva byl haléřový. Tady samozřejmě zdražení cen energie tedy v tuhle chvíli je predikováno, bude se blížit okolo té sazby 5ti%, tak záleží na tom, jakým způsobem konkrétně se promítne. Nicméně neočekávám, že by mělo dojít k nějakému razantnímu zdražení. Jan Klička: Oni pekaři by si vůbec nejraději představovali, aby se ty ceny vrátily na úroveň roku 2007. Tehdy byla cena, pokud to vezmeme na jeden rohlík, zhruba 2,50 Kč. To podle Vás tedy v tuto chvíli nehrozí? Ivan Fuksa: Tak za prvé na tuhle odpověď vám neumí odpovědět nikdo ani renomovaný ekonom, protože to bychom museli mít křišťálovou kouli v ruce. Ono záleží na tom, jakým způsobem se budou vyvíjet ty obchodní vztahy mezi dodavatelem a odběratelem. Takže neočekávám, že by mělo být nějaké dramatické zdražení. Jan Klička: Když to vztáhneme i k ostatním potravinám samozřejmě nejenom k pekařům. O tom zdražení mluví i masný průmysl, mluví o tom ovocnáři atd. Kde Vy cítíte ten nejvyšší tlak na zvyšování cen? Řekněme, která část toho potravinářského segmentu je v tuto chvíli taková nejaktivnější i třeba ve vztahu k vašim analytikům na Ministerstvu zemědělství. Ivan Fuksa: Tak samozřejmě jsou to takové ty segmenty, kde ten dopad, podle té predikce, by měl být největší. To znamená, kde je největší podíl té elektrické energie a vůbec těch vstupů, těch energií na vstupu. No a potom samozřejmě jsou to takové ty potraviny, kde došlo v letošním půl roce zpětně k výraznému nárůstu výkupních cen a to jsou samozřejmě u obilovin. Jan Klička: To znamená spíše ti pekaři... Ivan Fuksa: Spíše ti pekaři. Jan Klička: ...cukráři atd. Jan Klička: Vy osobně jste také predikoval určitý nárůst cen potravin vzhledem k té uvažované zvýšené sazbě DPH. Ta je teď na 10ti %, nicméně vláda počítala, že by možná do budoucna tu sazbu zvýšila nebo dokonce i sjednotila na jednu, nikoliv, řekněme, 10 a 20, ale jednotnou sazbu kolem 17ti %. To by se samozřejmě i odrazilo na peněženkách nás všech. Jak tedy je aktuální v tuto chvíli to zvyšování DPH? V jakém časovém horizontu tohle může nastat? Ivan Fuksa: Tak nepredikoval jsem to já, ale predikovalo to Ministerstvo financí a spousta analytických domů. Ta zkušenost je v podstatě i z celé Evropy taková, že pokud se hejbne s jakoukoliv sazbou DPH, ať nahoru či dolů, tak konkrétní dopad do spotřebitelských cen to má asi 50ti %. U nás při té poslední změně to nebyla 50ti %, ale pouze 25ti % změna a dokonce nižší. To znamená, ten dopad, o jaký nárůst, to bude záležet na politickém rozhodování, je to někdy v budoucnu. V tuhle chvíli platí vlastně obecné prohlášení z programového prohlášení, že chceme do budoucna ty dvě sazby k sobě sbližovat. Jan Klička: Kdybychom to mohli konkretizovat. Pokud by se, řekněme, ta nižší snížená sazba, 10ti%, která teď platí na ty potraviny zvýšila někam, řekněme, na těch 17%, tam by se podle Vás projevil ten dopad jak? Vy už jste dříve v médiích řekl, že by to mohlo být řekněme 3%... Ivan Fuksa: To už jsem odpověděl v předešlé otázce, nicméně si myslím, že je to v prvé řadě otázka pro analytiky z Ministerstva financí. Jan Klička: Vy, když jste se bavil, nebo alespoň tak to bylo prezentováno v médiích, s potravináři o zvyšování DPH, oni korigovali, vy jste řekl 3 %, pokud by to bylo, řekněme, nějakých 7 %... Ivan Fuksa: To byl hrubý odhad a velmi, velmi hrubý odhad. Jan Klička: Je to určitě hrubý odhad, ale já tím mířím k tomu, kdyby, řekněme, Vy jste predikoval 3 %, že by byla taková ta maximální mez, kam by se ty potraviny mohly zvýšit. Oni tvrdí, že nyní třeba v tom maloobchodě je u nich ziskovost pouhé 1 % a že by tedy to bylo i více než ty 3 %. Ivan Fuksa: Připouštím, že je to možné, ale než někdo vypustí konkrétní číslo a to nemůže vzejít z jednoho rozhovoru. Trošku mě překvapuje, že někdo s tímto číslem, které vzešlo z jednoho pracovního rozhovoru, teď je prezentováno, jakože to je predikce. Nenene, tu predikci prostě musím udělat na základě výstupu... Jan Klička: Hovoří o tom třeba svaz obchodů... Ivan Fuksa: Bez ohledu, kdo o tom hovoří, prostě byl rozhovor, kde já jsem, na základě jakýchsi podaných informací, si dovolil udělat velmi rychlou několika minutovou analýzu. Nicméně, to je Fuksova analýza, ani ne analýza, názor. Jestliže se chceme bavit skutečně seriozně, tak až ta čísla, reálná, budou ležet na stole a budou ležet v čase konkrétně, tak pak zasednou chytré hlavy vč. analytického centra Ministerstva financí a Českého statistického úřadu a pak udělají nějakou predikci. Nedokáže jí udělat jeden člověk během několika minut. Jan Klička: Kdy takový návrh bude? Ivan Fuksa: Musíte se zeptat ministra financí. Toto není ve věci Ministerstva zemědělství. Jan Klička: Sledujete Téma Deníku. Jan Klička: Pokud se bavíme o cenách obchodníků, musíme samozřejmě zmínit i vztah mezi obchodníkem a řetězci, řekněme, mezi supermarkety, protože i tam se samozřejmě může rozpustit nějaké navýšení cen apod. Vy teď uvažujete o změně velmi problematického zákona, problematického z mnoha úhlů pohledu, zákona "O regulaci tržní síly", který tady už letos platí. Zeptám se velmi jednoduše. V tom zákoně je například napsáno, že řetězce musí farmářům zaplatit za to dodané zboží do 30ti dnů. Co je například špatně na této větě? Ivan Fuksa: Tak já bych ještě krátce popsal, proč ta situace vznikla, abychom se dostali do souvislosti s tou minulostí, do souvislosti se sousedními zeměmi. Za minulého režimu Česká republika byla jediná s Ruskem teda s tím Sovětským svazem, kde proběhlo to 100% znárodnění. To znamená totální likvidace soukromníků jak v oblasti restauračních služeb, obchodů atd. Například všude v okolních zemích privátní restaurace, privátní obchody mohly být, v NDR dokonce do 50ti zaměstnanců byly privátní. No a když přišel rok 90, tak všichni Češi se vrhli nebo si přáli, aby v České republice byly ty srovnatelné obchody, restaurace, jako jsme viděli při prvních cestách do Rakouska a v Německu. Porovnávali jsme to s těmi poloprázdnými samoobsluhami za dob socialismu a z toho vznikla ta krásná potřeba, že Češi se zamilovali do supermarketů, a proto taky jednotliví starostové, když připravovali své územní plány, tak se nebránili tomu, aby v každém městě vyrostlo několik supermarketů. Jaká je dneska situace? De facto z celého východního bloku, z nových členských zemí Evropské unie máme největší počet supermarketů na hlavu a to je ta nepříjemná věc, že vlastně tyto řetězce se staly cenotvůrci. Tzn., že obchodní partneři, kteří tam dodávají zboží jsou dneska závislí na tom, jak se zachová supermarket. To je jedna věc k té cenotvorbě. Tzn., oni skutečně určují cenu. Druhá věc, oni určují i kulturu a pravidla hry. Tak skutečně byl v minulosti a jsou slyšet ty nešvary o tom, že řetězce platí za dodané služby ve velmi dlouhé lhůtě, že řetězce platí dodavatelům teprve tehdy, až to zboží prodají. U pekařů se dějou ty nešvary, že chtěli mít plné regály od pekařů, ale zaplatili jim tehdy podle toho, co prodali a vlastně veškeré už ztvrdlé pečivo jim zase vrátili. Zákon významné tržní síly je zákon, který de facto prostřednictvím státu vstupuje do privátního obchodního vztahu, kde mezi dodavatelem a odběratelem je to něco... Jan Klička: Což byla ta věc, kterou v podstatě kritizovali. Ivan Fuksa: ...a to je prostě zvláštní. Některé země to mají v Evropě, některé to nemají. Otázka zní, proč se řetězce nechovají standardně k českým dodavatelům potravin tak, jako třeba ve svých mateřských zemích, ať je to Německo, Holandsko, Francie... Různé řetězce mají různé přístupy. To znamená, v tuto chvíli já stále zastávám ten názor, že tento zákon je regulační zákon, který je nezdravý a který do tohoto obchodního vztahu vstupuje. Jan Klička: Na druhou stranu jste použil otázku, proč se tak chovají. Ivan Fuksa: Navíc zákon, který je i ve stávající situaci dneska obejitelný. Na druhou stranu rozumím tomu i když jsem přišel a slyšel jsem tato negativa, tak jsem zadal úkol všem svým náměstkům - dodejte mi analýzu. To znamená výstupy z toho, jak jsou pozitivně či negativně hodnoceny těmi uživateli toho zákona na tento zákon. Zatím jsem je nedostal, já jsem se zlobil na své náměstky a oni mi odpověděli, my žádné nemáme. Teď jsem dostal první výstup od pekařů, kteří mají pozitivní hodnocení tohoto zákona, nicméně v tuto chvíli já si počkám na analýzu celého spektra potravinářského. Mimo jiné, včera se cosi řešilo na Žofínském zemědělském fóru, tam už se to konečně tato diskuze k tomuto odešla. Je zapotřebí si na stůl dát silné a slabé stránky tohoto zákona a pak dojít k tomu závěru, jestli ten zákon aktualizovat nebo ten zákon zrušit. Jan Klička: Nicméně se znovu vrátím k tom, co Vy jste řekl a položil jste takovou tu velmi zásadní a velmi zajímavou otázku, proč se vlastně ty řetězce chovají k našim zemědělcům tak, jak se chovají. Možná, že v cizině by si tohle to nedovolily. Ivan Fuksa: Zaprvé, protože mají dominantní postavení, to už jsem říkal. Za druhé, protože ty řetězce se v těch svým mateřských zemích chovají tak, že drtivá většina těch potravin je od místních dodavatelů, od národních dodavatelů. Na rozdíl od té situace u nás a v okamžiku kdokoliv, kdekoliv z českých politiků, z českých obchodníků zvedl prapor české vlajky a chtěl bojovat za české potraviny, tak byl obviňován z nacionalismu. Mně se ten projekt podpory českých potravin velmi, velmi líbí, také ho podporuju, podporuje ho i premiér, podporuje ho i potravinářská komora, takže jsme ve shodě a já svolávám k jednomu společnému stolu jak zástupce potravinářů, kteří jsou sdruženi v potravinářské komoře, tak svolávám i zástupce všech řetězců a chci s nimi jednat. Zaprvé dodávejte a berte více českého zboží do svých sítí a samozřejmě od tohoto kulatého stolu očekávám, že uslyším ty jednotlivé kritiky a pochvaly, dle zákonu o tržní síle, konkrétních aktérů. Jan Klička: Mimochodem jedna z těch kritik, která zaznívala třeba z úst Agrární komory a byla to i otázka, kterou tuším Vám pokládali, jestli jste se někdy díval na faktury, které chodí do těch obchodů a potom na ty cenovky, které jsou na regálech. Ivan Fuksa: Nedíval jsem se na faktury, ani se dívat nebudu. Toto není role ministra. Nicméně znám ta čísla. Jaké jsou problémy, co se týče nákladových cen na výrobu nějaké konkrétní potraviny a jaké jsou prodejní ceny. Toto samozřejmě tento zákon ošetřuje, že se nesmí prodávat za podnákladové ceny. Jan Klička: To tam je. Další velkou samozřejmě výtkou, kterou mají zemědělci jsou i různé poplatky za umístění v katalogu, za umístění vůbec na tom samotném regále na nějaké čestném místě. Nemělo by být tohle, když už se bavíme o podpoře domácích zemědělců, i lépe ošetřeno v tom zákoně. Teď je stanoveno, že by se to nemělo dít, ale pokud by tam měly být i nějaké sankce, nebo to nějak lépe upravit v tom zákoně. Ivan Fuksa: Je to neošetřitelné. To, co je dneska v zákoně v dobré víře napsáno, tak i to je obejitelné. Proto, když se podíváme zase do těch sousedních zemí, tam je to prostě více postaveno na té kultuře a na tom seriózním a férovém vztahu. Tedy znova říkám, dominantní postavení někoho, tlačí toho druhého partnera do této situace. Je to nezdravé, je to špatné, je zapotřebí o tom hovořit nahlas. Nicméně si myslím, že žádné zákonné nařízení tady toto neošetří, protože nejlepší vztah je prostě rovnocenný vztah nabídky - poptávky a k tomu je zapotřebí hledat cestu. Jan Klička: Sledujete Téma Deníku. Jan Klička: Znovu opakuji, že na cenu potravin, to už jsem řekl, má vliv celá řada faktorů. Tím faktorem, který Vy jste vlastně zmínil v úvodu, bude teď nárůst cen elektřiny. Hodně se spekuluje o tom, o kolik to nakonec bude, ty údaje se v podstatě mění každým dnem. Dalo by se teď říci, jaká je ta nejaktuálnější předpověď vašich analytiků i analytiků Ministerstva financí? Jak Vy předpokládáte, že se ta cena od příštího roku zvýší? Ivan Fuksa: Tak v prvé řadě je to analýza Ministerstva průmyslu, protože tento materiál společně s Ministerstvem financí předkládalo Ministerstvo průmyslu a na posledním jednání vlády, kde byl tento materiál na stole, tak jsme hovořili o zdražení okolo 5ti %. Jan Klička: Čili to je ta poslední částka, o které... Ivan Fuksa: Nicméně podrobnější informace by určitě velice podrobně podal ministr průmyslu. Jan Klička: Já vím, že to samozřejmě není ve vaší gesci, ale přesto ještě u té velmi ožehavé otázky fotovoltaiky zůstanu. Ivan Fuksa: ... ??? (bohužel nebylo panu ministrovi rozumět) Jan Klička: Částečně ano, ale k tomu se ještě možná dostaneme ve vlivu na zemědělskou půdu. Muselo to dojít až do tohoto stavu, kdy se vláda narychlo snaží měnit různé zákony, kdy se ruší daňové prázdniny pro provozovatele solárních elektráren, kdy vy řešíte to, jak zdražit tu cennou zemědělskou půdu. Neselhal v tomto stát, řekněme, ty regulační úřady, které mají toto v gesci a které by se o to měly starat. Konkrétně teď myslím třeba Energetický regulační úřad. Ivan Fuksa: No, tak jednoznačně, kdo v této hře selhal, byli politici. Politici, kteří v Parlamentu schválili to, aby se vlastně taková to fotovoltaická megalomanie mohla rozjet. Já bych chtěl připomenout, kdo všechno pro to v minulosti hlasoval a kdo byl prostě proti tomu, aby byla tahle masivní, netržní a nelogická podpora těchto technologií. Byli to Komunisti se Sociálníma demokratama a tehdy ODS, kterou já reprezentuju hlasovala jednoznačně proti a tehdy díky tomu, že i Zelení byli ve vládě, tak bylo skoro nezdvořilé a vo paux hovořit proti takovýmto ekologický projektům. Teď je jasně vidět, kam vede toto envieromentální inženýrství, jakým negativním způsobem zasahuje do tržního prostředí, do tržních mechanismů. Z tohoto vzniklo toto zvěrstvo a je pravda, že regulační úřad si myslím, že mohl zasáhnout daleko dříve. Jan Klička: To znamená, že i Vy to chápete stejně jako například premiér Nečas, který říká, že až odezní tato věc a až se vyřeší všechny tyto zákony, tak by se měl stát, nebo vláda důrazněji podívat na to, jakým způsobem se u nás reguluje cena elektřiny, jak vůbec funguje Energetický regulační úřad. Chápu to tak správně? Ivan Fuksa: Tak v každém případě by měl regulační úřad více monitorovat to, co z té masivní, nezdravé a nelogické podpory hrozí a to je to, že bude velký podíl solárních elektráren na výrobě energie a z hlediska energetického úřadu je na tom nejvíce rizikové to, že solární, ale i větrná energie není stabilní energie, která je dodávána. Je to nárazová energie, která zaprvé nezdravým způsobem zatěžuje přenosovou soustavu, ale zadruhé může způsobovat i blackouty. Česká přenosová soustava je jedna z nejlepších a nejstabilnějších v Evropě. Nicméně jsou to všechno nezdravé kroky a navíc ta cenotvorba, ta ekonomika tohoto projektu je prostě nesmyslně postavena a je zapotřebí říct, že drtivým způsobem tuhle nesmyslnost dotuje českej, evropskej daňovej poplatník. Jan Klička: Oni už se také provozovatelé těch fotovoltaických elektráren ozvali. Hrozí arbitrážemi až za 260 miliard korun. Na kolik je silný, řekněme, právní úsudek nebo právní oponentura vlády na to, že teď činí ty kroky rušení daňových prázdnin, zavedení 26 % daně... Ivan Fuksa: Jelikož toto je jednoznačně v gesci Ministerstva financí a Ministerstva průmyslu, tak by se asi stálo za to zeptat těchto ministrů. Nicméně oni předložili materiál tak, že je neprůstřelný tak, že je spolehlivý, takže i já jsem se vyslovil pro podporu té jejich cesty, kterou oni navrhli. Jan Klička: Vy sám ve své gesci Ministerstva zemědělství budete řešit jinou věc s fotovoltaickými elektrárnami a sice to, že teď stojí na polích a na záboru zemědělské půdy. Jak to vyřešíte? Ta otázka zní samozřejmě lehce. Proč nejsou solární elektrárny někde na supermarketech, na střechách a proč jsou na cenné zemědělské půdě? Ivan Fuksa: Tak už jsme vyřešili. Zaprvé se zase vrátím do té minulosti, kdyby ta nezdravá euforie, která vedla k téhle megalomanské podpoře solárních elektráren, tak by byla určitě řešitelná už před mnoha lety a nebyli bychom v tomto stavu. Jaká je skutečnost, když na těch nejúrodnějších polích vyrůstaly supermarkety a různé sklady okolo velkých měst, tak to lidem ani tak moc nevadilo. Nicméně teď, když vyrůstají ty solární panely, tak už je to velmi negativně vnímáno veřejností. Co jsme proti tomu udělali? Samozřejmě je to nesmysl, aby na kvalitních polích prostě vyrůstaly solární elektrárny. Ve shodě s ministrem životního prostředí jsme upravili, připravujeme zákon, který vstoupí v platnost od 1. ledna letošního roku a to znamená, že na zemědělských polích a úrodných polích se nebudou moct stavět solární elektrárny... Jan Klička: Bude to jako absolutní zákaz nebo pouhé zdražení? Ivan Fuksa: Absolutní zákaz. To znamená od 1. ledna příštího roku se solární elektrárny budou moci stavět pouze na střechách, na pláštích obvodových budov a na protihlukových bariérách. Nebudou moci ani vyrůstat v ("brownfieldech"???) To je jedna z cest, jak se to vlastně definitivně a jednorázově zastaví, že na polích nic nevyroste, ale zároveň je s tím spojený i daleko širší problém a to je vůbec zábor a vyjímání kvalitní zemědělské půdy z půdního fondu... Jan Klička: Například kvůli supermarketům... Ivan Fuksa: A tam právě připravujeme s ministrem zemědělství novelizaci toho zákona, který by zaprvé měl jednoznačně toto jednání zdražit a zadruhé i motivovat tyto investory k určitým změnám a ty by měly právě spočívat v tom, že by měly jít mimo tyto atraktivní zemědělské půdy a spíše více do regionů než do center. Jan Klička: Předpokládám ovšem, že to bude platit pro ty nové solární elektrárny. Ty, které tam už nyní jsou tam pravděpodobně zůstanou. Ivan Fuksa: Samozřejmě, ty, které budou zkolaudované, tak s těma se nic nezmění. Jan Klička: Sledujete Téma Deníku. Jan Klička: Čeští zemědělci už několik let pláčou nad klesající produkcí. Tak například jenom za prvních 9 měsíců toho letošního roku u nás výroba masa meziročně klesla o dalších 5 % a třeba vepřového masa se k nám dovezlo o 40 tun více než kolik jsme ho vyvezli. Jak zachránit tuzemské farmáře? Pokračujeme v Tématu Deníku s ministrem zemědělství Ivanem Fuksou. Jan Klička: Pane ministře, my žijeme v prostoru Evropské unie, kde samozřejmě jsou volné podmínky. Nicméně v oblasti zemědělství je stále ta nerovnost, kdy naši farmáři dostávají zhruba 3x méně na dotacích na zemědělskou půdu než třeba jejich kolegové ve starých členských státech unie. Teď se znovu objevují hlasy z Francie, hlasy z Německa o tom, že i po roce 2013, kdyby teoreticky mělo dojít k vyrovnání těchto podmínek mezi starými a novými zeměmi by tomu tak být nemuselo, že staré členské státy by nadále měly vyšší dotace. Jak moc silný je ten hlas Francie a Německa a dokáže to v rámci evropské sedmadvacítky skutečně, dokážou prosadit tento plán? Ivan Fuksa: Tak já bych se ještě zmínil k současnému stavu. My se každoročně divíme, jak to klesá a jak jsme znevýhodněni. Každoročně opět sami sebe překvapujeme a divíme se strašně tomu. To je asi jako kdyby hokejista se divil tomu, že někdo chce stále měnit pravidla a že pernamentně celej zápas hrajeme v oslabení. My skutečně hrajeme v oslabení. Jakým způsobem se vyjednaly podmínky pro to programové období 2007 - 2013, tak je jasné, nejsme na tom stejně, jako jsou západoevropští farmáři, sedláci a my. Prostě je to rozdílné a nezbývá nám nic jiného, než se s tím smířit až do roku 2013, zvlášť z toho důvodu, že zemědělská politika dominantně z 90 % se nedělá na české vládě, ale dělá se v Bruselu, dělá se v evropském parlamentu. Nezbývá nám, než se s tímto smířit, nezbývá nám, než citlivě na lékárenských vahách vyvažovat ty některé nespravedlnosti, to co nám v těch rozmezích ta Evropská unie umožňuje, ale v prvé řadě se teď zaměřit na nastartované vyjednávání, které by mělo určovat tu společnou zemědělskou politiku po roce 2013. Jan Klička: On to bude především asi diplomatický boj... Ivan Fuksa: Samozřejmě, diplomatický, ale v tuto chvíli to bude zaprvé o financích, o tom, kdo financuje evropský rozpočet a bude to o síle hlasu v parlamentu jednotlivých národních zemích. Jan Klička: A ten signál většinový z Bruselu? Vy už také jezdíte... Ivan Fuksa: Tak ten je jednoduchý. Zaprvé evropské zemědělství je zdegenerované dotacemi, uvědomuje si to i Evropská unie a evropské zemědělství se prostě musí smiřovat s tím, že celkový balík, který jde na tyto dotace se bude postupem času snižovat pro všechny. Druhá věc evropské zemědělství v protekčních titulech je nespravedlivé, a proto mezi východními a západními zeměmi musí dojít k jistému vyrovnání. O tom je celá diskuze. Kdo určuje pravidla hry? Ten, kdo platí do toho rozpočtu. Co je zapotřebí říct? Jaká je pozice České republiky? Česká republika dává do společného evropského rozpočtu 30 miliard. Dostáváme přes 70 nazpátek. Naše čistá pozice je přes 40 miliard. Drtivou většinu těchto 40ti miliard spotřebují právě čeští zemědělci, protože jde to do dotací českých zemědělců. Jan Klička: I přesto je to pořád disproporce. Ivan Fuksa: I přesto to je disproporce. Při vyjednávání na toto období v minulosti nás upozorňovali nebo všichni vyjednavači tvrdili, že v roce 2013 ty podmínky už budou spravedlivé. Teď zaznívají signály, nebo spravedlivé, to znamená stejné. Teď zaznívají signály z Německa, Francie, že nebudou stejné, ale že budou spravedlivé. O tom se teď vede zaprvé těžká, složitá diplomacie a je vlastně podložená ekonomickými a finančními čísly o tom, co to tedy ve finále bude znamenat. Máme na to dva roky. My jsme teď v rámci kulatých stolů, které jsem zřídil k Evropské unii došli ke shodě naší pozice a to stát a nevládní organizace, což je Agrární komora, Zemědělský svaz, Asociace soukromých zemědělců a pro to první jednání máme stejnou společnou a poprvé v historii v jednotě jdeme s tímto naším stanoviskem právě do tohoto jednání. Jan Klička: Budeme mít nějaké spojence na evropské půdě? Ivan Fuksa: Budeme mít spojence, ale my těch, abychom prosadili svoje zájmy, musíme mít těch spojenců alespoň, kteří reprezentují 51 % hlasů v evropském parlamentu. V tuto chvíli je to jednoznačně Visegrádská čtyřka a shodou okolností v pondělí a úterý během příštího týdne jednáme, přizveme k tomu Maďarsko a Bulharsko. Ve finále by bylo ideální, kdyby se k nám připojily všechny východoevropské země vč. Slovinka, ale potom i tzv. severní osa, což je Finsko, Dánsko, Anglie. Potom můžeme mít významnou sílu na to, abychom přece jenom těm spravedlivým podmínkám se přiblížili víc. Jan Klička: Zeptám se už na úplně poslední věc. Vlastně i takovou, nechci říct spásou, ale velkou pomocí pro naše zemědělce je letošní trend prodejů na různých farmářských trzích, na bio jarmarcích, na prodeji tzv. ze dvora. Vy sám jste říkal, že byste velmi rád podpořil ty prodeje ze dvora. Jakým způsobem to chcete udělat, protože předpokládám, že by se musely hlavně změnit některé hygienické atributy, které jsou k tomu potřeba. Ivan Fuksa: Podpora regionálních potravin, která už v tuto chvíli běží v jednom dobrém projektu, který se odstartoval v letošním roce a další rok, kdy chceme prostě rozjet velký projekt a to je tzv. prodej ze dvora, kde je doplňkový prodej. Je to v podstatě rozšíření sortimentu ve městech, kde by měly vznikat farmářské trhy. Naše představa je, že by měl farmářský trh existovat v každé větší obci a proč to děláme? Zaprvé, abychom zpestřili tu nabídku, která na trhu je, abychom vytvořili nové prostředí mimo síť supermarketů, ale to nejpodstatnější, proč to děláme, že chceme podpořit lidi na venkově, farmáře na venkově, aby nejenom, že tam vyprodukovali tu surovinu a pak jí prodali nějakému velkému zpracovateli, ale aby jí zpracovali přímo na místě. Stát nechce posílat na venkov sociální dávky a podpory v nezaměstnanosti, ale chce usnadnit život, aby tam vznikala větší přidaná hodnota. Jan Klička: A když se podíváme, řekněme, k těm hygienickým limitům? Tam to dneska naráží. Ivan Fuksa: Tak dneska tito mladí výrobci mají stejné podmínky jako velké zpracovatelské masokombináty, my to chceme prostě srovnat, my to chceme změkčit. A zase nechceme vymýšlet nic nedomyšleného. Ten, kdo rád jezdí na kole a jezdí po cyklostezkách v Rakousku a Německu, tak se mohl setkat s tím, že konzumuje na snídani, oběd, večeři jídlo, které tam prodal farmář tzv. ze dvora a každý vidí v jakých skromných, ale kvalitních podmínkách může farmář z toho mléka vyrobit kvalitní sýr, z toho masa udělat kvalitní klobásu a přímo sám jí prodávat. Tzn., chceme pro tyto malovýrobce změkčit podmínky a zase neobjevujeme Ameriku. Pojďme se podívat, jak to funguje vedle a podpořme ty malé farmáře. Jan Klička: Tak budeme si samozřejmě společně přát, aby i při nějakém, řekněme, cyklovýletu jsme si příště pochutnali na pravé české klobáse a nebo někde na trhu. Otázek by bylo ještě spousty, nicméně náš čas v tuto chvíli vypršel. Já děkuji za účast v dnešním Tématu Deníku ministru zemědělství Ivanu Fuksovi. Díky. Ivan Fuksa: Já také děkuji. Hezký den. Jan Klička: A vám děkuji za pozornost a příště se budu těšit opět na viděnou.

Jan Klička: Hostem dnešního pořadu je muž, který dlouhou dobu působil jako ředitel Středočeské dopravní policie. Pak odešel do soukromé sféry a letos na jaře se stal politikem. Ve studiu vítám poslance, zvoleného na kandidátce Věcí veřejných, Stanislava Humla. Stanislav Huml: Hezký den. Jan Klička: Pane poslanče, my se dnes budeme bavit o bodovém systému, o změně bodového systému. Zkuste, prosím, říci, jak jste na tom vy s body. Přišel už jste o nějaké body za ty 4 roky, co tady platí bodový systém. Stanislav Huml: Nepřišel. Já už jsem ve věku, kdy se při jízdě krajinou kochám, takže s rychlostí jízdy nemám problém. Tu a tam člověk nějakou chybu za volantem určitě udělá, ale zas na druhou stranu pokud jste dostatečně předvídaví, myslíte za druhé řidiče, tak ani dopravní nehodu jsem v podstatě neměl. Body - nula. Jan Klička: Jak jste to vlastně zjistil, že máte body "nula". Stanislav Huml: To není problém. Pokud jste nedostal žádnou pokutu, tak víte, že nemáte žádné body. To je úplně jednoduché. Jan Klička: Co když vás někde vyfotili? Stanislav Huml: Pokud mě někde vyfotili, tak teprve přijde nějaká pozvánka a ty body dostanu až tehdy, až zaplatím nějakou pokutu. Jan Klička: Já se ptám samozřejmě úmyslně proto, protože když se u nás mluví o bodovém systému, tak většina řidičů okamžitě reaguje tak, že neví, kolik má bodů, že se body špatně zjišťují, že mají v zásadě jen dvě možnosti: buď zajít na obecní úřad s rozšířenou působností pro výpis nebo si zajít na kontaktní místa CZECHPOINTu - třeba na Českou poštu. Neuvažujete o tom, že byste v té změně bodového systému nějakým způsobem ulehčili i to zjišťování toho, kolik vlastně řidič má bodů. Stanislav Huml: Já si myslím, že by bodový systém možná do budoucna měl poslat nějaké varování řidiči, že se blíží k hranici 12ti bodové. Řekněme na nějaké té hranici 8 bodů by mohla přijít domů výzva. Ale ono je to opravdu tak, jak jsem řekl v úvodu. Pokud neplatíte žádnou pokutu, nemáte žádné body a pokud jste tedy jaksi v těch posledních dvou, třech, čtyřech letech něco platil, tak si musíte srovnat v hlavě, za co to bylo a podle toho se potom podívat do toho bodového scénáře... Jan Klička: Ale promiňte, pane poslanče, přesto neexistuje u nás jakýkoliv internetový náhled - online náhled v době, kdy máme vlastně internetové bankovnictví, kdy pomocí internetu řídíme svoje bankovní účty, kdy se můžeme podívat, kdy máme jištění smskami, které nám chodí a smskové kódy. Tohle centrální registr nedovoluje. Proč? Stanislav Huml: Protože to není v centrálním registru, protože se to v podstatě drtí až na pověřené obce a jen pověřená obec má o těch svých obyvatelích přehled. Možná že to je tím a nebo je to otázka toho, jak je technicky vybaven software, který Ministerstvo dopravy obhospodařuje. Já nevím, já jsem se na tento problém ještě vůbec nezaměřil, mně to přijde jako už nadstandardní věc, aby ještě něco bylo na internetu, aby si hříšník mohl zjišťovat, jak na tom aktuálně je. Ale pokud je to na CZECHPOINTu zase na druhou stranu, tak co chceme víc. Jan Klička: Já tím mířím také tam, že mnoho dopravních expertů říká, zda-li se nám vůbec ten bodový systém vyplatil, jestli není daleko a řekněme i z pohledu bývalého dopravního policisty, lepší trestat okamžitě pokud toho hříšníka řidiče nachytám, jak překračuje rychlost. Stanislav Huml: Já Vám rozumím. Určitě nejlepší je... Jan Klička: Osvědčil se u nás, podle Vás, ten bodový systém vůbec za ty čtyři roky? Stanislav Huml: To jsou dvě otázky. Takže ta první otázka je, jestli není lepší trestat hned ano, odpovídám je rozhodně lepší trestat ihned, kdo rychle trestá, dvakrát trestá. Na druhou stranu bodový systém od samého začátku měl jaksi vytvářet dlouhodobé sledování řidiče a sledovat to jeho chování a podle mého soudu se osvědčil, protože pokles nehodovosti, který... Jan Klička: Promiňte, Vy říkáte sledovat jeho chování. Stanislav Huml: Chování, nic víc. Jan Klička: Ale on sám to ten řidič neví, jak se vlastně chová, protože ho někde mohli vyfotit. Sice má nějakou asi tuchu, že ho vyfotili, pokud mu tedy někdo náhodou pošle z úřad potom pozvání, tak asi vytuší, že něco provedl. Stanislav Huml: Ale když Vás jenom někdo vyfotí, tak ještě pořád jste nedostal žádný bod. To není možné Vám brát na základě fotografie bod bez toho, aniž byste o tom věděl. Vždycky je to o tom, že dostanete pokutu a teprve potom následují body. Já bych se možná zamýšlel nad tím, aby už ten správní orgán, který už Vám dává tu pokutu, tak aby mu nebyla dána povinnost ano, za toto jsou dva, tři, čtyři, pět trestných bodů. Jan Klička: To znamená, že Vy byste otevřel takovou tu libovůli úředníkům, tomu správnímu orgánu... Stanislav Huml: Ona to není libovůle, to vůbec není libovůle, protože akorát dneska máme v podstatě za jeden přestupek dvě řízení. První řízení je tehdy, když Vám dávají tu pokutu a druhé řízení je, když Vám připisují ty body. Pokud Vám je pouze někdo připisuje do evidence, tak se to v podstatě opravdu děje bez Vašeho vědomí a teprve tehdy, když dosáhnete té hranice 12ti bodů, tak pak nastupuje řádné správní řízení a tam máte ještě možnost obhajoby a je to trošku složitější. Radši o tom nebudeme mluvit, protože na můj vkus... Jan Klička: To je právě to, o čem já hovořím... Stanislav Huml: ... je to hodně složité. Jan Klička: ... protože bych velmi rád věděl nějakou hranici - POZOR, blížím se! Stanislav Huml: Tak ale ano, to je přesně, co jsem říkal, že by bylo vhodné, aby se správní orgán začal chovat trošku vstřícněji v tom, že na osmi bodech, deseti bodech vám pošle takové varování "POZOR, už se blížíte". Jan Klička: A objeví se něco takového v zákoně, plánuje, řekněme, i strana Věci veřejné něco takového? Stanislav Huml: No, určitě. Teď začínáme debatu nad tím senátním návrhem, který prošel prvním čtením v Poslanecké sněmovně. V rámci toho jsou nějaké změny bodového systému už teď nastaveny. Ono je tam víc těch věcí, které stojí za diskuzi, nejenom to, aby člověk věděl, kolik má bodů. Takže určitě se něco změní a já přijdu s některými novinkami. Jan Klička: Hm, dá se říci, v jakém časovém horizontu? Stanislav Huml: Teď jsme vázáni lhůtami, teď už máme 60 dní na to, aby to prošlo výbory, pak to určitě přijde do druhého čtení, pak třetí čtení, pak Senát... První polovina příštího roku. Jan Klička: I včetně toho upozornění? Stanislav Huml: No, to upozornění, pokud se tam přidá dodatek, tak možná ano. Ale já znova opakuju... Jan Klička: To znamená, že praxe by byla taková, že vy byste ještě v projednávání této senátní novely, která je teď ve sněmovně mohli dát přílepek, pozměňovací návrh k tomu, aby se jakési upozornění v silničním zákonu objevilo. Stanislav Huml: Já tam nechci dávat toho moc, já tam budu dávat určitě osobu blízkou, to jsem si jist a zase když toho otevřeme mnoho, tak by z toho mohl být problém. Na druhou stranu 361 - tedy Zákon o provozu na pozemních komunikacích - si zaslouží určitou novelizaci a my to chceme pojmout trošku komplexněji. Takže senátní návrh bude jenom část a potom v průběhu příštího roku připravíme velkou novelu. Jan Klička: Sledujete Téma Deníku. Jan Klička: Zmínili jsme tedy senátní novelu a zmínili jsme i problematiku osoby blízké. To je právní institut, který nelze podle mnoha právníků prolomit. Zároveň s ním tedy musíme nějak počítat i v silničním zákoně. Vy sám ovšem navrhujete alespoň modifikovat tuhle část v silničním zákoně. Jakým způsobem? Stanislav Huml: Tak mne už léta oslovuje holandský model, který by do našeho práva šel poměrně snadno opravdu zakomponovat. Já když jsem byl zvolen do Sněmovny, tak mě senátoři, kteří připravovali tu senátní novelu, o které mluvíme, dokonce pozvali na podvýbor pro dopravu, kde se projednávala finální verze a tam jasně padalo, my nemáme odvahu osobu blízkou řešit, ale doporučíme vám, abyste v Poslanecké sněmovně se tím zabývali. Já jsem si to už opravdu tenkrát vzal za své a... Jan Klička: Co to, prosím, znamená, nemáme odvahu řešit osobu blízkou? Je tam málo právníků v horní komoře? Stanislav Huml: Je jich tam dost, o tom není sporu, ale už asi nechtěli být příliš širocí s tou iniciativou. Já musím na úplný úvod říct, že v žádném případě nechci a nebudu nikdy to dělat tak, abych prolamoval Listinu základních práv a svobod, která nám dává to právo nevypovídat proti osobám blízkým. V tom je ten zakopaný pes, který při přestupcích naráží na problémy a ono opravdu 80% těch případů, které jsou zjišťovány elektronicky, ať už úsekovým měřením rychlosti, což je velmi dobrý systém, který opravdu zklidňuje dopravu ve velkých městech a nebo radary, nebo takovými těmi technickými zařízeními, které měří čas, kdy člověk projel na červenou a vyfotí auto přitom, nakonec i parkování padá do této kategorie, špatné parkování na některých místech, kdy je prostě vozidlo opuštěno a jenom stojí někde v křižovatce a nebo na zákazu zastavení. Tak tady jsou samozřejmě i jiné možnosti - botička, odtah... Jan Klička: A teď jak to změnit tedy, tento institut? Stanislav Huml: Tak a teď, jak změnit institut osoby blízké. Jan Klička: Modifikovat. Stanislav Huml: Řekli jsme si na začátku, opravdu nebudeme prolamovat Listinu základních práv a svobod, nebudeme nikoho nutit, aby bonzoval na své nejbližší, ale holandský model říká, je tady určitá obecná odpovědnost vlastníka vozidla, je to nakonec registrovaný předmět stejně jako zbraň, nakonec vy s tím registrovaným předmětem můžete někoho zabít, způsobit škodu velkého rozsahu, takže ten vlastník vozidla, v rámci té obecné odpovědnosti, zodpovídá za to, že auto svěří osobám, které mají řidičský průkaz, které se chovají slušně, za které do určité míry zodpovídá. Ta obecná odpovědnost je aplikována i v českém právu. Já připomenu, máte obecnou odpovědnost za to, že chodník před vaším domem, nebo do nedávna to tak bylo, že když si na něm někdo zlomí nohu, tak platíte škodu, přesto že jste nic nezavinil, prostě napadl v noci sníh a ráno přišla první babička a uklouzla. To je obecná odpovědnost. Takže obecná odpovědnost z hlediska majitele vozidla by byla a nebo je aplikována v Holandsku tak, že posílají pokutu rovnou, přímo nejkratší cestou majiteli vozidla, nedávají se body v tomto případě, protože stát jako by rezignuje na to, aby vyšetřoval opravdu, kdo je vlastně opravdu pachatel toho přestupku. Posílá se to majiteli, chcete-li držiteli vozidla a ten držitel vozidla si to vyřídí v rodině s tím, kdo ten přestupek spáchal... Jan Klička: Pane poslanče, co když bude držitelem vozidla firma? Ta za mě zaplatí pokutu a potom to po mně bude vymáhat? Stanislav Huml: Firma za Vás zaplatí pokutu a protože jste v pracovně právním vztahu, tak není problém si to s Vámi v pracovně právním vztahu vyřídit způsobem, že Vám dá srážku ze mzdy. A v Holandsku má stát povinnost, pokud o to ten dotyčný požádá, ten, na něhož byla navalena ta pokuta, tak má stát povinnost pro případný soudní spor mezi držitelem a tím dotyčným dát všechny důkazy, které k tomu měl. To znamená včetně třeba fotografie... Jan Klička: Knihy jízd. Stanislav Huml: Nenene, stát. Třeba fotografii z radaru, to dávám jako příklad. Jan Klička: A když bychom to obrátili a já bych chtěl rozporovat to, že mě někdo vyfotil, mám nějakou šanci se bránit, když ta pokuta rovnou přijde mému zaměstnavateli, já o tom nebudu vědět a budu se bránit, ovšem zaměstnavatel už mi mezitím strhne 2500 Kč pokuty. Stanislav Huml: Budete mít možnost se bránit, Vy to berete z pohledu toho zaměstnance, ano Vy se budete moci bránit... Jan Klička: Protože právní břemeno bude v tuto chvíli hozeno jaksi na něj. Stanislav Huml: Ano, na majitele firmy, v tomto případě. Ano a Vy jako řidič se budete bránit, já jsem ten den nejel. Jan Klička: Já jsem to nespáchal. Stanislav Huml: Nespáchal. No, tak to břemeno bude v občansko-právním vztahu jaksi na rozsouzení soudu v občansko-právním řízení. Těch případů bude minimum, věřte tomu. Jan Klička: Takže já překročím rychlost o 10 km/h a... Stanislav Huml: Do firmy přijde... Jan Klička: ... přijde... Stanislav Huml: ... rozhodnutí o pokutě, že máte zaplatit např. 1000 Kč... Jan Klička: Já řeknu, že to jsem... Stanislav Huml: Firma to bude muset zaplatit. Firma a to je ještě důležité, v holandském modelu se můžete vyvinit v případě, vyvinit jednoznačně, ten stát v ten moment couvne a bude se chovat úplně jinak, prokážete-li, že auto bylo tři měsíce prodáno někomu jinému, nebo i půjčeno s tím, že přebírá ten dotyčný zodpovědnost za vozidlo, to jsou takové stavy, že půjčíte někomu na tři měsíce a déle auto, vozidlo bylo odcizeno a nebo je evidentně vozidlo v převodu na nového majitele. Jan Klička: A ta situace, kdy přijde na mého zaměstnavatele pokuta se bude řešit tedy tak, že já řeknu svému zaměstnavateli, promiňte, šéfe, já to nebyl, ale Vy už jste mi strhnul peníze z mého platu, budu Vás žalovat. Stanislav Huml: Ono i v tom pracovněprávním vztahu strhnutí peněz vyžaduje určité právní úkony. Budete muset dostat od toho zaměstnavatele nějaký podklad, podívej se, tady je kniha jízd, ty jsi opravdu jel, tady máme oznámení od policie, že ten den jste jeli v obci XY rychlostí 70 km/h a je tam jenom 50 a tady je rozhodnutí o tom, že platíme 1000 Kč. Bereš, nebereš. Pokud nebereš, já Ti to dám v rámci pracovněprávního vztahu nějakým rozhodnutím, že... Jan Klička: Nebudou toho zaměstnavatelé zneužívat? Stanislav Huml: Nemůžou. Nemají, co. Prostě ve finále tam opravdu přijde rozhodnutí od státu, respektive od obce pověřené, případně od městské policie. Já mám jediný problém s tímto řešením, aby se z toho nestal byznys a tomu chci zabránit do určité míry, takže já si osobně myslím... Jan Klička: Byznys znamená? Stanislav Huml: Byznys znamená, že si opět obce najmou nějaké soukromé firmy, které budou se dělit o pokuty s tou obcí, budou používat vlastní techniku. Já si myslím, že by tento systém měl být používán pouze s radary, které jsou ve vlastnictví buď státu a nebo, nejenom radary i technické prostředky státu, a nebo pověřené obce. Jan Klička: Sledujete Téma Deníku. Jan Klička: Velký poprask při změnách vlastně bodového systému a silničního zákona způsobila zmínka o možné toleranci alkoholu za volantem v hodnotě 0,3‰. Vy souhlasíte s tím, aby byla, z pohledu vlastně i bývalého dopravního policisty, u nás taková tolerance zavedena, když se podíváme např. i na nesouhlas premiéra Petra Nečase, který tvrdí, že když Čechům povolíte jedno malé nebo i velké pivo, tak to vlastně znamenají dvě piva, možná tři piva. Jak Vy se tedy díváte na tu toleranci z Vašeho pohledu a z pohledu situace ve Sněmovně. Má toto opatření v silničním zákoně větší šanci projít nebo nikoliv? Stanislav Huml: Za prvé, není to tolerance 0,3 v žádném případě. Senátoři se pouze snažili reagovat na problémy, které byly s elektronickým zjišťováním alkoholu v krvi od policie a rozporných stanoviscích. To znamená, Ministerstvo dopravy i když před časem vystavilo na pověřené obce znalecký posudek, který říkal, že ta technická tolerance toho přístroje je trošku na vodě, že by se do 0,25 ‰ alkoholu v krvi nemělo brát jako důkaz, že opravdu ten člověk je pod vlivem alkoholu. No a policie, která podobný pokyn neměla, tak zkrátka když vám dali dýchnout do toho elektronické přístroje a on ukázal 0,01, 0,02, což jsou úplně směšná čísla, směšné hodnoty, tak se k tomu stavěla, jako že to je pozitivní dechová zkouška, nutili lidi, aby šli i na krev, mnohdy zadrželi i řidičák v tom samém počátku, no a když to přišlo na správní úřad, tak správní úřad v duchu metodiky Ministerstva dopravy "technická tolerance" odečetli 0,25 a řekli, to je 0 a řidičský průkaz vrátili a řízení zastavili a byly tam jen ztrátové časy, nic jiného. Takže senátoři se to snažili vykompenzovat tím, že oni neříkali, že by měla být tolerance 0,3... Jan Klička: Technická, řekněme. Stanislav Huml: Ani to tak nenazvali, jenom reagovali na ten problém, který vzniknul a říkali, že do 0,3‰ alkoholu by to mohlo být řešeno blokově. To znamená, dnes má opravdu policie přísný zákaz alkohol jakýmkoliv způsobem řešit blokově na místě, nemůžou vám dát pokutu, musí to oznámit té pověřené obci a ta pověřená obec do 0,25 zastavuje a senátoři se to snažili vyřešit tím, že 0,3‰ alkoholu, pokud tedy ten člověk kývne, že něco vypil, by se to vyřídilo na místě blokově a tuším, že tam ani nedávají žádné body. Jan Klička: A ptám se na to jádro, jestli je dobré vůbec to tam zmínit, pokud si to... Takže Vy jste proti. Stanislav Huml: Já jsem proti, já si myslím, že ta technická tolerance tak, jak je nastavena na Ministerstvu dopravy by měla být nastavena i na Ministerstvu vnitra, tedy u policie a měly by se oba ty orgány, které jsou zúčastněny v tom řízení chovat stejně. Jan Klička: A když se ještě zeptám na tu mojí druhou otázku, když se k ní vrátím. Situace nynější ve Sněmovně, máte pocit, že toto ustanovení spíše pro je nebo spíše ne. Stanislav Huml: Už při projednávání v prvním čtení, tak v podstatě sám senátor Žák tam začal od toho ustupovat, že bychom od toho měli možná jaksi upustit, že oni to mysleli tak, jak jsem to teď vysvětloval. Možná to řekl jinými slovy, ale je to tak a já si myslím, že to ve Sněmovně nemá šanci. V Čechách, doufejme, musím to zaklepat, zůstane nulová tolerance. Jan Klička: Uvidíme. Zeptám se ještě na poslední dvě změny, které se týkají také bodového systému a tou první je nápad, se kterým jste přišel Vy osobně, aby chodci, kteří budou vcházet do silnice si auto zastavovali mávnutím, mohu-li to tak nazvat a ten druhý... Stanislav Huml: To sloveso není dobré, ale budiž. Jan Klička: Tak jak tomu máme říkat? Stanislav Huml: No, mávání je, každý si pod tím... Jan Klička: Tak pokynutí... Stanislav Huml: Tak každý si pod tím slovesem představí, že tam někdo bude stát a bude mávat jako stopař na auta, to v žádném případě ne, tak jsem to ani nemyslel. Já jsem byl inspirován příkladem, který jsem zažil v Rakousku. Nevím, jestli to ty předpisy mají takhle přesně popsáno, ale já jsem tenkrát řídil autobus a na kraj silnice na přechod pro chodce přišla dívčina, vytrčila paži před sebe, ne, že by mávala... Jan Klička: A teď tohle... Stanislav Huml: Tohle to gesto, které ukazuji tahle... Jan Klička: Možná jestli na kameru, jestli by to šlo... Stanislav Huml: Takhle zůstala stát na chodníku a udělala "štronzo", stála a udělala "štronzo". Ta auta z obou stran opravdu zastavila a to děcko teprve tehdy, když ta auta na obou stranách přechodu stála, tak volně přešlo přes silnici. Jan Klička: Takže teď jsme vlastně tedy poprvé viděli to originální gesto... Stanislav Huml: To není mávání, to je prostě gesto, které ty děti v Rakousku zřejmě učí ve škole a ono to je přesně o tom, protože chodec by měl na přechod jít teprve tehdy, když má jistotu , že ten řidič ho vidí, měl by i nějakým způsobem dát najevo, že se chystá na ten přechod vstoupit. Když řídíte, tak si určitě budete uvědomovat spoustu situací, kdy máte tendenci zastavit, protože tam ta paní zůstala stát na tom přechodu, na té hraně, na tom chodníku ještě, na té hraně toho přechodu a ony tam ty dvě paní stojí a povídají si, vy přibrzďujete, zastavujete, chcete jim dát přednost a ony si povídají pořád dál. Jan Klička: Co když tam potom někdo bude tu ruku strkat... úmyslně? Stanislav Huml: Já jsem to jenom, v podstatě ten svůj zážitek, přetlumočil novinářům a Blesk si to vyzkoušel. Redaktoři Blesku šli do terénu... Jan Klička: No, redaktoři... Stanislav Huml: Já vím, no, dobře, tak je to bulvár, ale... Jan Klička: Já to nějakým způsobem nekomentuji. Stanislav Huml: ... nezpochybňujme to, oni si opravdu vyzkoušeli to, že to funguje. Že když dáte na srozuměnou řidiči, že se chystáte do silnice vstoupit, tak většina z nich zastaví. Jan Klička: Sledujete Téma Deníku. Jan Klička: Bezmála 800000 motoristů s doklady vydanými mezi lety 1997 - 2000 má už jen 4 měsíce na to, aby si vyměnili své řidičáky za nové. Pokud poslanci nakonec celý proces obměny řidičáků ještě narychlo neprodlouží, dojde pravděpodobně k totálnímu kolapsu. Navíc zbystřit by měli i ti, kteří žádné doklady dosud nevlastní. Rýsuje se totiž zavedení tzv. řidičáku na zkoušku. Pokračujeme v dalších otázkách na Stanislava Humla. Pane poslanče, už jenom 4 měsíce zbývají v tuto chvíli do konce roku, končí nám obměna řidičáků, 700 možná 800 tisíc převážně aktivních řidičů v tuto chvíli ještě nemá vyměněné svoje doklady za nové. Jaká je podle Vás šance, že by prošel ještě návrh, který do Sněmovny poslal opět Senát, už jsme to tady zmiňovali, na prodloužení té lhůty alespoň o rok pro některé průkazy? Vy sám byste byl pro? Stanislav Huml: Já bych byl proto to prodloužit, protože ten problém na hranici totálního kolapsu bychom neměli připustit. Na druhou stranu ti lidé měli opravdu spoustu času na to, aby si řidičský průkaz vyměnili, tak velký problém to není. Přijdete na úřad, během pár okamžiků je to vyřízeno. Ale na druhou stranu 800000 je velké číslo a asi budeme muset těm úřadům odlehčit a o nějaký ten den to prodloužit. Jan Klička: Na druhou stranu neměli lidé dostatek času k tomu, v posledních třech, možná čtyřech letech, aby si ty doklady vyměnili? Stanislav Huml: Měli. To je to, co říkám. Měli. Ale na druhou stranu, jsme Češi a moc se do zákonů nekoukáme, možná udělalo chybu i Ministerstvo dopravy, že nedávalo větší kampaň, větší důraz na informace ve vztahu k řidičům, aby ta informace k nim opravdu doplula, aby si uvědomili, že to je ten jejich řidičský průkaz, který přestává platit. Jan Klička: Dobrá. Zeptám se ještě na jednu věc, která se týká tzv. řidičáků na zkoušku, to také souvisí s doklady. Vy sám jste šéfem mezirezortní komise, která připravuje změnu v této oblasti a už si, mohu-li to nazvat, pohráváte s myšlenkou těch tzv. řidičáků, toho řízení řekněme od 17ti let pod dozorem staršího. Řekněte, prosím, jak konkrétně tento institut by, nebo jak nejpravděpodobněji v tuto chvíli se rýsuje, že by mohl tento institut vypadat. Stanislav Huml: Jsou to dvě věci. První věc je "řidičský průkaz na zkoušku", ten bude platit obecně, ať to bude od 17ti nebo déle. Je to do určité míry filozofická otázka, já tvrdím, že aby se člověk připravil na něco tak zásadního jako je řízení vozidla, tak by ty informace měl dostat po dávkách. Takže v první fázi samozřejmě pravidla silničního provozu a takovéto základní naučení se ovládat vozidlo s tím, že do provozu ten člověk bude vpuštěn tak, jak je dnes s řidičským průkazem, ale bude mu jaksi právně řečeno, že ještě nejsi úplný řidič. Opravdu je právně dokázáno, že řidiči do pěti let praxe mají daleko víc dopravních nehod, násobně víc dopravních nehod než ostatní populace. Takže jinými slovy určité omezení chceme vymyslet... Jan Klička: Znamenalo by to např. to, že by byli dvojnásobně bodováni, nebo že by jim byl snížen, aby se rychleji vybodovali, ten limit. Stanislav Huml: Ne. Jan Klička: Co to znamená? Stanislav Huml: Ne, ani jedno, ani druhé. Já si neumím představit, že by měl být právní rámec jiný pro jednu skupinu obyvatel a jiný pro druhou. Čili dostávat vyšší pokuty, ne, to nepřichází v úvahu, ale umím si představit a my to máme opravdu ještě nevydiskutované, já Vám tady říkám jen svoje pocity a myšlenky. Umím si představit, že na dálnici takový člověk nebude smět sám, jako to je ve Velké Británii. Umím si představit, že nebude smět jezdit tak rychle, jako jezdí ostatní, snížený rychlostní limit. Tady to zase diskusně naráží na problém, že i plynulost silničního provozu je důležitá a když někoho pustíte do provozu a on bude smět jezdit jenom 80, tak bude zdržovat, omezovat, budou ho předjíždět. Je to problém, souhlasím, ale znova opakuju, je to spíš psychologická otázka, aby ten člověk, který dostane řidičský průkaz si nemyslel, že už je úplný řidič, že už všechno umí, takže ho nějakým způsobem zbrzdit potřebujeme a teďka je ještě druhá věc, bude to na rok, na dva, já ještě pořád nevím. Jan Klička: Pravděpodobnější nebo lepší z Vašeho pohledu zkušeného bývalého dopravního policisty. Stanislav Huml: Psychologové říkají, že bylo vhodné až dva roky a po dvou letech... Jan Klička: To znamená, že do nějakých, řekněme, 20ti let věku... Stanislav Huml: V 18ti letech, kdy dejme tomu dostane řidičský průkaz, do 20ti let bude mít řidičský průkaz na zkoušku a pak bude následovat ani ne zkouška, ani ne nějaká buzerace, to vůbec ne, ale umím si představit určité doškolení, protože už bude slyšet a úplně jinak vnímat, když mu někdo bude vyprávět, co jsou rizikové situace, co je to smyk, jakým způsobem se se smykem vyrovnat, jakým způsobem brzdit v krizové situaci, zkrátka takovou tu druhou fázi té výuky, která když to dostáváte najednou, tak to ten mozek nemá šanci pobrat. Jan Klička: Ještě se zeptám na tu spolujízdu, na tu povinnou spolujízdu od těch 17ti let. Stanislav Huml: 17 let, to je ten druhý problém, ano. Tady jsme se inspirovali v Německu, kde udělali opravdu rozsáhlý průzkum a osvědčuje se jim to, že dítě, které je natěšené na to, aby sedlo za volant, tak když mu to povolíte dřív i třeba v těch 17ti letech, ale omezíte ho tím, že s ním bude muset jezdit někdo ze starších lidí a ono tady opravdu z pravidla nastupují rodiče v takovém případě, tak naslouchá a přejímá ty zkušenosti od té starší generace, protože je to o tom, že normálně by jezdit nemohl, prostě je to ve věku a ta bariéra tady je a v 17ti letech, když dostanete za odměnu volant a ta odměna je podmíněna tím, že budete poslouchat rady toho staršího a ... Jan Klička: Na druhou stranu ten starší nemá tu možnost jako v autoškole, že by měl druhé pedály... Stanislav Huml: Pozor, pozor, my netvrdíme, že to nepůjde do autoškoly. Omyl, tady si nerozumíme. Ten člověk samozřejmě musí v 17ti letech do autoškoly projít tím základním kurzem a bude úplně stejně vycvičen jako každý jiný. Jenom tady bude ta roční hranice na to, aby ho ještě někdo přibrzďoval a byl pod dohledem. Jan Klička: Jste pro to, aby to byl rodič, nebo kterýkoliv dospělí. Mluvilo se o určité věkové hranici nad 30 let s čistým bodovým štítem, což by mimochodem vymazalo každého 10. řidiče a nebo rodiče. Stanislav Huml: My ta pravidla teprve ladíme a je to otázka opravdu velmi důležitá, jestli to bude bez bodů, jestli to bude s profesním osvědčením. Já si nemyslím, že je to nutné přímo takhle stavět. Já bych tam opravdu rád viděl ty táty a mámy, které jezdí dobře a jezdí léta a aby tam mohli projít, takže když dostane i ta máma nějaký ten bodík za špatné parkování, tak proč jí nepustit potom, aby vlastní dceři říkala, jak má jezdit. Je to na úvahu a ještě jsme zdaleka tu diskuzi o tom neuzavřeli. Jan Klička: Hm. Opět se zeptám na časový rámec, kdy by se 17ti letí mohli poprvé podívat na naše silnice, byť pod dohledem? Stanislav Huml: Tohle bude trvat určitě déle, já počítám, že ta diskuze se ještě povede začátkem příštího roku. Jan Klička: To znamená nejdříve v roce 2012. Stanislav Huml: 2012, ano, nejdříve. Jan Klička: Dobrá. Náš čas pomalu vypršel. Já se zeptám ještě na úplně poslední otázku, která vlastně vůbec nesouvisí s tím, o čem jsme se tady bavili. Zeptám se přímo na Vás. Vy jste byl zvolen poslancem za stranu Věci veřejné a hned po nástupu do funkce jste dostal nálepku "zlobivého poslance". Zlobivého pro to, že jste vypověděl smlouvu, kterou Věci veřejné uzavíraly se svými poslanci, tu finanční sankci, teď mě, prosím, opravte, 7 milionů korun. Stanislav Huml: Je to tak, ano. Jan Klička: Tu smlouvu jste vypověděl. V jaké fázi tedy nyní tato smlouva je a Vy jste prohlásil, že ta smlouva je z Vašeho pohledu protiústavní. Posléze to Věci veřejné samozřejmě korigovaly, řekly, že je vše uhlazeno. Jak to tedy ve skutečnosti je? Stanislav Huml: Takže stav je takový, že smlouva je samozřejmě podepsána, ano. Podepsal jsem jí tři dny před volbami, to je dlouhá kauza. Pokusím se to zestručnit. Rozpor, který já jsem tam vnímal a vnímám je v tom, že Ústava mi dává určité povinnosti ve vztahu k voličům a strana měla takové usměrňovací tendence poslance nabádat k tomu, aby hlasoval tak, jak si přeje nejužší vedení a to byl problém a to byl ten rozpor. Čili je vypracován a verifikován dodatek, který říká, že Ústava má vždy přednost a Ústava je nadřazená jakýmkoliv smlouvám a smlouvě. Jan Klička: Jinak řečeno ta smlouva v podstatě neplatí, protože Vy se musíte řídit svým vědomím a svědomím tak, jak Vám to nařizuje Ústava. Stanislav Huml: Ano, ano a já musím na adresu té smlouvy říct, že chápu její opodstatnění v momentě, kdy jaksi brání poslancům v tom, aby se nechali za jednu stranu zvolit a v průběhu volebního období přeběhli na úplně opačný pól politického spektra pod jiný program a to je v podstatě opravdu podvod na voliče. Takže tam tu smlouvu chápu, ale nechápu jí tam, že hlasovat podle svého vědomí a svědomí a v souladu s programem může být problém. Jan Klička: Skončili jsme složitou otázkou, nicméně bylo to velmi zajímavé povídání. Já za účast v dnešním Tématu Deníku děkuji, poslanci zvolenému za Věci veřejné, Stanislavu Humlovi. Díky. Stanislav Huml: Není zač, nashledanou. Jan Klička: Vám také děkuji za pozornost a příště se opět budu těšit na viděnou.

Jan Klička: Pozvání do dnešního Tématu Deníku přijal politik, který byl dlouhou dobu označován za korunního prince ČSSD. Po jarních volbách se stal předsedou ČSSD a možná rychleji než on sám si představoval. Ve studiu vítám, úřadujícího předsedu ČSSD, Bohuslava Sobotku. Dobrý den a vítejte po delším čase opět na UPC. Bohuslav Sobotka: Děkuji za pozvání, dobrý den. Jan Klička: Na úvod taková možná až hořko-smutná otázka. Pane předsedo, plánujete v nejbližší době zase nějakou dovolenou? Bohuslav Sobotka: Neplánuji (smích). Už jsem to oznámil i doma, že v žádném případě není možné, abych minimálně do těch voleb do Senátu a místních zastupitelstev zmizel tady z České republiky. Ukázalo se to asi jako chyba z pohledu Sociální demokracie, ale na druhou stranu jsem rád, že jsme se všichni dohodli ve vedení strany, že už si nebudeme posílat vzkazy přes média. Lidé nemají rádi rozhádané politické strany a konec konců je Sociální demokracie hlavní opoziční síla a máme úplně jiné věci na práci než se zabývat sami sebou. Jan Klička: Moje otázka samozřejmě mířila na ten spor, který se tady stal za dobu Vaší nepřítomnosti. Vy jste odjel a tady se začali stranické špičky častovat výroky jako kraken, ratlík apod. Když jste se vrátil, tak jste ihned svolal politické grémium , kde jste potom vyhlásili klid těch zbraní. Zkuste, prosím, říci, jak moc vážná nebo dlouhá debata to byla, jak to, alespoň do té části, co lze říci, jak to vypadalo to usmiřování těch špiček. Bohuslav Sobotka: Tak debata to vážná byla. Nebyla zase příliš dlouhá, protože si myslím, že jsme si všichni velmi rychle porozuměli. Vážná byla, já když jsem přijel, tak jsem také četl dopisy a e-maily, které mi chodily zejména od našich sympatizantů, ale také od členů sociální demokracie a tahle názorová výměna se nikomu nelíbila a nemyslím si, že je to klid zbraní. Klid zbraní je něco dočasného, já bych byl velmi rád, kdyby to bylo trvalé, kdyby to platilo do budoucna nejenom do voleb, do sjezdu i po sjezdu, že si sociální demokraté takové vzkazy přes média už nebudou vyřizovat a pokud budou cítit jakékoliv výhrady, problémy, tak využijí k té debatě půdu Sociální demokracie. Jan Klička: Přesto ty výroky byly zdálo se až osobního charakteru. Je to skutečně tak, že prostě tam existuje nějaká animozita mezi těmi stranickými špičkami, mezi řekněme panem Rathem, Urbanem atd., těmi lidmi, kteří se těchto výroků dopustili? Bohuslav Sobotka: Já myslím, že osobní animozita je něco, co si politik nemůže dovolit. Myslím si, že je to zbytečný luxus, respektive je to něco, co vám brání v tom, abyste dělali dobře práci pro voliče a dobře práci pro občany. Lidé, když vás volí, tak vás volí pro to, abyste spolupracoval v rámci programu politické strany, za kterou jste zvolen a občan nepočítá s tím, že si budete dovolovat něco, jako je osobní animozita. Myslím si, že ačkoliv ne všichni lidé si vždycky sednou, ne všichni si úplně dobře rozumí, s každým nezajdete na pivo, tak je to věc každého politika, aby se s tím dokázal mentálně vypořádat. Jan Klička: Právě na to se ptám. Ptám se na to pro to, protože počastovat někoho výrokem "ratlík nebo řekněme kraken", to asi není nějaká známka přátelství. Jak to tedy vypadá se vztahy, můžeme-li tedy takto nakouknout do kuchyně ČSSD, s osobními vztahy těchto pánů. Bohuslav Sobotka: Já si myslím, že to není zase tak špatné, pokud jsme se dokázali během několika hodin dohodnout na tom, že tento styl komunikace změníme, tak je to šance pro Sociální demokracii do budoucna. Já jsem rád, že to funguje, že to kolegové pochopili a doufám, že to nebude trvat jen do voleb, ale že to bude trvat i v příštích letech. Znova opakuji, Sociální demokracie má příliš velkou odpovědnost na to, než aby si teď mohla dovolit teď nějaké vnitřní spory. Jan Klička: Pohrozil jste něčím kolegům, když by se opakovaně dopouštěli těchto výroků? Bohuslav Sobotka: V demokratické politické straně těžko můžete nějak dramaticky hrozit. Jan Klička: Řekněme zvednutý prst, abych to zjemnil, ten výrok. Bohuslav Sobotka: To, co bylo pro všechny důležité, tak bylo zrcadlo veřejného mínění a zrcadlo názorů našich voličů a sympatizantů. Myslím si, že nejen já, ale i kolegové dostali řadu e-mailů, které byly rozhodně kritické. Jan Klička: Sledujete Téma Deníku. Jan Klička: Zeptám se ještě na jednu věc, která se týká té reakce tisku, která byla po tom. Komentátoři ihned tyhle ty výroky dali do souvislosti s takovým vzkazem, který vlastně Jiří Paroubek vyslal přes média, kdy navrhl, že by vlastně David Rath mohl být důstojným předsedou ČSSD. Vnímáte to stejně, že ten počátek tohoto konfliktu byl ve výroku Jiřího Paroubka. Bohuslav Sobotka: Já si to nemyslím. Já si myslím, že Jiří Paroubek se s tím výrokem netrefil, myslím si... Jan Klička: Mluvil jste s ním osobně? Bohuslav Sobotka: Zatím jsme neměli možnost, ale určitě se uvidíme, teď bude schůze Poslanecké sněmovny, tak já věřím, že si najdeme čas, abychom si v klidu u kávy popovídali, ale takovéto výroky je možné směřovat k Sociální demokracii v době, až budou naše okresní a krajské konference, kdy se skutečně povede debata o tom, jaké by bylo nejlepší nové vedení Sociální demokracie, ale to není teď. Ty konference poběží po říjnových volbách a to bude ta chvíle, kdy by se měla vést ta debata a do které se určitě zapojí Jiří Paroubek i další představitelé Sociální demokracie a na těchto okresních a krajských konferencích mezi členy Sociální demokracie můžeme probrat, kdo by byl skutečně nejlepším lídrem strany pro obtížné opoziční období, které je v tuto chvíli před námi. Jan Klička: Když už jsme narazili na osobu Jiřího Paroubka, jak vy vidíte tu jeho další budoucnost ve straně? Opět se v médiích množí úvahy o tom, že by mohl odejít do diplomacie, že by pro něj i stávající vláda mohla najít nějaké pracovní uplatnění např. v zahraničí. Myslíte si, že co by bývalý premiér si zaslouží takový institut, aby byl, řekněme, vyslán někam do zahraničí? Vy byste byl pro? Bohuslav Sobotka: Já si myslím, že to jsou dvě věci. Za prvé by určitě přispělo k lepší politické kultuře v naší zemi, kdybychom se dokázali o bývalé předsedy vlád "lépe postarat", než tomu bylo v minulosti. Podle mého názoru člověk, který byl premiérem rok, dva, řadu let má obrovské zkušenosti, má obrovské kontakty a ať už je ta vláda vůči němu, řekněme, politicky spřízněná nebo ne, tak v zájmu země je využít tyto zkušenosti a znalosti. Proto si myslím, že není špatná úvaha premiéra Nečase, aby se nová vláda pokusila nějakým způsobem využít zkušenosti, znalosti bývalých premiérů ve prospěch České republiky. Součástí toho projektu, pokud bude chtít, může být také Jiří Paroubek. Druhá věc je debata uvnitř Sociální demokracie. Jiří Paroubek neodešel z politiky, on odešel pouze z pozice předsedy strany a bude záležet na něm, jakým způsobem se bude v Sociální demokracii angažovat. On je dnes poslancem za Ústecký kraj a předsedou jedné z pražských organizací Sociální demokracie a bude to na něm, jakým způsobem bude chtít v příštích letech působit. Já doufám, že jsme ve shodě, pokud jde o tu základní strategii Sociální demokracie, být důslednou aktivní opozicí vůči vládě Petra Nečase, protože tato vláda podle našeho názoru postupuje špatným směrem. Jan Klička: On Petr Nečas, když začal hledat vlastně uplatnění pro nějaké další premiéry, tak asi prioritně myslel na Mirka Topolánka, což je, pokud mohu použít ten výraz, jeho problém. Vy jste říkal, měla by se vláda postarat o bývalé premiéry, pokud tedy použiju tento takový zlehčený výraz. Která funkce by slušela Jiřímu Paroubkovi z Vašeho pohledu? Bohuslav Sobotka: (Smích). Já si nemyslím, že je potřeba šít v tuto chvíli nějaké funkce na míru Jiřího Paroubka. Já myslím, že ten pojem postarat může znít trošku pejorativně, já myslím, že nejde o nějaké pašaliky nebo o nějakou výsluhu pro bývalé premiéry, spíš jde o to, aby země využila zkušeností a znalostí bývalých předsedů vlád... Jan Klička: A v případě Jiřího Paroubka? Vy byste viděl kde jeho kvalifikaci? Bohuslav Sobotka: Jiří Paroubek je člověk a já jsem o tom s ním také mluvil, když jsme řešili jeho postavení na půdě Poslanecké sněmovny. Myslím si, že jednou z pozic, která by pro něj mohla být zajímavá by byla např. pozice Předsedy zahraničního výboru v Poslanecké sněmovně, protože... Jan Klička: Kterou dostal David Vodrážka. Bohuslav Sobotka: ... protože Jiří Paroubek byl velmi aktivní. Pokud byl premiér, tak byl velmi aktivní v diplomacii, v zájmu podpory českého exportu a myslím si, že je to téma, které mu je do značné míry blízké. Bohužel nám se tu pozici Předsedy zahraničního výboru pro Sociální demokracii vyjednat nepodařilo. Jan Klička: On Jiří Paroubek, alespoň mám ten pocit, také usiloval o funkci šéfa rozpočtového výboru tedy také velmi důležité instituce. Tam se nakonec stal pouze místopředsedou. Pak už tedy nevím kam, snad jen do zahraničí a kde by teď momentálně mohla být pro něj nějaká pozice. Bohuslav Sobotka: Já myslím, že to je spíš otázka pro Jiřího Paroubka, jakým způsobem si chce naplánovat svůj další život. Pokud jde o Sociální demokracii, pro nás je to člověk, který pro Sociální demokracii hodně udělal od roku 2005, podílel se na stabilizaci Sociální demokracie na české politické scéně a já si myslím, že je důležité, aby do budoucna byly dobré vztahy mezi vedením Sociální demokracie a bývalými předsedy. Jan Klička: Když odhlédneme od těch aktuálních výroků, které padly, nemrzí vás trošičku zpětně, že co by Sociální demokracie jste si svůj volební kongres, stranický kongres naplánovali až na březen roku 2011, protože tam se otevírá období, kde mohou být určité třenice. Bohuslav Sobotka: Ono je to bohužel prokletí našich pravidel, našich stanov. My se musíme řídit stanovami a ty nám neumožňují reagovat tak, abychom svolali sjezd ještě před podzimními senátními a komunálními volbami, tzn. nakonec se zástupci našich krajských a okresních organizací rozhodli podpořit až to pozdější datum konání sjezdu Sociální demokracie a důvěřují představitelům Sociální demokracie, že dokážou udržet emoce na uzdě a že nespustí předsjezdovou diskuzi teď před klíčovými komunálními a senátními volbami. Já věřím, že se nám to podaří a že se budeme věnovat tématům, které občany zajímají v oblasti rozpočtu, sociální politiky, zdravotnictví. Jan Klička: Nicméně do toho volebního sjezdu samozřejmě zbývá, řekněme, půlrok a už v tuto chvíli existují 4 zájemci o funkci tedy řádného předsedy ČSSD. Jste to Vy, je to šéf asociace krajů a jihomoravský hejtman Michal Hašek, je to senátor Dryml, také bývalý ministr vnitra Pecina. Otázka na tělo. Koho Vy, protože Vy budete součástí tohoto souboje, považujete za nejvážnějšího soupeře? Bohuslav Sobotka: To jsou přesně ty otázky, které já v tuto chvíli nemohu komentovat a na ně nemohu odpovídat. Já nechci rozpoutávat debatu, která v tuto chvíli nemá své místo v Sociální demokracii a ve veřejném prostoru. Určitě budeme na tato témata diskutovat po volbách do Senátu a místních zastupitelstev. Já myslím, že to, co je pro Sociální demokracii do budoucna důležité, je uvědomit si, že si nemůžeme dovolit nějaké štěpení, nějaké rozdělování na různé tábory. V tuto chvíli je naše pozice klíčová a my jsme dostali 22% ve volbách, jsme nejsilnější strana, přesto jsme skončili v opozici a řada lidí bude velmi pečlivě sledovat, jak se Sociální demokracie bude v opozici chovat a jestliže místo toho, abychom kontrolovali vládu, kritizovali její chyby se budeme vnitřně rozdělovat, tak to nepochybně přinese pro Sociální demokracii smutné výsledky v těch dalších volbách do Poslanecké sněmovny. Víc bych nerad k té personální debatě v tuto chvíli... Jan Klička: Dobrá, zeptám se jinak. Co bude Vaším osobním programem, v čem Vy budete přesvědčovat vaše straníky, že jste lepší než ti zbylí pánové kandidáti? To je osobní program, to není nic osobního. Bohuslav Sobotka: (Smích). Opět neběží kampaň před sjezdem. Já mohu říci, co chci teď ještě v těch příštích měsících učinit jako statutární místopředseda Sociální demokracie. Pro mne je velmi důležité, abychom na programové konferenci, která bude 25. září v Olomouci zahájili debatu o změnách našeho střednědobého programu. O tom, jak se postavit k těm změnám, ke kterým dochází v české společnosti a jakou v ní bude mít do budoucna roli Sociální demokracie. Chtěl bych, aby Sociální demokracie začala působit více jako otevřená politická strana. Byl bych rád, kdybychom zahájili projekty, které by směřovaly k tomu, aby Sociální demokracie poněkud zezelenala z hlediska témat, abychom se více otevřeli mladší generaci a abychom také přemýšleli o tom, jak získat zpět podporu středních vrstev. Jan Klička: Sledujete Téma Deníku. Jan Klička: Zmínili jsme předvolební kampaň. Teď jsme zhruba 6 nebo 7 týdnů před volbami komunálními a před senátními volbami. Vy už jste odtajnili část té vaší předvolební kampaně, jak bude vypadat. Je tam jeden takový zajímavý prvek, vy chcete zpátky po letech uvést v provoz institut tzv. Vox Populi nebo-li televizní budky, kde by si lidé mohli sednout a nahrávat vzkazy, v tomto případě vzkazy pro vedení ČSSD. Budou tam ještě nějaké jiné interaktivní prvky v té kampani, nebo jak tentokrát bude kampaň zacílena? Bohuslav Sobotka: My si myslíme, že poté, kdy jsme zažili i rok trvající kampaň před volbami do Poslanecké sněmovny, tak asi není dobré vracet se k nějakým masovým meetingům na náměstích. Byli bychom skutečně rádi, kdybychom mohli hovořit s lidmi. Proto to naše turné, které spojí všech 27 senátních obvodů, je postaveno na principu putující kavárny. Bude možnost sednout si s lidmi, kteří za námi přijdou, popovídat si. Budou tam naši hejtmani, naši poslanci, naši kandidáti do Senátu a bude možné přímo s nimi hovořit a pro nás je to také důležité, protože získáme jakousi zpětnou vazbu občanů. A Vy jste tady hovořil o Vox Populi a já doufám, že to bude fungovat, že lidé přijdou a budou vzkazy pro Sociální demokracii nahrávat. To je pro nás docela zajímavá forma zpětné vazby. Jan Klička: Ta minulá kampaň, tedy kampaň do jarních voleb, byla velmi masivní, byl tam oranžový kamion ČSSD, byli tam hitmakeři typu Michala Davida. Uvidíme tedy teď na podzim Michala Davida na vašich meetinzích, uvidíme oranžový kamion? Jak bude tato, řekněme, marketingová část této kampaně zařízena a postavena? Bohuslav Sobotka: Já musím říct, že pro Sociální demokracii je skoro důležitější, že Michal David dlouhodobě deklaruje, že je voličem Sociální demokracie než to, aby zpíval přímo na našich meetinzích. Já si vážím toho, že je sympatizantem Sociální demokracie a podporuje nás. My jsme teď vsadili spíše na lokální kulturu. Myslíme si, že je dobře, pokud naši kandidáti budou reprezentovat jednotlivé senátní obvody, abychom na našich akcích případně dali možnost v těchto obvodech místním umělcům. Jan Klička: To znamená, že Michala Davida neuklidíme. Bohuslav Sobotka: Nechceme dělat nějaká centrální turné, ale chceme dát přednost místním kapelám, místním souborům, dětem, prostě tam, kde ten kandidát se rozhodne nějakým způsobem podpořit místní kulturu, tak v rámci naší kampaně pro to bude určitě prostor. Jan Klička: Čili "celostátní umělce" letos v té kampani neuvidíme. Bohuslav Sobotka: Už letos ne a souvisí to také s tím, že už máme za sebou rok trvající velmi dlouhou letní kampaň a my bychom byli neradi, aby ta naše kampaň před podzimními volbami vypadala stejně jako byla ta předcházející. Je důležité, aby to lidé rozlišili a také aby odlišili, že Sociální demokracie prošla od té doby určitou reflexí a určitým vývojem. Jan Klička: Mimochodem po nástupu do úřadu úřadujícího místopředsedy jste sliboval změnu loga. Jak daleko je ta změna? Bude to růže, nebude to růže, případně, kdy k ní dojde? Bohuslav Sobotka: Ona ta změna loga není asi to nejdůležitější pro Sociální demokracii. Jan Klička: Ale zmínil jste to. Bohuslav Sobotka: V každém případě to bude jedna z věcí, o které bychom rádi diskutovali s našimi sympatizanty... Jan Klička: Do voleb, po volbách? Bohuslav Sobotka: Není nutné to činit do voleb a ani to technicky není možné, protože už se věci začaly tisknout v průběhu prázdnin... Jan Klička: Alespoň nějakou představu o tom, co by mělo být symbolem ČSSD. Bohuslav Sobotka: Můj názor, který já v té diskuzi chci zastávat je, aby tím klíčovým prvkem zůstala růže. Myslím si, že to je hezký symbol, se kterým je Sociální demokracie spojená nejen tady u nás, ale v řadě evropských zemí a budeme hledat možná nějaké hezčí grafické vyjádření, pokud se to někomu povede a já bych byl rád, kdyby se do té debaty zapojili i naši členové a sympatizanti a získali jsem od nich zpětnou vazbu. Myslím si, že ta debata může vyvrcholit na sjezdu Sociální demokracie. Jan Klička: Sledujete Téma Deníku. Jan Klička: Českou republiku už zanedlouho čeká jedna z největších odborářských demonstrací za poslední roky. 21. září přijedou do Prahy demonstrovat 1000 lidí proti vládním škrtům. ČSSD škrty kritizuje rovněž. Kde by však šetřili sociální demokraté, pokud by nyní byli ve vládě oni? Pokračujeme v otázkách na Bohuslava Sobotku. Jan Klička: Pane úřadující předsedo, známe výtky Sociální demokracie. Vám se vládní škrty nelíbí, nelíbí se vám především to, že zasahují úplně každého. Říkáte, že zasahují stejně podnikatele jako zdravotní sestřičku. Nicméně málo jsem slyšel v té rétorice zmínky o tom, kde vy sami byste šetřili, pokud by ta vládní odpovědnost byla teď na vás a ty deficity rostly tím tempem, jak rostou. Zkuste, prosím, třeba coby bývalý ministr financí vyjmenovat jednu, dvě nebo tři kapitoly, kde podle Vás, lidově řečeno, by se dalo tnout do masa. Bohuslav Sobotka: Já myslím, že ten hlavní problém je v tom, jak nastavíte poměr mezi snížením výdajů státu a zvýšením příjmů státu. Ten poměr, který nastavila současná koalice je založen na tom, že maximalizuje škrty a nevšímá si možností, jak zvýšit příjmy státu. My bychom položili větší důraz na zvýšení příjmů státu ve dvou oblastech. Vyšším zdaněním těch nejbohatších a také ve zvýšení zdanění firem. To, co se stalo v těch minulých 4 letech, kdy byl shodou okolností také ministrem financí Miroslav Kalousek jako je dnes, tak bylo, že se snížil podíl těch nejbohatších firem na financování státu. Dnes, když se podíváte na to, kdo má vlastně naloženo na svých zádech financování českého státu, tak jsou to v zásadě střední vrstvy a vláda v téhle chybné politice pokračuje a my si myslíme, že už to dlouho střední vrstvy neunesou. Takže to břímě financování je potřeba rozložit šířeji, podívat se více na firmy i na nejvyšší příjmové kategorie. Jan Klička: A kde bychom viděli to šetření? Bohuslav Sobotka: Šetření, ještě se vracím k té Vaší otázce. Myslím, že je absolutně dobře, pokud se provětrají provozní výdaje ministerstev a ukazuje se, že i po různých snahách ušetřit, tak ještě jsou pořád zbytné... Jan Klička: Když se podíváme např. na Ministerstvo dopravy, kde se našly faktury za zalívání květin za 50000 Kč... Bohuslav Sobotka: Druhá věc, která je velmi důležitá do budoucna je rychle změnit zákon na zadávání veřejných zakázek tak, abychom dosáhli konkurence skutečně všude. Ten poslední skandál, který se týká Ministerstva obrany jasně ukazuje, jak bylo špatně, že se využívaly výjimky a Ministerstvo obrany nemuselo dělat výběrová řízení. Prostě tuhle cestu a tuhle praxi je potřeba opustit, my prostě v každé situaci potřebujeme mít konkurenční nabídky pro veřejný sektor, aby veřejný sektor si mohl vybrat tu nejlepší cenu a mohl pořizovat zboží a služby za co nejmenší náklady. To se týká také centrálních nákupů, např. centrálních nákupů pro státní nemocnice, centrálních nákupů v oblasti různých energetických komodit apod. Tam by se také dalo výrazným způsobem ušetřit a myslíme si také, že je možné zredukovat a sloučit některé státní úřady. Mně to chybí... Jan Klička: Zkuste být třeba konkrétnější, které úřady byste teď začal slučovat? Bohuslav Sobotka: Já myslím, že by se daly sloučit některé regulační úřady jako je třeba energetický regulační úřad, telekomunikační úřad, některé další, které mají na starosti regulace, ty se nám v posledních letech nějak rozdvojily. Myslím si, že by vláda měla jít také cestou tím, že bude snižovat počet těch centrálních úřadů tak, aby se krátily provozní výdaje. A jestliže snižovat počet zaměstnanců, tak podle mě se to nedá dělat plošně, ale je důležité, aby nejprve proběhly audity a snižovalo se tam, kde to neohrozí funkce státu. Jan Klička: Připomeňme pouze, že premiér Petr Nečas už řekl, že tím, že sníží objem mezd by mohlo dojít k propouštění 5 - 8 % lidí placených ze státního rozpočtu. Vy říkáte také personální audity. Opět se ptám, jestli už teď víte nějakou část, nějaký resort, kde podle Vás by mohla být nějaká přezaměstnanost. Který je dlouhodobě z Vašeho pohledu naddimenzován. Bohuslav Sobotka: To se právě ukáže po těch personálních auditech. Já když jsem organizoval takovýto audit na Ministerstvu financí, tak výstupem potom bylo snížení počtu zaměstnanců o 17 %. Já si myslím, že lze na těch jednotlivých centrálních úřadech snížit počty zaměstnanců o 5 - 10 %, aniž by to ohrozilo jejich funkčnost. Čili to si myslím, že není žádný problém. Tam, kde je problém, tak je, že se začnou snižovat počty policistů a hasičů. Jestliže příští rok bude v ulicích o 1500 policistů méně, tak to je docela vážný dopad na bezpečnost občanů. Jestliže se budou propouštět hasiči, tak si dokážu představit, že se budou rušit hasičské stanice a to samozřejmě sníží dostupnost a bude to znamenat větší dojezdovou vzdálenost při zásazích proti požárům nebo živelným katastrofám. Jan Klička: A kdybychom to vzali pouze na úředníky a vlastně na tu celou filozofii tak, jak jí přestavila vláda. Tedy méně úředníků, ale lépe zaplacených. To není z Vašeho pohledu zajímavá filozofie? Bohuslav Sobotka: Byla by, kdyby se týkala pouze úředníků. Problém je, že vláda tyto škrty vztahuje úplně na všechny. Ona snižuje platy dokonce zdravotním sestrám a lékařům ve veřejných nemocnicích. Takže takhle filozofie právě tím, že je postavena plošně na všechny veřejné zaměstnance, kterých je tedy bez učitelů zhruba 1/2 milionu, tak v tom je ta její chyba. Ale samozřejmě lze mít modernější, štíhlejší úřady, pokud provedete modelizační projekty, pokud se prosadí v celé státní správě elektronická komunikace, pokud se dokončí projekt státní pokladny, který také může výrazně zrychlit fungování státu, tak to si myslím, že pokud budou tyto projekty, tak je možné současně i zeštíhlení některých státních úřadů. Ale pak je také důležité, aby tady byl zákon o státní službě, který zajistí, že skutečně na těch úřadech budou pracovat odborníci, ač tam po každých volbách nebudou přicházet zaměstnanci různých bezpečnostních agentur. Jan Klička: To je samozřejmě úplně jiná kapitola. Zeptám se ještě na poslední věc, která také velmi vzbudila bouři nevole a to je stavební spoření, které mají statisíce Čechů. Vláda ho chce zpětně zdanit srážkovou daní na polovinu, aby ten příspěvek nebyl 3000, ale pouze 1500. Byla to i věc, proti které se vyhranila ČSSD. Jaký je váš plán, máte nějakou strategii, jak ještě zvrátit tohle to rozhodnutí? Bohuslav Sobotka: Tak my určitě budeme hlasovat proti tomuto návrhu. Pokud nebudeme mít dostatek hlasů, v tuhle chvílí jsem požádal naše právníky, aby také analyzovali možnost stížnosti k ústavnímu soudu, protože podle mého názoru lidé mají právo věřit vládě a jestliže vláda zákonem nastaví podmínky, občan si na základě toho celý rok šetří a vláda potom přijde a zpětně mu zkrátí státní podporu formou mimořádné neočekávané daně, to si myslím, že jde proti legitimnímu očekávání občanů a tady zkoumáme v tuto chvíli vazbu na Ústavu a pokud nalezneme dostatek argumentů a vláda tuto zpětnou daň prosadí, pak Sociální demokracie podá ústavní stížnost. Jan Klička: Kdy by k takovému podání došlo, respektive, kdy je termín, kdy by vaše odborná právní komise měla zhodnotit tu možnost podání stížnosti k Ústavnímu soudu. Bohuslav Sobotka: Já doufám, že to bude ještě dříve, než bude do Poslanecké sněmovny předložen návrh státního rozpočtu. Čili předpokládám během měsíce září a vláda pak bude chtít velmi rychle projednat zákony, které jsou s rozpočtem spojeny vč. tedy zpětné daně na stavební spoření a pokud ty analýzy budou pozitivní, tak už se současně začneme připravovat na případnou žalobu, pokud vláda necukne a tu zpětnou daň bude prosazovat. Já si ale myslím, že se snad najdou ve vládní koalici nerozhodní poslanci, kteří se budou stydět, aby pro něco takového hlasovali. Jan Klička: Uvidíme, je to na nich. Jan Klička: Děkuji dnes za účast v dnešním Tématu Deníku úřadujícímu předsedovi ČSSD Bohuslavu Sobotkovi. Díky, hezký den. Bohuslav Sobotka: Hezký den. Jan Klička: A s vámi se těším opět příště na viděnou.

Jan Klička: Pozvání do dnešního Tématu Deníku přijal muž s bohatým politickým životopisem. Byl ministrem, předsedou vlády, předsedou strany a také evropským komisařem. Ve studiu vítám Vladimíra Špidlu. Jan Klička: Dobrý den. Vladimír Špidla: Dobrý den. Jan Klička: Pane Špidlo, Vy se po pěti letech vracíte z Bruselu zpátky do domácí politiky, budete kandidátem ČSSD ve volbách do Senátu za obvod Český Krumlov. Jednoduchá otázka na úvod, proč? Vy jste ve svém profesním životě vlastně dosáhl, dalo by se říct, maxima a ve vší úctě už to v horní komoře Parlamentu nebude možná ta nejvyšší meta. Vladimír Špidla: Tak horní komora Parlamentu jakkoliv má do určité míry slabší pozici v našem ústavním systému, tak přesto má pozici důležitou. Myslím si pro Sociální demokracii význam této pozice stoupá, protože je tam možnost, v každém případě, se vyjadřovat k zákonům, pozměňovat je, případně je zamítat a myslím si, že to je důležité. Kromě toho, to mě bylo na té horní komoře vždycky docela sympatické, úplně teoreticky by se měla zabývat těmi dlouhodobějšími a strategičtějšími otázkami, pro to se mimo jiné nevyjadřuje k rozpočtu. Takže stručně řečeno, získal jsem velkou politickou zkušenost a chtěl bych jí ještě využít a předat. Jan Klička: Horní komora Parlamentu u nás někdy bývá vnímána také jako, s prominutím, „trafika“ pro politiky. Jak Vy tohle to budete vysvětlovat voličům, až oni za Vámi přijdou a budou se ptát a budou samozřejmě zmiňovat i to mediálně populární, že jednou budete mít vysoký důchod a teď chcete jít ještě do Senátu. Jaká bude Vaše odpověď? Vladimír Špidla: Senát je volen přímo, čili o tom, že je někdo v Senátu, o tom rozhodují voliči, o tom nerozhoduje žádná stranická hierarchie, takže v tomto směru to „trafika“ není a za druhé já chci zůstat v politice a jdu do české politiky pro to, že chci ještě poskytnout to, co jsem se naučil, zkušenosti, které jsou neobvyklé, prostě prospět své vlasti. Pro peníze to rozhodně nedělám. Jan Klička: Hm. Vy když jste potvrdil svoji kandidaturu, jste říkal do médií a teď cituji: „Že nebudete voličům slibovat něco, co nemůžete splnit.“ To se zdá jako velmi sympatické heslo. Co tedy Vy vlastně budete voličům slibovat a co bude cílem Vaší předvolební kampaně. Vladimír Špidla: Tak tímto heslem jsem se ve své politické kariéře řídil vždycky. Vždycky jsem se snažil, aby to, o čem debatuji, co slibuji, aby to mělo nějaký reálný základ, protože považuji věcnost v politice za něco velmi podstatného. Co můžu poskytnout? Můžu slíbit a je to splnitelné, že můžu přispět k tomu, aby se obnovil tok evropských peněz do Jihočeského a Západočeského kraje, protože tady nastaly problémy a já prostě mám zkušenosti a mohu přispět. Stejně tak mohu využít své mezinárodní zkušenosti ve vyjednávání např. s UNESCEM ve věci točny v Českém Krumlově a mnoha dalších věcech. Jan Klička: Mimochodem, jaký je Váš plán pro Českokrumlovskou točnu. To je také ožehavý problém. Vladimír Špidla: Já si myslím, že točna by měla zůstat a že by bylo dobré jí začlenit do nějakého širšího kontextu třeba exteriérového divadla (v širším slova smyslu evropského exteriérové divadla) s cílem získat pro to určité finanční prostředky i z Evropy. Proč? Protože točna zestárne a jednou se do ní bude muset investovat a to bude docela velká otázka, kdy by zůstala točna tzv. na krku finančně jenom Jižním Čechám a pro to si myslím, že by to bylo dobré… Jan Klička: Hm. A jakým způsobem byste o tomhle tom přesvědčil UNESCO, protože samozřejmě oni s tím budou mít problém. Vladimír Špidla: Musím se zapojit a podílet se na tom vyjednávání, které současně probíhá. Myslím si, že je zřejmé a dá se dokázat, že ochrana, kterou získal Český Krumlov od UNESCA a ta je mimořádně důležitá a přináší Krumlovu velké množství pracovních míst a velké množství peněz, to je jasné, že tato ochrana není narušena existencí točny, že jiná velká města jako např. Avignon jsou také využívána k exteriérové kultuře, čili že jsou důvody a silné argumenty pro to, aby točna zůstala, ale myslím si, že v té podobě, ve které je a v tom kontextu, ve kterém je, že to je trochu málo, že se to dá rozšířit a dát tomu větší a hlubší úroveň než doposud. Jan Klička: Sledujete Téma Deníku. Jan Klička: Vy jste se do Česka vrátil po pěti letech strávených v Bruselu. Máte tedy možnost srovnávat českou politiku takovou jakou byla před a jaká je nyní. Vrátil jste se na jaře a vrátil jste se do předvolební kampaně a do voleb, které pro ČSSD dopadly tak, jak dopadly. Co Vy sám byste udělal jinak ve volební kampani a v tom vnímání tak, jak tady byla ČSSD v posledních, řekněme čtyřech nebo pěti letech. Vladimír Špidla: Tak Sociální demokraté, v každém případě, volby vyhráli. Věci veřejné, jako velké překvapení této sezóny, mají polovinu hlasů, co získali Sociální demokrati. Takže Sociální demokrati vyhráli, ale bohužel ne dost a ne v dostatečné, řekl bych, koaliční formě, aby vytvořili vládu a výrazně ovlivnili českou politiku. Já si myslím, že nám do určité míry chyběla věcnost, to je jedna záležitost, že jsme opravdu příliš povrchně šli po některých sloganech, že to nebylo správné… Jan Klička: Jako například. Vladimír Špidla: Já nevím, jako třeba 13. důchod a podobné záležitosti, což bylo skutečně nevěcné, nesprávné a v podstatě se dá říct hloupé. Myslím si, že se nám také nepodařilo jasně reagovat na tu, do určité míry, demagogickou kampaň o Řecku, protože je nepochybné, že Česká republika má potřebu konsolidovat veřejné rozpočty, ale přesto je, řekněme, mezi 15ti státy s nejmenším veřejným dluhem na světě. To znamená, že opatření jsou nutná, ale o tom, jak se konsolidovat, jak by měla proběhnout „spravedlivá konsolidace“ veřejných rozpočtů, o tom jsme nediskutovali. Takže jsme to téma ponechali pasivně běžet. Jan Klička: My se ještě k otázce Řecka určitě dostaneme. Zeptám se na jeden moment, který Vy jste musel vnímat určitě velmi silně a to bylo svržení vlády uprostřed našeho předsednictví. Otázka na tělo. Kdyby Vy jste byl v tu chvíli předsedou vlády a seděl byste tady v Praze a respektive byl šéfem opozice, svrhnul byste vládu uprostřed předsednictví? Vladimír Špidla: Ne, já bych tou cestou nešel. Nešel bych, protože z obecného hlediska to neposilovalo pozici České republiky a podle mě vedlejší důsledky byly daleko závažnější než to, co Sociální demokracie chtěla získat, protože ona měla důvody pro to na vládu zaútočit. Chci říct, jednoznačně, Sociální demokracie vládu nesvrhla, vládu svrhli koaliční poslanci v okamžiku, kdy koalice, vládní koalice se začala rozpadat. Jan Klička: Na druhou stranu největší počet hlasů, který hlasoval proti byl ČSSD. Vladimír Špidla: To samozřejmě ano, to já nevedu spor o tom. ČSSD hlasovala proti vládě a svrhnout jí chtěla, ale v konečném důsledku to byl vlastně rozpad koalice, který toho umožnil, protože jinak by tam vždycky chyběly ty tři, čtyři hlasy a proběhlo by to poměrně na prázdno. Jan Klička: Hm. ČSSD byla v poslední době zmiňována a vlastně spojena především s osobou už bývalého šéfa Jiřího Paroubka. Jak Vy vnímáte jeho osobu a jaká by podle Vás měla být jeho budoucnost? Vladimír Špidla: To není na mně, abych určoval budoucnost Jiřího Paroubka. Jiří Paroubek je Sociální demokrat od prvého počátku. Když jsem já byl v Jižních Čechách mezi prvními, kdo zakládali Sociální demokracii, možná jsem byl dokonce i první, tak Jiří Paroubek byl ten, kdo zakládal Sociální demokracii v Praze. Čili není to člověk, který by do Sociální demokracie vlezl z konjunkturálních důvodů, prostě v době, kdy se to ještě příliš nenosilo se touto cestou vydal. Takže já ho znám jako silnou a nekomplikovanou osobnost. Myslím si, že… Jan Klička: Co to přesně znamená komplikovaná osobnost? Je tam nějaký povahový rys, který…? Vladimír Špidla: Ale, ani ne povahové rysy, podívejte. On výrazně pomohl Sociální demokracii po Grossovi, kdy jí konsolidoval a v podstatě jí přivedl takřka k volebnímu vítězství, protože tam chybělo velmi málo, že ten vzestup byl… Jan Klička: A kdy se to začalo lámat? Vladimír Špidla: Podle mě se to začalo lámat v okamžiku, kdy padl první termín předčasných voleb. Od toho okamžiku byl, podle mého názoru, Jiří Paroubek ve své politické koncepci na zenitu a pak už jen dokázal reagovat na to, co běželo dál. Znovu je to člověk jako každý politik, nebo jako ne každý, jako relativně málo politiků s velkými zásluhami ovšem i velkými prohrami. Ale jaká je jeho budoucnost, to opravdu nevím. Jan Klička: Já tím trošičku mířím, řekněme, k těm povolebním rozhovorům, které on poskytl médiím, tam vyčítá některé věci. Nebojíte se, a proto se ptám na tu budoucnost, nějakých řekněme „knížecích rad“. To je takový institut, se kterým ČSSD nemá zrovna úplně dobré zkušenosti. Vladimír Špidla: No, „knížecí rady“ to poskytuje občas kde kdo. Sociální demokracie po tomto nedostatečném vítězství, které ji dostalo do určité izolace v české politice, tak si myslím, že má mnoho co diskutovat. Možná, že se bude hodit i nějaká „knížecí rada“, to o to nic.. Máme před sjezdem a máme opravdu co dělat. Jan Klička: Ten sjezd se skutečně blíží. ČSSD prošla personální obměnou, odešel nejenom Jiří Paroubek, odešli i někteří tvůrcové kampaně, ať už to byli pánové Tvrdík nebo Dimun. Myslíte si, že tato personální obměna stačí a nebo by teď ČSSD měla nakročit k nějaké ideové nebo programové revizi a případně jakým směrem. Vladimír Špidla: Myslím si, že to by opravdu nestačilo, že sjezd musí být daleko hlubší a musí víc diskutovat programová východiska a musí samozřejmě i výrazněji diskutovat pozici jednotlivých osobností a udělat z toho nějaké závěry. To nemůžu předvídat, protože ta diskuze bude fakt těžká a dost asi mnohdy i dramatická, ale to je prostě přirozené. Před sjezdy takové diskuze bývají a po takovém vítězství nevítězství tím spíš. Já si osobně myslím, že to, co by Sociální demokracie měla udělat je opět, v širším slova smyslu, obnovit sociálnědemokratické hnutí, kde jeho centrem je jistě Sociální demokracie, ale které je schopné spojit lidi politicky od levých liberálů, přes zelené, až po radikální levicové demokraty. Jan Klička: Zkusme to třeba konkretizovat v programu. Jaké změny v programu by měly být. Slyšeli jsme o 13. důchodech, kdy jste použil termín, že nebyly správné, že to byla hloupost, tak kde by teď mělo být to programové rozkročení ČSSD, pakliže chce mířit, podle vaší vize, nalevo i napravo. Vladimír Špidla: Neříkáme nalevo, napravo. Ona by se měla stát jádrem určitého pokrokového hnutí tak, jak vždycky byla. Prostě Sociální demokracie vždycky souvisela se sociálnědemokratickým hnutím, to nebyla jenom čistě strana, to byly různé přidružené organizace, družstevní organizace a podobně. Já nemám samozřejmě názor, který je naprosto pevný a uzavřený, protože to je před sjezdovou diskuzi, ale myslím si, že bychom výrazně měli se zabývat otázkami lidských práv, rovnosti příležitostí, protože rovnost příležitostí mezi muži a ženami tady prakticky není naplněna, myslím si, že bychom si měli uvědomit, že zelená ekologická politika, neříkám zelená strana, ale lidé, kteří mají prostě ekologické smýšlení, že představují levici, která přemýšlí o tom, že ne všechno je jenom kšeft. Takže myslím si, že bychom měli zesílit svůj zelený aspekt, do určitě míry ozelenit Sociální demokracii. Myslím si, že bychom se neměli úplně uzavírat před úvahami o některých ne zcela obvyklých ekonomických přístupech, zkusit posílit družstevní hnutí a podobné věci. Je toho opravdu hodně. Jan Klička: Jak Vy sám chcete přispět k tomu sjezdu, který vás čeká. Uvažoval jste o tom, kdyby ta nabídka přišla třeba ze strany jihočeské ČSSD, že byste se ucházel o post, řekněme, místopředsedy nebo dokonce předsedy. Vladimír Špidla: Ne, o tom jsem neuvažoval, protože si myslím, že jsou tam lidé, kteří na to mají právo. A přece jen, když se vracíte po pěti letech, tak o post místopředsedy byste mohl uvažovat tak 3 roky poté, protože se zase musíte sžít se stranou, musíte pochopit její proudění, musíte pochopit různé lidské rovnováhy a to teď nejsem v tom stavu, takže to není můj cíl. Jan Klička: To znamená stranická funkce nikoliv. Já se ještě zeptám na senátní funkci, pokud tam by byla možnost jít do předsednictva, pokud by taková výzva přišla. Vladimír Špidla: O Senátu rozhodují voliči a to jak o mně osobně, tak i o tom, jakou obecně pozici bude mít Sociální demokracie, takže to je věc, která je na voličích. Jan Klička: Na druhou stranu vy nemáme, co ztratit, protože ČSSD neobhajuje. Jaký by byl pro vás úspěch v senátních volbách? Vladimír Špidla: Těžko říct. Uvádět nějaká jednotlivá čísla, to je prostě hloupost, to nemá cenu. Pro mě by důležitá hranice byla taková, která by bezpečně znemožnila vládní koalici mít ústavní většinu a prosazovat ústavní změny. Já jsem ještě nepočítal, kolik je to mandátů, ale myslím si, že jich musí být tak šest, aby byla tato situace. Jan Klička: Sledujete Téma Deníku. Jan Klička: Česko má novou trojkoaliční vládu, ČSSD skončila v opozici. Jaká by podle Vás měla být a pakliže se bavíme o té nové ČSSD, pozice, opoziční role ČSSD, na kolik by měla být, jak se říká, konstruktivní opozicí, na kolik by měla jít vládě po krku. Přece jenom budou určité typy zákonů, Vy jste to vlastně zmínil v té předchozí části, ty ústavní zákony jako třeba omezení imunity poslanců, přímá volba prezidenta. Jsou to zákony, které byste měli podpořit a jak Vy vůbec vidíte tu vaši novou opoziční roli? Vladimír Špidla: K těmhle těm dvěma zákonům, tak pokud jde o přímou volbu prezidenta, tak já osobně, ještě když jsem byl ministerský předseda, jsem předkládal zákon o přímé volbě prezidenta. Tehdy to odmítla ODS s tím, že to není dokonale propracované a že jsou tam nějaké jemné finesy, které by se měly změnit. Takže přímá volba prezidenta byla součást našeho programu, je součástí našeho programu, čili měli bychom to obecně podpořit. To si myslím, že je zřejmé. Druhá otázka je imunita poslanců. Záleží na tom, jakým způsobem ten problém bude pojednaný, ale jistě že si myslím, že imunita poslanců je důležitý nástroj pokud se týká činnosti poslance v Parlamentu a tam si myslím, že pro období Parlamentu by měla existovat, protože dává poslanci možnost svobodně a mnohdy i ve velmi těžkých situacích prostě zastávat svůj mandát. To je jasné. Další imunity jako přestupkové, to mně fakt připadá absurdní. Jan Klička: To znamená doživotní imunita určitě ne. Vladimír Špidla: To ne. Jan Klička: Každopádně ČSSD tenhle ten zákon poslala do vlády. Uvidíme, jak se k němu vláda vyjádří. Nicméně, pokud by došlo k té situaci, že vláda bude chtít za každou cenu předložit vlastní návrh a neschválit, co se týká té imunity ČSSD. Měla by v tomto strana Sociální demokracie couvnout a jít na nějaký kompromis. Vladimír Špidla: A co je couvnout? Opozice je principielně součástí politického systému a je odpovědná za svou vlast stejně jako o něco méně, nebo respektive v jiné pozici než vládní koalice, ale i opozice je odpovědná za svou zemi. Já si myslím, že omezení imunity v těch mezích, o kterých jsem psal, o kterých jsem hovořil je správné, čili, když se ten zákon bude odehrávat v nějakých rozumných mezích, tak je podle mého názoru celkem vzato jedno, jestli to předkládá vláda nebo opozice, ale připadalo by mi stejně směšné a stejně trapné od vlády, kdyby solidní předloha předložená opozicí padla pod stůl jen pro to, že je předložená opozicí. Jan Klička: Když se podíváte na ten volební program, co schválila koalice, který má koaliční program a programové prohlášení, které připravuje, tak které body si myslíte, že budou pro vás pro opozici schůdnější, pro které byste mohli zvednout ruku. Vladimír Špidla: To se ještě opravdu nemůžu vyjádřit, protože to velmi bude záležet na tom, jak budou vypadat ty předlohy. Tam se třeba uvažuje o Občanském zákoníku, že důkladná novela Občanského zákoníku je potřebná, to je pravda. Je také pravda, že text, který předkládal kdysi ministr Pospíšil, je text docela hodnotný, neříkám, že by ho mohl teď člověk akceptovat se vším všudy, ale je to prostě předloha, o které se dá diskutovat. Čili odpovědností opozice je se snažit v rámci svých ústavních možností zlepšit situaci ve své zemi, tam, kde se ukáže, že to jde touto cestou, tak nevidím žádný důvod se vzpírat. Ale je mnoho věcí, kde pochopitelně důvody jsou. Jan Klička: Zeptám se na tu jednu věc, kde se možná budete vzpírat a která je velmi třaskavá a to je otázka regulačních poplatků ve zdravotnictví. Vlastně takovou první reakcí ČSSD po volbách bylo, že kraje postupně přestávají proplácet tyto regulační poplatky. Když se vrátím trochu zpátky k těm „knížecím radám“, to je jedna z věcí, kterou kritizoval Jiří Paroubek. On tvrdí, že ČSSD měla zachovat v krajích proplácení poplatků, protože to voličům slíbila. Jak Vy se na to díváte a jak vnímáte tu tezi, která se také objevila, že je to tak trochu taktický tah ČSSD před podzimní volbami, sebrat proplácení poplatků a nechat prostě na voliče definitivně dopadnout se vším všudy ty uvažované regulační body. Vladimír Špidla: To žádný taktický tah nebyl, ale v okamžiku, kdy ti hejtmani ty poplatky propláceli, tak se dalo předpokládat s jistou pravděpodobností, nikoliv s jistotou, že budeme sestavovat příští vládu a pak by následovala předloha, která by poplatky rušila. Jestliže toto už není ta možnost, tak skutečně nelze ad infinitum dodržovat tento postup, který je velmi kritizován a pravděpodobně by dlouhodobě nebyl udržitelný. Je kritizován ze strany vládní koalice a dá se říci, že bude určitě snaha, aby byla snaha to eliminovat. Takže to si myslím, že je prostě realistická reakce na volební výsledek. Ten dopadl tak, jak dopadl. Pokud jde třeba o volební programy, tak Věci veřejné říkaly, že zruší poplatky… Jan Klička: Chtěli je modifikovat, to je pravda. Vladimír Špidla: Takže se o tom možná ještě povede nějaká debata. Jan Klička: Uvidíme. Jan Klička: Sledujete Téma Deníku. Jan Klička: Evropská unie je v největší krizi od doby svého založení. Taková slova v poslední době slýcháme nejenom od tradičních euroskeptiků jakým je třeba prezident Václav Klaus, ale kritika zní i ze samotného Bruselu. Existuje nějaká šance, jak se do budoucna poučit a není už pozdě? Ptáme se i nadále bývalého eurokomisaře Vladimíra Špidly. Jan Klička: I ze strany Bruselu občas zazní taková výtka, že řecká krize je velké ponaučení. Myslím si, že i Vás se na to budou ptát voliči v předvolební kampani. Jakým způsobem jim třeba budete vysvětlovat tu situaci, ke které došlo na Slovensku, kdy Slovensko samotné, které je v euro zóně si musí půjčovat, aby mohlo půjčit na sanaci dluhu nezodpovědného Řecka a možná i dalších nezodpovědných států. Vladimír Špidla: Dobře je vědět, že ten velký řecký deficit vznikl v době pravicových vlád Konstantina Karamanlise, které neuváženě snižovaly daňové příjmy. Ano, to je podle mě velké ponaučení, že daňové příjmy se nemají neuváženě snižovat, to je zřejmé. Samozřejmě, že jsme velmi provázáni, čili stabilita Řecka je v zájmu všech států, zejména států euro zóny, a proto je na místě Řecku pomoci, protože nejednat má také své náklady a podle všech kalkulací daleko významnější. Jan Klička: Ovšem, co ten prvek, kdy si Slovensko musí půjčit, aby mohlo touto půjčkou pomoci Řecku, to odporuje trošičku takové logice. Vladimír Špidla: Za prvé, jestliže půjčí Řecku, tak Řecko mu to vrátí, protože proč si myslíte, že jsou prodávané řecké dluhopisy. Komerční firmy je kupují, protože předpokládají, že budou mít výnos. Čili půjčka není dar, to je důležité. A jestliže, nevím, jestli si musí Slovensko půjčit, ale pokud si půjčuje, tak si bude půjčovat na daleko nižší úrok, než by si půjčovalo Řecko. Pro Slovensko to není nevýhodné, protože se dá předpokládat, že získá peníze zpátky, ale hlavní věc je celková stabilita evropského hospodářství a podle toho, jak vidíte, že se po řeckých …… zaprášilo, tak se zdá, že je Řecko na správné cestě. Jan Klička: Nicméně kolem toho byly různé třenice, viděli jsme novou slovenskou premiérku paní Radičovou, která nejdříve jela do Bruselu říct, že ne, posléze se tam vrátila, aby řekla, že ano. Já se zeptám ještě na jednu věc a věřím, že také se na ní budou ptát voliči Vás coby bývalého eurokomisaře. Vy jste o tom nevěděli, že se Řecko řítí do takových problémů, že lže. Eurostat byl tak nepružný, že nebyly alespoň nějaké signály, které by prostě značily vám jako evropským komisařům, že se blíží velký problém. Vladimír Špidla: Co to znamená, že Eurostat je nepružný? Eurostat dostává podklady od jednotlivých členských států. Když se podíváte do pokladů (dokumentů), které probíhaly v evropské komisi, tak Řecko bylo několikrát varováno a to, že se pohybuje v ne bezpečné fázi, to nebylo žádné překvapení. Jan Klička: Ono navíc Řecko lhalo do těch výkazů. Vladimír Špidla: No, to se ukázalo až později, že ty výkazy nebyly udělány se vší metodickou rigorózností a že tam byly zatajované různé věci. Konec konců v době vlád Václava Klause jsme měli schované deficity v konsolidační bance, takže v tomto případě jsme velmi využívali řeckou metodu. Takže není to jen Řecko, kdo to udělalo, ale fakt je, že to Řecko dělalo, dostalo se do problémů, které teď těžko zvládá, ale hlavní část těch problémů zvládne Řecko. Ta pomoc těch ostatních je důležitá, ale jenom dílčí. Jan Klička: Hm. Samozřejmě budou to drastické škrty, ke kterým v Řecku dojde a já se ještě jednou vrátím k té evropské komisi. Kdy vy jste začali mít ponětí, pokud to tak mohu říci, že je ta situace opravdu vážná a proč to tedy nešlo dříve, pakliže už dostávali několikero varování od vás z evropské komise. Vladimír Špidla: Teď je otázka, co by mělo jít dříve. Jan Klička: To k čemu… Vladimír Špidla: Členský stát má prostě svou vlastní svobodu ke své ekonomické politice a Řekové se dostali do situace těch škrtů a té radikální konsolidace v okamžiku, kdy sami požádali o pomoc, protože viděli, že to nezvládnou. Do té doby není možnost jim vnucovat nějaké, dá se jim něco doporučit, ale není možnost jim vnucovat nějaké radikální metody. Ty radikální metody, ty škrty jsou součástí pomocného balíku, který si Řekové vyžádali, stejně tak jako Litevci, kteří museli dostat pomocný balík od Evropské unie a Měnového fondu, stejně tak jako Maďaři, kteří museli dostat pomocný balík od Měnového fondu a Evropské unie. Jan Klička: Ovšem teď zní ta fatální otázky, jestli se to nemůže opakovat, jestli další stát nemůže lhát, nemůže upravovat ty výkazy… Vladimír Špidla: Když to položíte takhle absolutně, tak to nikdy nelze vyloučit. To prostě nikdy nelze vyloučit. Znovu říkám Česká republika tajila svůj deficit, jen to dunělo teda, schovávala ho ve své konsolidační bance, já jsem ho tehdy potom převzal, přivedl do našich rozpočtů a pak se mi vyčítalo, že jsem někoho zadlužil, ačkoliv ty dluhy už předtím existovaly. Čili to nikdy nemůžete vyloučit, ale tak jaké mám doposud znalosti a jak fungují jednotlivé statistické úřady, tak bych řekl, že je to vysoce nepravděpodobné. Jan Klička: Nějaké poučení z tohoto vývoje, z tohoto krizového vývoje už tady je, nicméně je sporný otazník toho, jestli by státy měly nejprve, než budou schvalovat svoje vlastní rozpočty je přijet zkonzultovat nebo ukázat do Bruselu. Vy souhlasíte s tímto krokem? Kdybyste byl premiérem, činilo by Vám problém jet se svým rozpočtem si ho nejdříve jet předschválit do Bruselu? Vladimír Špidla: Tak to není předschválit, protože nikdy by vám nemohl, podle současné smlouvy, vnucovat jiný rozpočet, než který si vy schválíte, ale na druhé straně si myslím, že opravdu jedno z poučení je, že je třeba posílit schopnosti Evropy, mít určitou společnou hospodářskou politiku a to doposud nemáme. To je naše slabina, to nás činí zranitelnějšími. Myslím si, že je to správné a myslím si, že určitá konzultace těch jednotlivých veřejným rozpočtů tak, aby nepůsobily proti sobě je na místě a není to nic, co by člověk nemohl přijmout. Zdá se mi to racionální. Jan Klička: Úplně poslední otázka. Není to už spíše takový signál federalizace Evropy? Nikoliv integrace, ale federalizace. Vladimír Špidla: No tak, Evropa je velmi komplikovaný systém a v některých prvcích je už federativního charakteru, že jo. Jestliže máte euro s jeho jednou centrální bankou, která působí na území mnoha států, tak v tomto směru se dá říct, že měnová unie je federativní prvek. Čili tato směs federativních a interguvernamentálních prvků v Evropě existuje. Já jsem toho názoru, že by se měla prohloubit ta federativní složka, ale nemyslím si, že se Evropa stane federací. Jan Klička: Byla by to samozřejmě dlouhá debata, ale náš čas v tuto chvíli vypršel. Jan Klička: Naším dnešním hostem byl Vladimír Špidla. Jan Klička: Díky, hezký den. Vladimír Špidla: Děkuji a nashledanou. Jan Klička: A s vámi se těším příště opět na viděnou.

Jan Klička: Hezký den divákům kanálu UPC Expres. Jan Klička: Naše největší pravicová strana ODS zažila personální zemětřesení. Do čela partaje se postavilo hned šest nových tváří, které si vytyčily základní cíl vrátit straně důvěru. Podaří se ODS zlikvidovat tzv. kmotry nebo je výměna lídrů pouhou kosmetickou změnou. Odpoví nám na to jeden ze členů nového vedení ODS. Jan Klička: Pozvání do dnešního Tématu Deníku přijal nový místopředseda ODS Pavel Drobil. Dobrý den. Pavel Drobil: Dobrý den. Jan Klička: Pane místopředsedo, já když jsem se díval na vizitky vás nových místopředsedů ODS, tak z pěti nových místopředsedů jsou tam, tuším, tři advokáti. Týká se to i Vás. Kdybych to na začátek hned po tom zemětřesení, které proběhlo v ODS zlehčil, znamená to, že s vámi do ODS přichází zákon? Pavel Drobil: Tak to je velká nadsázka. Já myslím, že je to shoda náhod. Jan Klička: No, tak určitě to nadsázka byla. Nicméně ta otázka měla trochu i racionální jádro. ODS se v posledních dvou letech potýkala s takovým nelichotivým cejchem kmotrovství, alespoň tak to nazýval Mirek Topolánek. Úkolem vás, nového vedení, bude zbavit stranu tohoto cejchu. Jaký je Váš osobní program a jak Vy třeba osobně chcete zabránit tomu, aby ta strana byla takto označována. Pavel Drobil: Nejdřív je si třeba uvědomit, co znamená nebo co měl předjímat ten výraz „kmotr“. Měl to být výraz pro lidi, kteří bez jakéhokoliv volené funkce, bez toho, aniž by prošli těmi standardními mechanizmy ODS, tak měli vliv na chod té strany, na její rozhodovací procesy a v horším případě přímo na volené funkcionáře. Tohle si myslím, že skutečně tam, kde to tak fungovalo, byla věc, kterou je třeba změnit a já jsem například ve svém kandidátském projevu měl jedno z řešení, které považuju za velmi důležité a to je znovuobnovení tzv. pracovních nebo programových komisí, které by formulovaly jednotlivé programové body, vize ODS na delší období nebo i na kratší období a samozřejmě ti členové těch programových komisí by byli vidět, byli by to lidé, kteří by formovali své názory, museli by je deklamovat, museli by sami být ti, kteří nastaví svou tvář a z těchto lidí by se měli rekrutovat potom noví politici ODS. Lidé, kteří budou potom aspirovat na funkce v krajských zastupitelstvech nebo do Parlamentu. Čili autentičtí lidé, nositelé programu, žádné loutky nikoho jiného. Jan Klička: Ono se v souvislosti s kmotrovstvím hodně hovořilo o úloze regionů, protože to většinou byly podnikatelské struktury různým způsobem napojené na nějaké krajské organizace. Jakou roli v tom, v té destrukci toho cejchu kmotrovství, budou sehrávat ty regiony? Mělo by se něco změnit ve stanovách, např. pružnější rušení nějakých místních sdružení, která začnou vznikat, řekněme, za pochybných okolností? Pavel Drobil: Já si myslím, že my to máme dobře upraveno ve stanovách. Navíc ta poslední změna, kterou udělal kongres minulý rok, která změnila delegátský systém na tento kongres, který dopadl tak, jak dopadl, ukázala, že ty mechanizmy fungují. Tady jde o to nebát se je používat. My máme mechanizmy, které umožní odebrat licenci místním, oblastním a dokonce i regionálním sdružením, my jsme změnili nominační systém, jak už jsem říkal. Otázka je, jestli ho třeba neposunout i na úroveň krajů a oblastí, tzn., aby skutečně nikdo neměl potřebu nabírat nové členy, aby se od toho nedefinovala jeho síla na oblastní, regionální sněm nebo potom na kongres, aby to bylo skutečně o těch lidech, myšlenkách, o politicích, kteří nastavují svojí tvář, nesou ji na trh, nesou ji před voliče, aby toto byli ti reprezentanti Občanské demokratické strany. Jan Klička: Nicméně nějaké propojení s podnikatelskými skupinami tam existuje nebo asi i bude existovat. Ono je to logické. Jakou nějakou přípustnou mez tam nastavit, aby byl vyslyšen jejich hlas, ale zároveň aby neovlivňovaly to dění v té straně. Je to pouze těmi programovými komisemi, které jste zmínil? Pavel Drobil: To je jedna z věcí, ale pak tady musí platit jedno základní pravidlo. Nikdy to nesmí být tak, že politiku Občanské demokratické strany formuje nebo definuje podnikatelské prostředí a byznys. To musí být přesně naopak. Politici také nežijí ve vakuu, my musíme naslouchat podnikatelům, musíme naslouchat živnostníkům, ale i jiným společenským skupinám a na základě tohohle naslouchání potom my máme být ti, kteří formulují politické teze, formulují program… Jan Klička: Na druhou stranu, pane místopředsedo, jak Vy jste vnímal třeba tu situaci, kdy v den voleb, volebního vítězství - dalo by se říci, druhého místa ODS, se v Praze ve Žlutých lázních sešli podnikatelé a hodně tam slavili. To přece vytvářelo zákonitě dojem, že tam se rozhoduje o vládě nikoliv řekněme na Malé Straně, kde byl volební štáb ODS. Pavel Drobil: Já si myslím, že za normálních okolností tzn., kdyby tady nevznikl celý ten kmotrovský příběh apod., tak to, že se někde sejde několik podnikatelů a dalších osob, které oslavují úspěch jedné nebo tří pravicových stran by asi nebylo vnímáno nijak negativně… Jan Klička: Na druhou stranu… Pavel Drobil: …rozumím tomu, že za situace, o které Vy hovoříte, tak to nepůsobilo asi určitě tím nejlepším dojmem, ale já bych tohle skutečně nepřeceňoval. Ukázalo se a ten poslední kongres to ukázal, že Občanská demokratická strana naprosto jasně vyslyšela signál, který jí dali voliči, ti byli suverény ve volbách, následně převzali tuto štafetu delegáti na kongresu, ti byli zase suverény tam a ten proces dokončili. Já jsem za to velice rád a já jim za to děkuji. Jan Klička: Sledujete Téma deníku. Jan Klička: My jsme tady teď zmínili kongres. Ta vůle zatočit s tím kmotrovstvím, Vy jste to zmínil, je poměrně znatelná. Souhlasíte s tvrzením, že na kongresu ODS se stalo něco podobného jako ve volbách? Ve volbách lidé vykroužkovali lidi, které nechtěli. Vykroužkovali např. Ivana Langera přesto, že to byla jednička na kandidátce Olomouckého kraje. Na kongresu ODS taktéž neplatily některé dohody, které byly dohodnuty na úrovni krajských šéfů, vypadl např. David Vodrážka. Souhlasíte s tím tvrzením, že i v rámci ODS se stalo to, co u voleb? Pavel Drobil: Já jsem dopředu už několik týdnů, kdy se v novinách neustále objevovalo to ATP, kdo, kam, kde skončí a neskončí, kdo je jak velkých favoritem, kdo je menším favoritem říkal, že tohle je velké přeceňování té situace předkongresové, protože skutečně tím suverénem je každý jednotlivý delegát, ten jde za plentu sám hlasovat, žádná dohoda ani žádný boss s ním za tu plentu jít nemůže a nejde. Tzn., ti lidé jsou suverénní a ukázali to. Na druhou stranu na tomhle kongresu bylo vidět to, co už jsem dlouho na kongresech Občanské demokratické strany neviděl. Velká pozornost, kterou delegáti věnovali jednotlivým příspěvkům, to, jak sledovali politickou diskuzi, to, jak skutečně hodnotili každý jednotlivý projev, každé slovo, které bylo řečeno a já si myslím, že o tom finále toho kongresu je. Tzn. o té volbě hodně rozhodlo to, jak se který kandidát prezentoval, jaké nabídl myšlenky, to, co si dal jako program v případě, že uspěje a dohoda může být, to není sprosté slovo, pakliže ta dohoda je udělána transparentně, má příběh, který se jmenuje relevantní kandidát, kandidát, který má svou vizi, jak Občanskou demokratickou stranu vést, tak nad touto vizí je možné se nějakým způsobem sjednotit. Na druhou stranu bez toho, aniž by ten člověk skutečně relevantně vystoupil, bez toho, aniž by mu to ti delegáti uvěřili v tom kongresovém sále, tak žádná dohoda platit nemůže, protože pak skutečně platí to, že každý jde za tu plentu sám na sebe. Jan Klička: My jsme zmínili jméno Davida Vodrážky. To je zrovna člověk, kterému evidentně členové toho volícího štábu, delegáti, neuvěřili. On vypadnul. Proč, zeptám se jednoduše. Myslíte si, že mu třeba uškodil ten projev, který byl pak posléze v médiích dokonce přirovnáván k projevu Milouše Jakeše. Jak na Vás vůbec působil ten projev? Pavel Drobil: Tak to si myslím, že už je zase přehnané. Zase takhle posunutý ten projev nebyl. Já si myslím, že Davidovi Vodrážkovi stejně jako mně nebo třeba Pavlovi Blažkovi hodně škodilo to, že dva, tři týdny před kongresem se o nás všude psalo jako o hotových místopředsedech, jako že my to máme jasné a potom je tady nějaká dvojice nebo trojice, která to má méně jasné. Samozřejmě každý z nás se na to připravoval nějak jinak. Já jsem tohle vždycky relativizoval, snažil jsem se, jak v politické diskuzi, tak potom v kandidátském projevu, sdělit delegátům, co si myslím, jak o situaci v Občanské demokratické straně, obecně na naší politické scéně, tak to, co chci nabídnout a ten výsledek kongresu mě asi opravňuje říct, že jsem přesvědčil delegáty… Jan Klička: A když to vezmeme zpět k Davidu Vodrážkovi. Pavel Drobil: Davidovi Vodrážkovi se to evidentně nepovedlo. Jan Klička: Takže ten projev, který on… Pavel Drobil: Projev byl určitě jedna z těch věcí, která nepomohla té volbě. Jan Klička: Hm. Jaká bude další budoucnost Davida Vodrážky, protože tím, že vypadnul on z toho nejvyššího vedení ODS, vypadla i Praha – tedy dávná to bašta ODS. Jaká bude jeho budoucnost a jak teď komunikovat s Prahou, měla by být Praha nějakým způsobem, nemám rád to slovo, vykompenzována nebo odškodněna např. v podobě nějaké ministerského křesla? Pavel Drobil: Tak nejdřív k Davidovi Vodrážkovi. Já si myslím, že to, jestli byl někdo zvolen nebo nebyl zvolen na tomto kongresu místopředsedou strany by nemělo předjímat nějaký jeho další osud v Občanské demokratické straně. Tzn. je na Davidovi Vodrážkovi, jakým způsobem se bude chtít dál v Občanské demokratické straně profilovat a já si myslím, že prostoru a příležitostí tady bude hodně. Objektivně je třeba říct, že David Vodrážka na sobě strašně zapracoval za poslední měsíce. To byl člověk, který jasně definoval svoje názory . Já si myslím, že i jeho vystoupení jako lídra pražské kandidátky v televizi bylo velmi důstojné a velmi kvalitní, i způsob, jakým se choval při vyjednávání, jakým způsobem kryl Petrovi Nečasovi záda ho určitě v ničem nediskvalifikuje. Myslím si, že kariéru v Občanské demokratické straně má určitě otevřenou. Jan Klička: A z Vašeho pohledu ustál by křeslo ministra životního prostředí, protože tak se o něm také mluvilo v době předsjezdové. Pavel Drobil: Já si myslím, že to, jestli byl někdo zvolen nebo naopak nebyl zvolen do grémia Občanské demokratické strany vůbec nesouvisí s tím, jestli může nebo nemůže vykonávat funkci ministra. Čili to je moje odpověď na Vaši otázku. Jan Klička: Ptal jsem se spíše na tu odpornou zdatnost. Přece jenom má těžkou pozici. Nastoupil do ODS po profesoru Moldanovi, což byla velká kapacita ve svém oboru. Tak jestli si myslíte, že je na to odborně připraven? Pavel Drobil: V prvé radě je třeba říci, že funkce ministra je vrcholně politická funkce. Tzn. neříkám, že odbornost nehraje svou roli, ale určitě to nemůže být na prvním místě. Už jsme zažili spoustu ministrů, kteří byli velkými odborníky na danou problematiku, ale moc se jim nedařilo na politickém kolbišti a výsledek byl ten, že nedokázali své představy prosadit ani v Poslanecké sněmovně a následně ani před voliči a Občanská demokratická strana na to nejednou doplatila v různých volbách. Čili z tohohle pohledu David Vodrážka jako politik bez pochyby by mohl o takové kandidatuře uvažovat. Jan Klička: Zkusme ještě, prosím, zmínit ten problém pražské ODS. Co se podle Vás, nového místopředsedy celé ODS, musí stát, aby se rehabilitovala v očích voličů, protože čekají nás samozřejmě podzimní komunální volby do Senátu. Jaká změna musí přijít v pražské ODS? Pavel Drobil: Tak já nemůžu mluvit a ani nechci hovořit za pražskou ODS, protože nejsem jejím členem. Na druhou stranu já si myslím i tak jak mám možnost s kolegy s Prahy hovořit, tak oni velmi silně reflektují ten signál, který dostali od voličů, tzn. to, co se stalo po volbách do Poslanecké sněmovny, kdy pražská ODS poprvé nevyhrála v Praze volby a já jsem přesvědčený i z náznaků, které znám a vnímám, že ta reflexe se brzy ukáže, ať už na jejich regionálním sněmu při sestavování kandidátky do komunálních voleb a já si myslím, že voliči v brzké době uvidí a ocení to, že tady je etablovaná strana, která je předvídatelná, která má jasnou historii, jasnou vizi, jasný program, je za ní vidět nějaká práce a když to budu moct porovnat s těmi stranami, za kterými ještě není minulost, ještě jsou to nádoby, které nejsou naplněny ani dobrým ani špatným obsahem, to se teprve ukáže v jejich reálné politice, tak já věřím tomu, že dají přednost tomu, co znají, co si můžou osahat před nějakým výletem do neznáma. Jan Klička: Otázka na tělo. Pomohlo by obrazu pražské ODS, kdyby primátor Pavel Bém rezignoval ještě před těmi komunálními volbami? Pavel Drobil: To si skutečně musí vyřešit pražská ODS. Já jsem dalek toho, abych tady jakkoliv kohokoliv kádroval nebo dával nějaké rady. To určitě ne. Jan Klička: Nicméně, asi nějaký osobní názor na to máte, jestli je to osobnost v tuto chvíli spíše kontraproduktivní nebo ta, která přináší dobrý, můžeme říci mediální, obraz té strany. Pavel Drobil: Tak Pavel Bém velmi chlapsky a politicky dospěle vyhodnotil situaci po parlamentních volbách. Odstoupil z pozice šéfa pražského regionu. Já si myslím, že to je určitá míra reflexe. Vyhodnocení toho, jakým způsobem jeho osoba působí na voliče vzhledem k tomu, jak uspěla v těch preferenčních hlasech. Já myslím, že Pavel Bém tu situaci vyhodnotí stejně kvalitně i v případě té komunální kandidátky nebo krajské v případě i Prahy, tam je to obojí. Jan Klička: Sledujete Téma Deníku. Jan Klička: 7. červenec 2010 to je datum, které si rodící se koalice vybrala jako nejpozdější možný termín pro sestavení programů nové vlády. Pokud ODS, TOP 09 a Věci veřejné zasednou ve společném kabinetu, čeká je střet s neradostnou ekonomickou situací. Propad státního rozpočtu už je v polovině roku téměř 100 miliard korun. Jak nastartovat ekonomiku? A kde případně šetřit? Pokračujeme v otázkách na nového místopředsedu ODS Pavla Drobila. Jan Klička: Pane místopředsedo, Vy jste členem jednoho z těch sedmi vyjednávacích týmů. Jednáte o podpoře podnikání a o podpoře infrastruktury. Jak daleko jsou momentálně ta vaše jednání a stihnete to datum, které si celá K9 vyjednávací tým stanovila? Pavel Drobil: Tak my bezpochyby ano, protože my jsme naše vyjednávání ukončili minulý týden. Odevzdali jsme celý materiál na K9 a teď je věcí K9, aby se podívala na to, jak jsme se vypořádali s tím zadáním. Oni samozřejmě mají absolutní právo tam cokoliv změnit, cokoliv tam přidat, takže jaký nakonec bude výstup toho našeho materiálu, to se uvidí. Pracovní komise, která vyjednávala program podnikání, ekonomika, průmysl, doprava, energetika, ta je hotová. Jan Klička: Vy jste člověk, který se přímo účastní těch jednání. Jste, dalo by se říci, insider v opravdovém slova smyslu. Je v tuto chvíli ještě nějaká šance na to, aby nakonec ta koaliční vláda nebyla sestavena a kde Vy osobně třeba vidíte největší sporné body, o kterých se budete dohadovat. Evidentně to asi nebude podnikání a infrastruktura, tam už jste se dohodli. Pavel Drobil: Tam ten průnik je velký, to máte pravdu. Vždycky to je tak, že koalice je uzavřena až v okamžiku, kdy je podepsána koaliční smlouva a vláda začíná plnohodnotně vládnout až v okamžiku, kdy jí Poslanecká sněmovna vyjádří důvěru. Čili z tohohle pohledu ještě skutečně hotovo nic není. Nicméně ta vůle všech tří stran ten koaliční projekt realizovat, dotáhnout ho do úspěšného konce je v tomto okamžiku velká, a proto já věřím v úspěch. Jan Klička: A ty nejspornější body? Pavel Drobil: Nejspornější body. My jsme se dohodli, že dokud nebudou uzavřena ta vyjednávání v těch jednotlivých komisích, tak nebudeme v podstatě vynášet informace zevnitř, protože tím… Jan Klička: Stačí pouze pojmenovat. Hodně se hovořilo o zdravotnictví… Pavel Drobil: Teď jsem chtěl říct, že tam, tak jak ty naše programy byly velmi kompatibilní v té oblasti podnikání, ekonomiky, tak se ukazuje, že třeba v oblasti zdravotnictví už těch věcí, kde je třeba najít kompromis větší či menší je více. Stejně tomu bylo v oblasti obrany, protože tam víme, že byly požadavky na zásadní škrty a na druhou stranu my musíme postavit do protikladu k tomu nebo to by neměl být protiklad, to je náš společný zájem, že Česká republika musí plnit své koaliční závazky vůči partnerům v NATO. Nesmíme se vzdát naší odpovědnosti za obranu vlastní země, protože já jsem přesvědčený o tom, že stát, který se nepřipravuje na svojí obranu, který se nechce bránit, který nechce budovat svojí armádu a nechce jí dát to, co jí náleží, tak v podstatě ani nemá právo na… Jan Klička: To znamená ten požadavek 10ti miliard škrtu v tuto chvíli asi není úplně reálný nebo ne v takové šíři. Pavel Drobil: Já si myslím, že i tam se najde kompromis. Vždycky je otázka toho, jak tu věc pojmenujeme, odkud se těch 10 miliard má vzít. Určitě by to nemělo být z věcí, které by narušovaly samu podstatu obranyschopnosti České republiky. Na druhou stranu já si umím představit, že tam může být spousta mandatorních výdajů, které možná mohou být nebo, na které je možné se podívat. Jan Klička: Hodně se spekulovalo také o personálním obsazení. Vy jste říkali, že nebudete sdělovat žádná jména. Nicméně tam prosvítala taková, řekněme, politická matematika, kdy zvláště třeba TOP 09 navrhovala, že když ODS získá křeslo šéfa Poslanecké sněmovny, že by se to mělo rovnat dvěma ministerským křeslům. Jak Vy se díváte na tuhle tu matematiku? Je pro Vás akceptovatelná, pro ODS? Pavel Drobil: Akceptovatelné je to, na čem se dohodne K9, takže my jsme do těch jednání vstupovali s tím, že není možné směšovat křesla v Poslanecké sněmovně s křesly ve vládě, ale skutečně tady jsou suverénní naši zástupci v K9 a oni ten problém bezpochyby dobře vyřeší. Jan Klička: To znamená, že nevylučujete ani možnost, že byste přistoupili na tento způsob matematiky, když to tak nazvu. Pavel Drobil: Já nic nevylučuji a ani nic nepotvrzuji. Jan Klička: Dobrá. Platí nicméně požadavek ODS tak, jak to, myslím, i členská základna chtěla, aby jste získali post ministra financí, co by garanta těch budoucích reforem, které nás čekají. Pavel Drobil: Opět není a nemůže to být fetiš, který by měl rozbourat jednání o vládě z žádné strany a to slovo z žádné strany podtrhuji. My jsme pouze říkali a myslíme si, že to má logiku, že dvě osoby, které nesou v podstatě největší odpovědnost za ten koaliční projekt, respektive za věci, které souvisí s rozpočtovou disciplínou, tzn. premiér a ministr financí, by měli a mohli být z jedné strany, kvůli takové banální věci jako je zjednodušená komunikace. Pakliže se premiér může opřít o svého spolustraníka na postu takto důležitého ministerstva, tak ta komunikace i ty debaty o vládě jsou jednodušší. Ale jak jsem řekl, nesmí a nemůže to být fetiš, který by měl zbortit ta jednání z žádné politické strany. Jan Klička: Dobrá. Ptám se proto, protože samozřejmě větší počet křesel např. pro TOP 09 by otevíralo možnost např. pro Miroslava Kalouska, aby dosedl na to křeslo ministra financí. Říkáte, není to pro vás tak zásadní? Pavel Drobil: Já jsem neříkal, že to není tak zásadní, já jsem pouze řekl, že to nemůže být nic, na čem by tento trojkoaliční projekt měl zhavarovat a znovu podotýkám a podtrhuji z žádné z těch tří stran, které tuto koalici vyjednávají, tady nemohou být osobní zájmy kohokoliv nadřazeny nad zájem na ustavení této vlády. A když říkám kohokoliv, tak myslím ze všech politických stran. Jan Klička: Sledujete Téma Deníku. Jan Klička: Já jsem v úvodu předeslal, že státní kasa je v tuto chvíli v mínusu asi 100 miliard korun. Ta ekonomická situace se lepší pouze mírně. Jaká je programová shoda na tom obsazení podnikání a nastartování ekonomiky. Vy jste říkal, že vy máte v podstatě hotovo. Hodně se debatovalo o daňové problematice, o tom, jestli zanechat stávající stav rovné daně nebo některé, případně, nepřímé daně zvýšit a nebo zavést dokonce i daňová pásma jako to měly v programu např. Věci veřejné. Rýsuje se už nějaká shoda v oblasti daňové? Pavel Drobil: Tak ta kapitola daně, veřejné rozpočty ještě uzavřená není, ale myslím si, že taková ta základní shoda na tom, že nechceme zvedat přímé daně, že ta diskuze se vede u nepřímých, eventuálně majetkových daní, tak ta si myslím, že je, ale uvidíme, až ta kapitola bude uzavřena. Teď bych skutečně nechtěl předjímat ani nějakým způsobem komplikovat našim vyjednavačům práci v této komisi tím, že bych tady říkal nějaká zásadní prohlášení. Jan Klička: Nicméně nevylučujete, že k určitým posunům, řekněme, u těch nepřímých daní, jako je DPH,dojít může? Pavel Drobil: To nevylučuji. Jan Klička: Když se podíváme do toho jednání o přímé podpoře toho podnikání. ODS těsně před volbami zveřejnila Agendu 100, což je 35 konkrétních opatření, které chce realizovat v prvních 100 dnech vlády. Těch prvních 100 dnů vlády se v tuto chvíli blíží. Zkusme se podívat tedy na některé ty body. Pane místopředsedo, velkým příslibem, velkou nabídkou pro podnikatele byly roční daňové prázdniny, pokud živnostník vytvoří nové pracovní místo. Došli jste ke shodě? V tomto bodě? Pavel Drobil: Tak teď už bych prozrazoval hodně, protože skutečně ty základní věci nebo už ty detailní body, které vzešly z toho jednání musí být posvěceny K9, takže já cokoliv bych teď řekl, tak bych se mohl… Jan Klička: Zkuste naznačovat. Pavel Drobil: Já nebudu naznačovat, protože cokoliv bych řekl, tak by se nemuselo ukázat pravdivým, protože skutečně suveréni v K9 mohou změnit cokoliv na tom, co my jsme dohodli. Takže tady nebudu ani naznačovat. Jako takhle konkrétně nebudu. Jan Klička: My nesmíme ani naznačovat. Nicméně já se pokusím ještě zeptat na další body. Myslím si, že bodem, který by možná nemusel být úplně sporný, je povinnost státu, aby platil svoje faktury do 30ti dnů. To byl také slib, který vytyčila ODS pro prvních 100 dnů vlády. Tak alespoň tento bod, došel ke shodě? Pavel Drobil: Rozhodně došlo ke shodě, že ten, kdo musí být nejodpovědnější ve vztahu k podnikatelům, tak samozřejmě musí být sám stát. Není možné, aby stát něco chtěl po subjektech, které s ním přicházejí do nějakého obchodního styku a sám by jim tu situaci komplikoval, takže na tomto bodu je shoda. Jan Klička: S tím trošičku souvisí i konec tzv. virtuálních peněz. To znamená, aby se DPH platilo jen za hotové. I tady panuje shoda, v tomto bodu? Pavel Drobil: Tady je to podobné. Opět nechceme komplikovat podnikatelům život. To znamená, nalézáme a nalezli jsme shodu na tom, jakým způsobem problém DPH z uhrazených faktur vyřešit, protože dneska není úplně možné, podle evropské legislativy, ten pro nás ideální stav, který jsme si dali jako závazek vyjednat. To znamená, že zaplatíte skutečně DPH pouze ze zaplacené faktury a vymysleli jsme mechanizmus, který se tomu velmi blíží, není v rozporu s evropskou legislativou a určitě pomůže podnikatelům a v tomto smyslu si myslím, že budou spokojeni. Jan Klička: To znamená, že k té změně dojde, jenom nebude vypadat tak úplně přesně, jak bylo řečeno, řekněme, v tom plánu pro prvních 100 dní. Pavel Drobil: Já jsem přesvědčený, že k ní dojde. Jan Klička: Zeptám se ještě na jednu věc, která byla poměrně podstatná v té Agendě 100, plánu pro prvních 100 dnů vlády a to je zrušení 3 ministerstev. Tak panuje tady shoda, případně, která to budou? Pavel Drobil: Panuje shoda na tom, že v této věci by se měla vláda zeštíhlit, že bude mít menší počet ministrů, než měla vláda Mirka Topolánka, než má vláda pana Fischera. Která ministerstva to budou, nebo které oblasti to zasáhne, to samozřejmě bude věcí koaliční smlouvy a tady platí to, co jsem řekl před chvíli. Dokud ta koaliční smlouva není podepsána, tak je to všechno relativní. Jan Klička: Nesmíme ani naznačovat, ale přesto se zkusím zeptat. Týká se to, ta redukce těch ministerstev, v uvozovkách těch tvrdých ministerstev těch kamenných a nebo je to věc, tak jak to např. deklarovala K9, zrušení těch vicepremiérských postů, které za sebou vlastně nemají tak složitý aparát jako velká kamenná ministerstva. Pavel Drobil: Tam se bude muset postupovat opatrně. Samozřejmě jednodušší je to u těch ministerstev, o kterých jste hovořil na konci, protože u těch kamenných takové jednorázové zrušení ministerstva je velmi obtížné. Tady spíš, pokud dojde ke shodě, tak to bude proces, který bude vypadat podobně jako delimitace nějaké úřadu, tzn. bude to proces v čase a prostoru. Jan Klička: Zeptám se ještě na jednu věc, která souvisí opět se zrušením ministerstev. Můžete nějakým způsobem vyloučit, že by došlo např. k tomu, že by se zrušil nějaký vicepremiérský post, tak jak to např. bylo v případě Michaela Kocába a místo vicepremiérského postu by se z toho stal např. nějaký státní tajemník. Tzn., že ta agenda by ve své podstatě zůstala, ale už by se to nejmenovalo premiér, vicepremiér, ministr. Pavel Drobil: Tak, ne všude můžete tu agendu zrušit. Otázka je, jestli nutně v čele takového orgánu musí stát samostatný ministr nebo vicepremiér se vším, co k tomu náleží. To není jenom plat, to jsou samozřejmě veškeré benefity kolem toho. Ne všechny ty agendy jde zrušit, některé budou převedeny pod jiná ministerstva nebo na úřad vlády. Otázka je skutečně ta symbolika, jestli v čele toho orgánu musí stát ministr. Jan Klička: Dobrá. Náš čas pomalu vypršel. Já se zeptám na úplně poslední, jednoduchou a rychlou otázku. Vaše jméno je skloňováno co by jeden z adeptů na post ministra průmyslu a obchodu. Pokud by taková nabídka ze strany té budoucí vlády a budoucího premiéra přišla, vzal byste to jako výzvu? Pavel Drobil: Bezpochyby ano. Jan Klička: Dobrá. Konstatuje na závěr náš dnešní host, nový místopředseda ODS, Pavel Drobil. Díky. Pavel Drobil: Já také děkuji, nashledanou. Jan Klička: A s Vámi se opět těším příště nashledanou.

Jan Klička: Hezký den u Tématu Deníku UPC Expres. Jan Klička: Češi se bojí dalšího zadlužování a dali to najevo u voleb. Většinu hlasů získala pravice a střed. Největší naději na sestavení nové vlády mají ODS, TOP 09 a také Věci veřejné. Zatímco první strany jsou plné ostřílených matadorů, „véčkaři“, jak si říkají, budou velkou neznámou. Za jakých podmínek podpoří vládu? Zeptáme se poslankyně, která ve svých 25 letech jedná o budoucnosti nového kabinetu. Jan Klička: Pozvání do studia dnes přijala nová poslankyně Věcí veřejných a také programová ředitelka této strany, Kristýna Kočí. Hezký den. Kristýna Kočí: Hezký den. Jan Klička: Paní poslankyně, bezprostředně po volbách bylo spíš o Vás slyšet ne kvůli Vašim programových prioritám, ale spíš kvůli Vašemu věku. Ne, že bych se v tom chtěl nějak zbytečně babrat, ale přesto řekněte mi, prosím, jak se stane, že člověk tak mlád se dostane do takové vysoké pozice. Kristýna Kočí: Tak primárně je to díky voličům. Voliči si zvolili, že si přejí novou generaci politiků, že si přejí mladé, nové tváře do politiky a také současné volby nám ukázaly, že si nepřejí ty současné politiky tak, jak to byl třeba odchod Jiřího Paroubka nebo Ivana Langera apod. Voliči prostě touží po nových lidech a já jsem toho představitelem. Jan Klička: Já, kdybych to měl vzít ještě k Vám, co Vy sama považujete za svůj hlavní, velký přínos politice a naopak existuje nějaká věc, nějaká vlastnost, kterou si myslíte, že pro politiku nemáte, která Vám třeba osobně chybí. Kristýna Kočí: Tak, abych tady říkala, co mi chybí, to bych si měla asi nechat na doma. To, co hlavně… Jan Klička: Můžete být upřímná. Kristýna Kočí: To voliči určitě ocení. Jan Klička: Přesně. Kristýna Kočí: Já bych nejprve řekla, co si myslím, že je moje výhoda. Určitě je to jednak moje mládí, ale i přes moje mládí je to moje odbornost. Já končím vlastně universitu politologie v Praze, měla jsem možnost studovat i v Paříži na jedné z nejprestižnějších universit politických věd a zejména jsem měla možnost pracovat 3 roky v Poslanecké sněmovně. To byl také ten důvod, proč jsem se rozhodla vůbec do politiky jít, protože na základně té zkušenosti z práce v Poslanecké sněmovně, kdy jsem měla možnost vidět, jakým způsobem funguje, respektive nefunguje současná „politická elita“. To byl ten důvod, proč já jsem do toho vstoupila. Jan Klička: Říkáte, studujete politologii. Kdybyste měla z Vašeho pohledu stručně analyzovat, co rozhodlo tyto volby? Kristýna Kočí: Já si myslím, že to byla primárně negativní kampaň. Voliče opravdu podle mého názoru obtěžovala ta vrstva té negativní kampaně tak, jak jí představovala zejména Sociální demokracie, která útočila opravdu na všechny politické strany, na všechny své konkurenty. Voliči jsou unaveni z této formy kampaně, a proto si myslím, že ty nové polické strany, ať už jsou to Věci veřejné nebo TOP 09, které se snažily nabídnout pozitivní program, pozitivní body, ukázat nějakou nabídku pro voliče i nové tváře, to právě rozhodlo proti té negativní kampani, kterou vedla primárně ČSSD nebo i ODS a to byl jasný signál, že si voliči takovou kampaň nepřejí. Jan Klička: My se k té programové nabídce ještě dostaneme. Přesto, zeptám se. Vy jste hned po volbách byla vyzvána k tomu, abyste se účastnila toho úzkého vyjednávání o té budoucí koalici, o tom složení. Proč právě Vás oslovil předseda Radek John a promiňte, není to trošičku taková taktika vyslat křehkou blondýnu proti ostříleným politických matadorům? Kristýna Kočí: Tak to byste se musel zeptat přímo předsedy strany Radka Johna, jaký byl ten jeho důvod, proč on vyzval mě… Jan Klička: A co Vám řekl? Kristýna Kočí: Já už jsem byla od začátku v tom pětičlenném vyjednávacím týmu, kde opravdu byla snaha z naší strany, která je stranou velice pozitivně nakloněnou ženám, kde vlastně ve vedení strany je mnoho žen, aby v tom vyjednávacím týmu žena byla. To byla určitě ta základní strategie. My jsme chtěli ukázat, že ve vedení strany ty ženy máme a že je nabídneme i do toho vyjednávání. Proč si vybral předseda konkrétně mě? Já se mohu domnívat, že je to také proto, že jako programová ředitelka jsem měla možnost spolu s předsedou už vloni vyjednávat, kdy po volbách do Evropského Parlamentu jsme se snažili najít nějakou programovou shodu s dalšími menšími středopravými stranami a vytvořit nějakou společnou koalici. Tehdy ta vyjednávání ne úplně vyšla, my jsme se dohodli pouze se stranou SNK Evropští demokraté a tehdy ještě se stranou Alternativa, nicméně tahle jednání už jsme vedli spolu s předsedou Radkem Johnem a možná i to byl důvod, proč oslovil mě, nebo to také mohlo být, že i díky své praxi z Poslanecké sněmovny, kde jsem pracovala v protokolu předsedy Sněmovny jsem měla možnost jednat také s vrcholnými představiteli světové politiky, ministry zahraničí, prezidenty, předsedy sněmoven, takže i to mohlo být důvod, ale na ten opravdu konkrétní bych se zeptala předsedy strany. Jan Klička: On Vám skutečně neřekl, máte ty a ty přednosti, beru si Vás do týmu. Kristýna Kočí: Tak on samozřejmě nejvíce oceňoval to, že jsem programová ředitelka, že, a teď nechci říct jeden z mála lidí, ale spíš nejlépe znám samozřejmě náš politický program, takže to je ten základní důvod, který on mně sdělil. Jan Klička: Zkuste, prosím, říci, jak konkrétně vypadají ta vyjednávání o nějaké budoucí koalici, jak na Vás, jak už jsem řekl ti ostřílení matadoři, reagují? Kristýna Kočí: Tak v dnešních dnech máme za sebou opravdu spíše ta vstupní vyjednávání, kdy opravdu proběhla ta první část, spíše ta seznamovací, procedurální, kdy jsme si spíše nastavili ten mechanismus toho setkávání a rozdělila se ta jednání do těch sedmi konkrétních skupin podle těch konkrétních témat, kdy vlastně ty skupiny teprve teďka začínají pracovat. Určitě necítím žádný problém ze strany těch politických matadorů, tak jako Vy už jste řekl… Jan Klička: Je tam řekněme někdo, kdo by Vám byl více či méně sympatický? Kristýna Kočí: To rozhodně ne. Já bych si takto netroufala někoho hodnotit, jestli je mi více či méně sympatický. Já už i vlastně, krom pana Schwarzenberga, jsem měla možnost se všemi těmito lidmi už nějak v minulosti jednat, komunikovat, takže si myslím, že tam žádný problém není, naopak si myslím, že to je velmi korektní a jsem za to velice ráda. Jan Klička: Čili žádné přehlížení, když to tak řeknu, z pohledu toho, že jste nováček, že jste mladá dáma, to tam není? Kristýna Kočí: To rozhodně ne. Naopak docela musím přiznat a to je teďka opravdu spíše můj soukromí vjem, když jsem se bavila s kolegyněmi z Poslanecké sněmovny, ženami, v tu dobu to tedy byly ne kolegyně, ale ony byly zkušené a já jsem ještě byla tou kandidátkou, tak ony mi říkaly, že to v Poslanecké sněmovně ženy nemají příliš jednoduché, že je muži přehlíží, že tam příliš nefunguje džentlmenství, že by vám někdo podržel dveře, někdo vám pomohl, někdo vám nabídnul materiály jako první apod. To jsem na těchto jednáním nezažila, naopak musím přiznat, že jsem byla velmi mile překvapena, když Petr Nečas, když jsme přicházeli na to jednání vlastně pozdravil nejprve mě jako dámu a až posléze předsedu strany a myslím si, že i to je ukázka nějakého respektu a rozhodně si nepřipadám při těch jednáních něco jako na oko nebo nějaká navíc. Rozhodně ne a já jsem za to vděčná. Jan Klička: Sledujete Téma Deníku. Jan Klička: Zase na druhou stranu, abychom si to úplně neidealizovali, ta jednání nezačala úplně šťastně, byly tam takové sporné výroky např. ze strany Miroslava Kalouska, který na adresu Radka Johna prohlásil a teď cituji: „To, co on o mně v posledních letech točil, tak to byly keci.“ Tak on to řekl. Karel Schwarzenberg řekl, že jste kolikrát měnili stanovisko. Jak se v této atmosféře jedná? To se přece nějakým způsobem musí odrazit. Kristýna Kočí: Tak já bych primárně chtěla říci, že to je spíše mediální obraz, že ono je někdy bohužel rozdíl mezi tím, co opravdu ti politici řeknou… Jan Klička: Prosím, to není mediální obraz, to přece řekl přímo na kameru do živého přenosu. Kristýna Kočí: Jistě, ale je potřeba si také uvědomit, že to, co probíhalo minulý týden v médiích byl ve své podstatě i mediální obraz, ať už to třeba byl domnělý incident mezi volebním managerem Věcí veřejných Vítem Bártou a právě panem Kalouskem, kdy se, jak oni dneska řekli na tiskové konferenci, špičkovali a média z toho udělala lítý boj, boj bezmála na život a na smrt. Tak to rozhodně není, v rámci těch jednání je naprosto korektní atmosféra dokonce v některých momentech i velmi uvolněná. Někteří představitelé dokonce i zašpásují, ulehčí tu atmosféru… Jan Klička: Zkuste, prosím, říci, jaké špásy tam padají? Kristýna Kočí: Tak třeba v rámci těch jednání pan Gazdík, vlastně předseda starostů, dneska vyprávěl historku ze svého mládí, kde on pracoval u hradní stráže a jakým způsobem to je náročné být tou hradní stráží, když Vás obtěžují zejména mladé dámy, které se s vámi chtějí vyfotografovat apod., takže taková to uvolnění tam probíhají v rámci těch jednání. Samozřejmě ta jednání jsou tvrdá, ale teprve teďka jsme na začátku, teprve teďka se formují ty konkrétní vyjednávací odborné týmy a tam si myslím, že opravdu mohou nastat ty střetové momenty. Zatím nenastaly a myslím si, že to je dobře, že atmosféra, ve které to probíhá dnes je opravdu velmi uvolněná, velmi přátelská, je tam vidět ta snaha se dohodnout a to si myslím, že je to základní a to také bylo deklarováno tím, že strany podepsaly vlastně prohlášení o tom, že mají vůli se dohodnout a že dále chtějí jednat. Jan Klička: Vy jste to zmínila. Ustanovili jste 7 expertních skupin, které se budou bavit o tom programu koaliční vlády. Ve které skupině budete zastoupena třeba konkrétně Vy a koho, pokud to ještě není tajné, vyšlete do těch expertních skupin? Kristýna Kočí: Tak tajné to není. Já budu zastoupena ve dvou skupinách. Já vedu skupinu pro zahraniční politiku, EU a obranu spolu s našim stínovým ministrem zahraničí Josefem Žilincem za Věci veřejné a dále jsem ve skupině pro podnikání, průmysl a zejména rozvoj infrastruktury, což je klíčové pro můj Moravskoslezský kraj. Ty ostatní kandidáty jsme zveřejnili minulý týden, jejich seznam je na internetu. Skupinu pro veřejné rozpočty vede náš stínový ministr Kamil Janovský, v oblasti zdravotnictví je to naše poslankyně a místopředsedkyně strany Kateřina Klasnová, která měla možnost být vaším hostem v nedávné době, potom je to oblast práva a spravedlnosti tu vede též naše místopředsedkyně Karolína Peake, potom je to oblast školství, které vede náš stínový ministr Josef Dobeš. Jan Klička: Když se podíváme na ta jednání, až skončí, vy dojdete k nějakému koncezu. Vy jste strana přímé demokracie a už dopředu jste avizovali, že ten program schválený, nějakou tu dohodu necháte schválit lidem na internetu. Jakou máte jistotu, že to nebude zneužito, že už v podstatě před volbami, protože vy jste jasně deklarovali, že v tuto chvíli ty nové tzv. véčkaře už nenecháte, aby hlasovali o tomto programu. Jakou jistotu máte, že předtím se tam nepřihlásili domnělý zájemci o tohle to a že teď nebudou hlasovat v prospěch či neprospěch nějaké varianty, která bude dohodnuta. Kristýna Kočí: Tak, my jsme ještě zpřísnili ty naše podmínky, které vlastně byly v dobách, když byly naše stranické primárky, kdy bylo možno se přihlásit pomocí vlastně elektronického kódu přes e-mail a přes telefon. Dneska už je to natolik přísné, že vlastně ještě přicházíte, vy abyste se mohl registrovat, tak musíte udat svůj telefon, e-mailovou adresu a adresu svého trvalého bydliště. Na tu adresu trvalého bydliště vám přichází dopis s aktivačním kódem a až na základě toho vy se můžete registrovat. To znamená, my dneska máme absolutní jistotu, kdo je ten daný konkrétní člověk. Navíc jsme si nechali dělat personální audit našich „véčkařů“, kdy my jsme opravdu kontaktovali naše „véčkaře“, 10% našich „véčkařů“, kontrolovali jsme, zda jsou opravdu naši podporovatelé, zda to nejsou členové jiných politických stran. Tzn., že máme dneska velmi dobré kontrolní mechanismy a takovéto riziko nehrozí a my se ho neobáváme. Tak, jak už bylo řečeno, předseda strany jasně deklaroval, že už noví „véčkaři“ nebudou mít možnost hlasovat o tom, zda schválí nebo neschválí tu případnou koaliční smlouvu. Jan Klička: Oni už samozřejmě nebudou mít možnost hlasovat o tom, jestli schválit nebo neschválit. Nicméně, jaká bude další budoucnost těch „véčkařů“, přece když pak znovu spustíte ten systém té registrace, budou se tam moci nahlašovat další lidé a potom budou moci hlasovat o nějakých dalších rozhodnutích. Nebo jakou roli budou vůbec sehrávat „véčkaři“ v té vaší politice? Kam až je pustíte, o čem oni budou moci rozhodovat? V té řekněme, pakliže už se dostaneme na nějakou tu vládní úroveň, kam je necháte zasáhnout? Kristýna Kočí: Tak určitě to nebude tak, že bychom na každém jednání vlády vždycky vyběhli ze dveří a volali, rychle spusťte hlasování „véčkařů“, je potřeba rozhodnout zda toto či ono. To rozhodně ne. Oni, když nám schválí ten mandát pro tu koaliční vládu, oni nám schválili program, oni schválili ten tým, který tam dneska je, tak samozřejmě nám v tomto budou důvěřovat a už dále se jich budeme ptát jenom opravdu v nejzávažnějších oblastech… Jan Klička: Zkuste říci. Kristýna Kočí: …jako by bylo přijetí Turecka do Evropské unie nebo nějaké jiné velké téma, které se týká všech občanů celé České republiky. Na druhou stranu tak, jako my jsme deklarovali, jsme stranou přímé demokracie a „véčkaři“ budou určitě zase rozhodovat o postech lídrů kandidátek do komunálních voleb s tím počítáme, na to se připravujeme a bude to velice náročné technicky, protože opravdu budeme kandidovat v 1000 obcích a městech a městských částech, tzn., bude to náročný proces, nicméně my s tím počítáme, my chceme, abychom opravdu zůstali tou stranou přímé demokracie a aby naši lídři, lídři těch jednotlivých kandidátek byli reprezentanty nejen té strany, ale i těch jejich příznivců. Jan Klička: A když se podíváme zpátky do těch „véčkařů“. Vy jste říkala, udělali jsme si personální audit těch lidí, tak předpokládám, že jste je asi kontaktovali. Ale stejně, jaká je tam záruka, že člověk, kterého jste osobně kontaktovali vám třeba na osobní otázku nebo nevím, jak to probíhalo, neřekl – ano, já jsem „véčkař“, jsem váš sympatizant, ale ve skrze to mohl být nějaký Sociální demokrat nastrčený někým. Kristýna Kočí: Ta jistota je ten počet. My dneska máme 18000 „véčkařů“. Jan Klička: A co když jich tam 16000 dovedl pan Tvrdík. Kristýna Kočí: Tak to už je opravdu hypotetická situace, já o tomto opravdu naprosto pochybuji. Já si právě myslím, že ta otevřenost té strany, to že opravdu máme takovéto množství lidí minimalizuje takováto nebezpečí. Určitě opravdu není možné… Jan Klička: A není to naopak otevírání prostoru pro tento způsob? Kristýna Kočí: Ne, přesně naopak, čím víc tu stranu otevřete, tím je opravdu větší šance, že se takovéto riziko minimalizuje. My chceme být stranou otevřenou, my chceme opravdu, aby nejen členové, ale i příznivci měli možnost ovlivňovat ten chod té strany a na tom si budeme vždy trvat. My jsme zvažovali jistou dobu, že by se „véčkaři“ stali lidé, kteří pouze mají elektronický podpis, tzn., abyste přesně věděl, kdo přesně ten člověk jakoby je. Můžete si zkontrolovat, jestli je členem tedy strany nebo není apod. Ale to by samozřejmě vedlo k tomu, že by těch „véčkařů“ nebylo 18000, ale možná 100 a to my nechceme. My chceme být stranou otevřenou všem a to je to, co my nabízíme i za cenu toho, že mohou být takovéto pochybnosti, ale my říkáme opravdu, my jsme si téměř 100% jisti… Jan Klička: A existuje nějaký, a promiňte mi ten výraz, vysněný počet, kolik byste jich chtěli mít, nebo tam, kde to ještě považujete za efektivní. Kristýna Kočí: Tak vysněný počet „véčkařů“ je 10 milionů, kolik je obyvatel České republiky. Také bychom samozřejmě chtěli, aby celá Česká republika podporovala Věci veřejné nebo minimálně měla zájem spolu s námi se aktivně podílet na výkonu té moci, aby měla zájem ovlivňovat chod politiky, protože největším problémem dnešní České republiky je, že občané o tu politiku nemají zájem, respektive nemají možnost tu politiku ovlivňovat. Jediné, jak to jde, jde letos nebo díky tomu systému, který je dnes, jednou za čtyři roky, což bylo letos a to je strašně málo. My chce občany zapojit více. Proto my chceme širší užívání referend, chceme přímou volbu prezidenta, přímou volbu starostů, přímou volbu hejtmanů, změnu volebního systému, aby si občané opravdu vybírali mezi konkrétními osobnostmi a nikoliv mezi tím, co strany a stranický aparát pro ně připravil. I vlastně letošní výsledek voleb a to neuvěřitelné množství použití těch preferenčních hlasů, které „vyautovaly“ takové osobnosti jako je třeba Ivan Langer nebo velké množství poslanců, lídrů kandidátek některých těch velkých stran, jasně ukazuje, že si voliči uvědomují jakou mají roli a chtějí více to ovlivňovat a to tedy klobouk dolů, že to takto skvěle zvládli. Jan Klička: Vy jste říkali, teď v tom vyjednávání nebudeme jednat o žádných ministerských křeslech, nebudeme obsazovat žádné posty. Nebudu se tedy ptát na osoby a obsazení, ale zkusím se zeptat jinak. Která osobnost a teď to, prosím, vezměte klidně čistě osobně, nemusíte mluvit jako politik ale, která osobnost z toho portfolia stran Věcí veřejných je podle Vás schopna nebo má velkou sílu stát se ministrem bez udání jakýchkoliv postů? Kristýna Kočí: Tak já právě přesně, jak Vy jste řekl, my teďka o postech vůbec nejednáme, není to vůbec téma. Teď se hledá programová shoda a až někde posléze, až si opravdu řekneme, že je tady nějaká shoda na programu, která bude pro občany celé České republiky výhodná, tak pak se budeme bavit o těch postech. Já bych vůbec nerada otvírala tu otázku. Já jsem přesvědčená, že v naší straně je mnoho odborníků, kteří dneska mají na to stát se ministrem. Jan Klička: Zkuste, prosím, jmenovat. Kristýna Kočí: Ať už je to osoba předsedy strany Radka Johna nebo Josef Dobeš, opravdu zkušený manažer, psycholog, náš personální ředitel, který se vlastně podílel na zrodu té strany už od roku 2002, kdy je jejím místopředsedou, kdy vlastně tu stranu budoval. Může to být i volební manažer Vít Bárta, který řídil a vybudoval z ničeho firmu, která má dneska jednomiliardový obrat apod. Tzn., takové osobnosti tady jsou nebo třeba osoba Milana Šťovíčka, bývalého starosty Litvínova, který je známým bojovníkem proti prolomení těžebních limitů. Otázka Petra Skokana, bývalého hejtmana, člověka se zkušeností komunální politiky a nebo… Jan Klička: Vy sama byste měla nějakou ambici na vládní funkci? Kristýna Kočí: Tak já osobně musím přiznat, že primárně se zaměřuji na to nalezení té programové shody a vůbec nepřemýšlím o nějakých osobních ambicích a o tom, zda bych měla být či neměla být ministryní. Pro mě osobně je teďka velkou odpovědností pokusit se nalézt nějakou programovou shodu s ostatními partnery. Jan Klička: Přesto i Vy se budete muset rozhodnout. I pro nějakou, řekněme, sněmovní funkci, chcete být řadovým asi poslancem, nebo chcete být nějakým místopředsedou a hlavně, který výbor, řekněme, kterou část toho parlamentního spektra byste chtěla se účastnit? Kristýna Kočí: Tak my už jsme se dneska shodli s těmi potencionálními partnery ODS i TOP 09, že jsme určitě pro snížení počtu místopředsedů. Tzn., ať už to bude jakkoliv, budou 3 nebo 4 místopředsedové, takže já bych určitě o post místopředsedkyně strany bych asi neusilovala. Určitě bych chtěla být zařazená ve výborech, které mi jsou programově nejbližší a… Jan Klička: A to jest? Kristýna Kočí: …to je oblast zahraničních vztahů, tzn. výbor pro zahraniční otázky a nebo výbor pro evropské otázky. To jsou témata, která mě samozřejmě zajímají. Co je ještě pro mě velkým tématem jsou evropské fondy. Já jsem už v rámci volební kampaně se v tomto tématu profilovala, protože jsem si velmi dobře vědoma toho, že Evropská unie pro nás připravila velké množství peněz, my je bohužel nečerpáme nebo je v mnohém čerpáme neefektivně a třeba pro můj Moravskoslezský kraj je tam spousta peněz a daly by se využít jak pro snížení nezaměstnanosti, tak pro řešení naprosto katastrofálního znečištění. Jan Klička: Sledujete Téma Deníku. Jan Klička: Jestli něco Věci veřejné posunou do Sněmovny, byl to především slib boje proti korupci a proti politickým dinosaurům. Teď po volbách přichází tvrdý střet s realitou. Co dokáží Věci veřejné prosadit? Ptáme se poslankyně a členky vyjednávacího týmu Věcí veřejných Kristýny Kočí. Jan Klička: Paní poslankyně, vy jste se opravdu jako strana vyprofilovala na boji proti korupci. Předpokládám, že tohle bude vaše jádro jednání v té budoucí koalici a budete to chtít prosadit do nějakého programového prohlášení. Možná na něčem budete muset ustoupit, v něčem dojít ke shodě. Ale přesto, když bychom vzali celý ten souhrn opatření, která vy navrhujete, které je pro Vás řekněme absolutní priorita? Na kterém si prostě budete trvat? Kristýna Kočí: Tak já bych jenom podotkla, že opravdu ten antikorupční balíček je pro nás naprosto klíčovou věcí a bude to právě tou otázkou, jestli my budeme aktivním členem té koalice, tzn. opravdu budeme v ní a nebo, pakliže nebude ten antikorupční balíček přijat v takové podobě tak, jak my budeme mít tu představu, tak my budeme jen tichým podporovatelem menšinové vlády. To jsme jasně deklarovali, protože opravdu boj s korupcí je naše klíčové téma a jsme velmi rádi, že i v tom prohlášení, které bylo podepsáno minulý týden, se jasně řeklo, že to má být vůbec snaha o nalezení koalice, jak boj proti zadlužování, boj proti korupci a o nalezení státu práva. Takže toho si velmi ceníme a co bychom tedy nechtěli překročit? Co považujeme za úplný základ, a to jsou transparentní veřejné zakázky. Dneska opravdu v rámci České republiky jsou zakázky ve veřejném sektoru v objemu 600 až 660 miliard. Transparency international uvádí, že až 15, 20% přichází na korupci, 15 – 20% z těch 660 miliard. Jan Klička: To znamená, že pro vás bude prioritou zákon o zadávání veřejných zakázek? Kristýna Kočí: Rozhodně. Zákon o zadávání veřejných zakázek musí být naprosto klíčový, je potřeba ho změnit, je potřeba, aby každé zadávání veřejných zakázek bylo maximálně transparentní. Na internetu musí být zveřejněna komise, která rozhodovala a primárně musí být zveřejněn ten vítěz. Proč vyhrál, za jakých podmínek, co tomu nabízí… Je možné si představit, že někdo vyhraje, i když nebude mít tu nejnižší cenu, ale je potřeba, aby bylo jasně definováno, proč vyhrál za tuto cenu apod. To znamená, že to je absolutní, naprosto nejzásadnější, nejklíčovější věc. Další věc je, my jasně prosazujeme zrušení akcií na doručitele. V prvním kole si ale dovedeme představit, že by se zrušil vlastně zákaz této neprůhledné majetkové struktury pro firmy, které kandidují nebo se ucházejí o veřejnou zakázku. Pakliže máte zájem o veřejnou zakázku, musíte mít transparentní, průhlednou majetkovou strukturu. Jan Klička: Vy říkáte v prvním kole. To znamená, že už jste možná zarazili na nějaký odpor, řekněme ODS, protože to byla zrovna strana, která má problém s tím zrušit a v té předchozí sněmovně se to pokusili zrušit a neprošlo to. Takže už tam nějaké signály byly, byl nějaký, promiňte mi ten výraz, odboj. Kristýna Kočí: Tak já bych neřekla odboj, ale samozřejmě pakliže si prostudujete ty programy těch tří politických stran, které se snaží, uchází se o tu společnou koalici, tak vidíte, že tam třeba ty rozdíly v tomto tématu jsou. Kdy oni říkají, není možné zrušit akcie na doručitele, protože to je v rozporu s evropským právem apod. To znamená, my jasně deklarujeme, určitě pro nás je naprosto klíčové, aby byly zrušeny akcie na doručitele právě pro tu oblast veřejných zakázek. To znamená, chce-li kandidovat pro veřejnou zakázku, musí mít průhlednou majetkovou strukturu. Ale v dalším kole… Jan Klička: To znamená, jste připraveni k určitému kompromisu, že v té první části by šlo pouze zakázání těchto firem vstupu do těch státních tendrů a posléze teprve až prosazení. Kristýna Kočí: Tak vláda je vždycky otázkou kompromisů a je potřeba si nelhat do kapsy a tvrdit, že prostě můžeme prosadit absolutně všechno. My jsme realisté a chceme udělat to nejlepší pro Českou republiku. Takže říkám, tohle je oblast, ve které si dovedu představit, že bychom mohli se domluvit na nějakém prvním kole, ale je to věc vyjednávání toho antikorupčního nebo korupčního týmu, který má tuto specializaci. Já nejsem v týmu specialistkou na korupci. To je Radek John, Lenka Andrýsová – předsedkyně antikorupční komice. Ty čeká ten tvrdý boj s představiteli ODS, s představiteli TOP 09, aby vybojovali co nejvíce z našeho antikorupčního programu, protože ten je pro nás naprosto klíčový. Jan Klička: Já jsem se díval do toho programu. Nenašel jsem tam třeba takovou zajímavou zmínku o našich armádních nákupech. To je konec konců zákon, který je v našich končinách evropských poměrně unikátní. My musíme nakupovat armádní přes soukromé firmy a je to zrovna zákon, který vznikl za doby působení Miroslava Kalouska na Ministerstvu obrany. Už jste se zaobírali nějak tímto zákonem a jak byste, pokud ho chcete zrušit nebo nějakým způsobem modifikovat, jak to chcete prosadit? Kristýna Kočí: My obecně říkáme, že právě na Ministerstvu obrany a v zadávání armádních zakázek je opravdu ta míra korupce naprosto nejvyšší. Dokonce předseda strany Radek John představil, na jedné ze svých tiskových konferencí, seznam toho, kde se ukázalo, že na posledních veřejných zakázkách, ať to nebyly jen Pandury, Gripeny, to, co je mediálně známé, letos to byly pilotní letouny Cassa apod., pistole Glock, kdy každá ta cena byla téměř o 100% předražená ve srovnání s okolními státy, s okolními zadavateli. Tam je jasná ukázka, že my v oblasti armádních, ať už zakázek, zbraní, čehokoliv… Prostě opravdu ta korupce je a to my samozřejmě chceme změnit. Jan Klička: Pojmenovala jste to velmi dobře, ale mě spíš teď zajímá ten technický způsob, jak vy půjdete za tím Miroslavem Kalouskem a budete mu to vysvětlovat. Kristýna Kočí: Tak to je opravdu věc toho konkrétního vyjednávacího týmu, ale určitě tohle je pro nás klíčové, je potřeba ten zákon změnit a já si dovedu představit a slyšela jsem i Miroslava Kalouska, že i pro ně boj s korupcí je velké téma a věřím tomu, že se dohodneme na nějaké modifikaci tohoto zákona, protože přesně nakupovat přes zprostředkovatele, když kupujete něco za 60 milionů nebo respektive ta původní firma nabízí za 60 milionů a vy to kupujete přes zprostředkovatele za 80. To vidí samozřejmě každý občan České republiky, že je nevýhodné a uvědomujeme si to naprosto všichni a je potřeba to okamžitě změnit, to opravdu v Evropské unii nemá obdoby a bude to pro nás naprosto stěžejní se na tomto domluvit. Jan Klička: Zeptám se na poslední věc a to je zdravotnictví. Vy jste slibovali částečné omezení nebo zrušení poplatků za položku na receptu. S tím určitě bude mít problém TOP 09, která naopak hájí více placené zdravotnictví. Už máte nějaký plán nebo rýsuje se nějaká shoda na tomto tématu a budete si trvat na tomto bodu z vaší, řekněme, zdravotní části volebního programu? Kristýna Kočí: Já musím znova podotknout, že teprve jsme v tom prvním kole těch vyjednávání, kdy se vlastně sešli jenom ty opravdu odborné vyjednávací týmy, ty tříčlenné, kde se ta agenda vlastně jen nastolila, kde jsme si jen procedurálně rozdělili ta témata, kdy jsme vůbec neřešili tyhle ty konkrétní rozdíly ani v antikorupčním programu, ani právě ve zdravotnictví, které, máte naprostou pravdu, bude podle mého názoru střetové. Bude to právě otázka toho vyjednávacího týmu pro zdravotnictví, těch specialistů, ale my jsme vždycky říkali: „My nejsme pro plošné zrušení poplatků.“ My jen říkáme: „Musíme definovat zdravotnický standard.“ To je tedy to, na co má každý ze svého pojištění nárok zdarma. Jan Klička: A je to, řekněme, věc, kvůli které byste zůstali před branami Strakovy akademie? Kristýna Kočí: Dovedu si představit, že tohle může být ten bod, kdy bychom právě podpořili jenom menšinovou vládu, protože samozřejmě to zdravotnictví a nastartování té reformy, to definování toho zdravotnického standardu a nadstandardu i toho, na co má každý z nás nárok zdarma, protože si samozřejmě všichni odvádíme to zdravotní pojištění, tak to je samozřejmě pro nás klíčové a teď právě bohužel to zdravotnictví se mnohdy a v minulých volbách jsme to viděli smrsklo jenom na nějaký 30 korunový poplatek. My jasně říkáme, že dneska ten regulační poplatek má svůj smysl, protože reguluje tu návštěvnost. Opravdu Češi jsou v rámci Evropské unie opravdu unikem, největším způsobem nadužívají tu zdravotnickou péči. To ty regulační poplatky přinesly to snížení, už se tolik nechodí k těm lékařům, to tady ten efekt je… Jan Klička: Nicméně, vy budete, pokud to půjde… Kristýna Kočí: Nicméně, my říkáme, pakliže se nastartuje ta reforma tak, jak my jí představujeme a ta je naprosto nezbytná, to definování toho zdravotnického standardu, tak potom už nebude regulačních poplatků vůbec potřeba. Ale v prvním kole říkáme hnedka, ještě než se nastartují všechny reformy, jsme pro zrušení poplatků na recept, protože to je naprosto nesmyslný. Jan Klička: Dobrá. Náš čas vypršel. Těch témat by bylo určitě více. Já děkuji za účast poslankyni, nové poslankyni za Věci veřejné Kristýně Kočí. Kristýna Kočí: Děkuji za pozvání, hezký večer. Jan Klička: Vám děkuji za pozornost a příště se těším opět na viděnou.

Jan Klička: Hezký den divákům UPC Express. Je dobojováno. Předvolební kampaň skončila a volby jsou tady. Kdo může sestavit fungující koalici a kdo naopak zůstane před branami Strakovy akademie? Ideální čas zeptat se na to odborníka. Pozvání do dnešního Tématu Deníku přijal, politolog a také vysokoškolský pedagog, Jan Kubáček. Hezký den. Jan Kubáček: Dobrý den. Jan Klička: Pane Kubáčku, kampaň končí, máme tady volby. Když Vy se podíváte na ty, řekněme, uplynulé tři měsíce, z pohledu politologa – odborníka. Co Vás osobně nejvíce nadchnulo na straně jedné a na straně druhé, co Vás nejvíce zarazilo? Dá se to tak říci? Jan Kubáček: Tak musím říct, že největší překvapení pro mě bylo to, že ta kampaň byla enormně dlouhá, protože když se podíváme na hlavní politické strany, tak ony v podstatě „kampaňují“ nepřetržitě nehledě na prázdniny, nehledě na Vánoce, nehledě na jiná témata. „Kampaňují“ od února loňského roku, kdy začala volební kampaň do Evropského parlamentu. Od té doby se nezastavila a mimochodem už dnes je to vidět na té nabídce, na té přemíře negativní kampaně, na únavě politiků, ale i únavě voličů. A když jste se mě ptal, co bych nejvíce kvitoval, tak přece jen určitou míru profesionality. Ukazuje se, že volební kampaně se zpřehlednily, že mnohem více cílí na jednotlivé voličské skupiny, ale bohužel také mnohem více používají špínu, útoky, i občas vulgarity, negativní kampaně. S odůvodněním, že negativní kampaň přitahuje, jenže my jí tady máme už možná enormně. Jan Klička: Ono se na začátku říkalo, že hlavním tématem té volební kampaně bude práce, to, jak lidem dát práci. Myslíte, že se to naplnilo? Jan Kubáček: Je zajímavé a asi to svědčí o tom, že politici přesně nevědí, jak jakoby docílit vyšší zaměstnanosti a jak více čelit ekonomické krizi, tak je zajímavé, že vlastně téma práce, pracovní agendy, nezaměstnanosti, zaměstnanosti upozadili a vytáhli téma státního dluhu, rozpočtu, krize ekonomické, důvěry ve finanční instituce ale mimochodem i toho, jak zahraničí zvládá krizi a zadlužování. A vedle toho se začali objevovat takové ty jako sekundární, druhotné, méně významné konflikty s odůvodněním, aby ty voliče tak trochu zabavili, aby se voliči přestali ptát na důležité otázky a řešili spory… Jan Klička: Z Vašeho pohledu, co je sekundárním problémem, který byl vytažený? Jan Kubáček: Povětšinou spory. Povětšinou spory mezi politiky, mezi politickými stranami, útoky na osobní život, hodnocení jakoby kvality jednotlivých politiků, vzájemná animozita. To jsou vlastně věci, které opravdu těch 10 milionů voličů nebo obyvatel tohoto státu nezajímají, nemají dopad na jejich život a přesto politici nějakých 70% svých sdělení postavili právě na tom, jestli se mají rádi, proč se nemají rádi a co to znamená pro stát. Jan Klička: Dalo by se říci, že ta kampaň byla mimořádně agresivní. Došlo k házení utopenců do davu, došlo i k fyzickému napadení místopředsedy ČSSD Bohuslava Sobotky. Jak vůbec veřejnost vnímá tuhle maximální vypjatost? Když to budu personifikovat na osobu Bohuslava Sobotky, těsně před volbami jsme byli svědky toho, že už se objevil na billboardech s fixačním límcem. Dá se to i nějakým způsobem využít, aniž bych to chtěl samozřejmě někomu podsouvat, ale dá se to využít nebo využila toho ČSSD v kampani? Jan Kubáček: Využívají toho marketingy téměř všech významných politických stran, ale ono se ukazuje, že tím jak té negace a toho relativně slovního násilí a bohužel občas i fyzického násilí, jak vlastně toho bylo netušeně hodně, tak to na voliče přestává fungovat. Přesvědčujete přesvědčené, kteří dlouhodobě už mají preferenci nějaké politické strany naprosto utříděnou, jasnou a takové ty těkavé nerozhodnuté středové voliče, kterých už je dneska kolem 20% a rozhodují se opravdu v podstatě v těchto dnech a posledních hodinách před volební místností, tak ty to poměrně nechává klidné, protože si uvědomují, že největší problém je u politické elity, že zkrátka udělala jednu chybu. Podceňuje kompromis a mnozí ho vnímají doslova jako slabošství nebo sprosté slovo a podceňují pravidla hry, protože negativní kampaň máte i v Británii, Americe a dalších státech, ale platí tam jedna zásada. Vede se sice intenzivní útočný boj, ale i pozitivní program a pozitivní kampaň, ale v momentě, když ten konflikt skončí, když ta volební kampaň je uzavřena, tak Ti politici jsou vedeni a vědí, že musí dohodnout kompromis, že musí spolupracovat, protože jinak by je voličstvo potrestalo. Jan Klička: To znamená, že kdybychom to srovnali s tím zahraničím, tak máme se stydět nebo možná je to silný výraz, ale máme si připadat méněcenní oproti tomu zahraničí. Ti naši politici to opravdu vyhrotili do maximálních možných mezí. Jan Kubáček: No, rozhodně si myslím, že to není kvalita, kterou bychom se mohli prezentovat navenek a mohli bychom na ní být pyšní, protože se ukazuje, že naši politici velmi často neumí ukončit spor, neumí jednat kompromisem, neumí jakoby spravovat v ten moment tu zem a hlavně se to začíná přenášet i na společnost. Společnost začíná být rozdělená, také konfliktní a pak toho samozřejmě může využít leckterý populista, který začne promlouvat úplně stejným slovníkem, ale bohužel začne ho i provádět. Jan Klička: Sledujete Téma Deníku. Jan Klička: Velkým fenoménem této volební kampaně byly i tzv. antikampaně, antibillboardy, antiinzeráty. Jak tohle to funguje v českém prostředí? Přece jenom nebyli jsme na to dlouhou dobu zvyklí, je to otázka, řekněme, posledních dvou, tří let. Nevím, jestli v té předchozí kampani to bylo až tak vyhrocené. Může český volič vidět, nebo reflektovat na ty velmi negativní inzeráty? Jan Kubáček: Většinou ty inzeráty fungují na začátku, kdy je jakoby nenasycen a potom fungují takové ty obecně vtipné nebo zajímavé, kontroverzní inzeráty, ale tím, že tentokrát oproti jiným volbám, kdy jsme to sledovali maximálně v desítkách případů, teď už bychom možná napočítali stovky, možná bychom se už někde dopočítali k tisícovce inzerátů všeho druhu apelů, tak se domnívám, že to už se opravdu ztrácí v té kvantitě. Ta kvalita není rozhodně nějak významná a začíná se to navzájem přebíjet, neutralizovat. Takže dnes se obávám, že to spíš vede k tomu, že politik, respektive volič, začíná být rezistentní, apatický, přestává se orientovat v politice a rozhoduje se ještě nahodileji než to bývá obvyklé. Jan Klička: Vy jste zmínil vtip nebo nějakou vtipnou kampaň. Ta u nás asi moc nebyla nebo myslíte si, že tam byly nějaké momenty, kdy by se dalo říci, že to bylo s nápadem, že to bylo vtipné. Jan Kubáček: Myslím si, že ty první inzeráty relativně fungovaly a pak určitá uvolněnost, když některé politické strany využily inzeráty, které se objevovaly v novinách nebo na billboardech a potom si ty jednotlivé doplňky braly na své demonstrace, na své happeningy, na své meetingy a tím jakoby prodlužovaly tu vtipnost, respektive dokázaly od ní nadhlédnout. To docela působí na českou veřejnost, ale to byly opravdu ojedinělé výjimky a je to poměrně zajímavé, že to politici nevyužívají, protože když se podíváte na povahu českého národa nebo vlastně na naši mentalitu, tak my prostě máme vtipnost rádi. Na druhou stranu se nesmí přepálit, protože politika je ještě stále vážná věc a chceme spíš sledovat výsledky než se jenom usmát. Jan Klička: To určitě. Našim, alespoň těm dvěma největším politickým stranám letos radili zahraniční poradci, jak ODS, tak ČSSD. Myslíte si, že bychom dokázali vysledovat nějakou stopu, kterou jim dali a v čem? Jan Kubáček: Určitě. Ty kampaně jsou hodně „amerikanizované“, jsou postavené na cílené nabídce, je vidět, že si poměrně politici uvědomují ke komu promlouvají, takže ty nabídky jsou různé, vždycky podle cílové skupiny. Jsou postavené hodně na lídrovi, to je obecně americký styl, že je jakoby předák a za ním podporovatelé. Jsou postavené na jednoduchých stručných sloganech, na výrazných barvách, na emocionálních prohlášeních, ale problém je, že se někdy přenáší ta americká realita příliš na tu českou situaci, český volič tomu nerozumí nebo je toho přesycen. Jan Klička: Zkuste to, prosím, konkretizovat. Jan Kubáček: Třeba právě tu zmíněnou negativní kampaň. V Americe se většinou negativní kampaň propojuje, nebo v Británii, s pozitivním sdělením. V podstatě negativní kampaň vede k tomu, aby Vás utvrdila u pozitivního programu a spíše Vám řekla, proč je dobré podporovat ty hodnoty a není postavená jenom na tom, že říká, máme problém s tím, máme problém s oním. Když se podíváte na finální fázi kampaně české, tak mnohé politické strany už neříkají, co nabízí nebo jak chtějí měnit své okolí, jaký je jejich program, ale jediné, co se od nich dozvíte je, co nejsou, s kým mají problém, co odmítají… V podstatě jejich slovník je opravdu negativní a bohužel někdy až hulvátský a enormní a vidíte potom, že to bohužel dává jistý příklad a šanci i radikálům, kteří najednou cítí příležitost, že to, o čem Ti politici mluví oni mohou provést, často i fyzicky a vlastně jsou kryti. Jan Klička: My se k těm radikálům možná ještě dostaneme v naší diskuzi. Zeptal bych se ještě na jeden moment a ten je také velmi znatelný v té naší kampani a to je Facebook, fenomén internetové sociální sítě. Jak s tímto nástrojem se vypořádali naši politici a politické strany? Dal by se říci nějaký příklad strany nebo konkrétního politika, kterému vysloveně ten Facebook „sednul“ a někoho, kdo s tím vůbec neví, jak zacházet? Jan Kubáček: Tak na začátku čeští politici v tom byli hodně škrobení a bylo vidět, že si moc neuvědomují, kdo navštěvuje Facebook, kdo sleduje internetovou komunikaci, obecně svět internetu, na koho je to cíleno. Teď se to změnilo, takže ty informace jsou tam poměrně časté, jsou neformálnější, jsou takové jakoby akčnější, momentální, hodně postavené spíš na takovém jakoby lidském příběhu politice nebo depolitizování politického řemesla. Myslím si, že asi nejschopnější, když se podíváte, marketingově, tak jsou kuriózně dvě strany menší a to TOP 09 a Věci veřejné. Tam je vidět, že opravdu využili to internetové fórum dosytnosti. ODS, Sociální demokracie si myslím, že je až sekundární, opravdu spíše dobíhá neustále. Myslím si, že jeden politik nesmírně využil internet a pro mě to bylo poměrně velkým překvapením, Zdeněk Škromach, který opravdu patří k těm tradičním spíše už starším politikům, kteří některé moderní věci odmítají a tam se ukázalo, že Facebook je pro něj úplně ideální, pro to, aby komentoval svůj osobní život, svoji aktivitu, propojení svého života s politikou. Zafungovalo to. Jan Klička: Je pravda, že zrovna Zdeněk Škromach byl skutečně člověkem, který je pravidelným přispěvatelem na Facebooku. Zeptal bych se ještě jednu věc k tomuto tématu. Který typ sdělení voličům je ideální pro Facebook? Existuje také nějaký typ sdělení, kterým byste Facebook vůbec nezatěžoval? Jan Kubáček: Mělo by to být, pokud možno, lidské sdělení, neformální a mělo by být aktuální. Pokud možno i s nějakým jakoby příběhem, apelem, něco, co podporuje fantazii, co je důvodem vyprávění si mezi lidmi, přeposílání. Naopak bych tam rozhodně nevstupoval jako škrobený úředník, který technickou, vědeckou řečí promlouvá o jinotajích politického řemesla nebo v podstatě bez emocí vystupuje a deklamuje bez nějakého nápadu politický program. I to se bohužel několikrát stalo. To opravdu nefunguje, naopak to ještě vyvolává negativní emoce, spíše to funguje jako kontrareklama. Jan Klička: Sledujete Téma Deníku. Jan Klička: Když se ještě naposledy zastavíme u té předvolební kampaně, ta byla určitě rekordně drahá. Obě dvě největší strany deklarují, že je bude stát zhruba 150, 160 milionů korun. Ale když se podíváme na tu obrovskou záplavu těch billboardů a inzerátů, myslíte si, že jim můžeme věřit v tomhle tom čísle a hlavně podle Vás až po volbách začne to počítání těch nákladů a ty strany zjistí, že ty stranické kasy jsou poměrně prázdné, nebude je to vést k tomu, k úvahám o tom, aby si minimálně za nějaký čas zvedly příspěvky, které berou od státu za jednotlivého poslance, které berou za jednotlivý hlas. Nemohou se ty jejich úvahy potom směřovat tímto směrem? Jan Kubáček: Obecně reklamní praktici říkají, že vlastně ta čísla, která jsou tu vzpomínaná bychom měli vynásobit 2 až 2,5krát a dostaneme se k nějakému reálnému obnosu, který jednotlivá politická strana investovala do billboardů, inzerátů a obecně volební komunikace všeho druhu. Já se bojím jedné věci, protože myslím si, že nakonec jakoby ten paušální příspěvek za poslance, senátora zvyšován nebude a to z jednoho prostého důvodu - ekonomické problémy, ekonomická krize to, že by se to přijímalo dlouho a voliči by možná mohli politické strany potrestat. Jan Klička: Na druhou stranu pokud by se to udělalo po volbách, to je většinou nejlepší čas na různá… Jan Kubáček: No, jo, jenže my jsme neustále mezi volbami. Vezměte si, že na podzim máme další dvoje, pak nás čekají prezidentské, pak zase senátní, nedej Bože nějaké předčasné sněmovní, takže ono se ukazuje, že v podstatě než ten zákon projde, tak už se opravdu velmi kvapem blížíte k další volební kampani zejména z toho titulu, že dneska už jsou ty volební kampaně docela dlouhé. Ale bojím se právě jedné věci, že, jak jste dobře vzpomínal, dneska drtivá většina politických stran je finančně podvázaná, je zadlužená, peněz se jí nedostává, už si braly poměrně velké půjčky na jednotlivé volební kampaně, samozřejmě tyhle ty politické strany potom, nedej Bože, budou náchylné lobingu, spíše tomu nečestnému lobingu zájmovým skupinám, protože zkrátka budou potřebovat donátory, budou potřebovat zase nové peníze na reklamu, budou potřebovat jistou společenskou podporu. A toho se obávám, že se fakticky ty politické strany stanou takovým jakoby vykotlaným nebo prázdným, prázdnou obálkou, do které si každý vloží to své téma za jednotlivou zájmovou skupinu a začne si to vlastně skrze ty jednotlivé poslance a senátory protlačovat s tím, že počkej, za pár měsíců budou volby a budeš nás potřebovat. Jan Klička: To je poměrně chmurná vize, na druhou stranu už vlastně z uplynulého volebního období můžeme říci, že tady byly určité otazníky nad některými zákony. Já se zeptám ještě na roli médií v té předvolební kampani, ta byla také poměrně vyhrocená a některé strany, např. ČSSD si stěžovala, že jí, a nazývala to pravicovými médii, ubližují. Ty menší strany si naopak stěžovaly na to, že je média vůbec nereflektují, že je nezvou do televizních debat atd. Když zůstaneme hned na tom začátku, je dobré si nějakým způsobem znepřátelit média, bojkotovat je, jak to bylo např. u Jiřího Paroubka, který vyhlásil na omezenou dobu bojkot tzv. pravicových médií? Jan Kubáček: Rozhodně ne. Já jsem v lidských dějinách ještě nepotkal, neviděl politika, který, a ani ho z minulosti neznám, by vyhrál nad médii, vyhrál nad tiskem. Byla to jednoznačně nepromyšlená taktika, poměrně chyba a ukázalo se, že ostatně Jiří Paroubek pak v řádu dní to také přehodnotil. Když srovnám chování současných médií a médií např. před čtyřmi roky v roce 2006, tak si myslím, že letos jsou opravdu média profesionálnější už z toho titulu, že v roce 2006 se relativně nechala chytit do té taktiky duality, marketingu několika politických stran a velmi často vlastně prohlubovala jejich sdělení a velmi často tak trochu fungovala jako hlásná tribuna právě jejich volebního marketingu, jejich volební inzerce. Tohle si média letos velmi dobře hlídají, takže jsou poměrně ostražitá, věcná, pravda kritická a to samozřejmě vyvolává roztrpčení u jednotlivých politiků, ať už pocit, že jím není přáno. Jan Klička: A když to vezmeme zpátky třeba k těm menším stranám, které si stěžují, že nejsou vidět na stránkách novin ani vlastně na televizních obrazovkách řekněme veřejnoprávních médií. Na kolik tam funguje ta 5% hranice, některé průzkumy jim dávají nad, některé pod, ve výsledku tedy když to veřejnoprávní média sčítala, tak se nedostaly, ale funguje tam ta 5% hranice a mohou tedy být jakoby ukřivděné, mohou se skutečně cítit nějakým způsobem ukřivděné? Jan Kubáček: Zejména na začátku kampaně ta 5% hranice funguje jednoznačně u médií. Dneska se ukazuje, že média jsou ochotná prezentovat i politické strany, které mají třeba něco kolem 3, 4 %, protože tady máme najednou nabídku nějakých sedmi, osmi, devíti politických stran a myslím si, že to až tak nevypadá, že by se tyhle ty všechny do Poslanecké sněmovny dostaly. Jan Klička: A na voliče? Jan Kubáček: Na voliče si myslím, že je zásadní ta 5% hranice, protože v tu chvíli jim dává jakoby jistou důvěru, že ten hlas, který investovali do určité politické strany, tak investovali naprosto správně. V momentě, když ta voličská hranice kolem těch 5% osciluje, neustále je v určitém výkyvu, tak to kuriózně vede některé voliče k tomu, aby podrželi tu svoji politickou stranu, aby to zkrátka vnímali, že je to opravdu důležité tentokrát k těm volbám dojít, protože jinak ta jejich loď může ztroskotat. Nemusí doplout do toho voličského přístavu jménem Poslanecká sněmovna. Takže ono to má své pro a proti, ale když sečteme jakoby ty zisky a ztráty, tak jednoznačně 5% voličská hranice a být nad ní procento, dvě je opravdu důležité, je výhodné a říká se, že to zařídí několik procent voličů, kteří si najednou oddechnou a řeknou, to už je docela smysluplná nabídka, možná je půjdu podpořit. Jan Klička: My tento pořad natáčíme ještě před volbami, takže neznáme ty volební výsledky, ale když se můžeme dívat na ty uplynulé měsíce a na ty průzkumy, které tady byly. Dá se paušalizovat, zda by pro levici bylo lepší mít více stran ve Sněmovně pro nějaké to povolební vyjednávání a pro pravici řekněme méně nebo naopak. Dá se to takhle nějakým způsobem vysvětlit? Pro koho je lepší mít méně stran a pro koho více? Jan Kubáček: Ono se ukazuje, že dneska těm politickým stranám na tom až tak nesejde, až tak nezáleží. Jde jenom o to, aby se tam dostaly ty politické strany, které jakoby neodsávají vlastní voliče. Proto si všimněte, že ty dvě velké politické strany v podstatě bojují hlavně o to, aby se tam dostala vždycky ta menší politická strana, která odsává, luxuje, vysává ty potencionální voliče konkurenta. Myslím si, že v Lidovém domě, případně na Pankráci se opravdu neřeší, kdo přímo v jakém počtu, ale spíš v jaké síle se tam dostane. Mezi námi předchozí volební výsledek v roce 2006 dobře ukázal, že ono to není jenom o tom počtu politických stran, ale je to hlavně o té vůli politiků se dohodnout. Teď se ukazuje, že tam budeme mít možná něco kolem 5, 6 politických stran, což je relativně novum, na druhou stranu nesmíme zapomínat, že některé politické strany i velké mají ještě takové své samostatné frakce, takže tam rozhodně bude několik zájmových skupin a povede to jakéhokoliv lídra, který vyhraje, povede to k tomu, že opravdu bude muset velmi intenzivně vyjednávat a bude mnohé zákony muset vyjednávat šířeji nejen v politické straně, ale napříč politickým stranickým spektrem. Což mimochodem kuriózně může politickou scénu uklidnit, protože velmi často v minulých volebních obdobích to končilo tím, že se premiér soustředil na vlastní domovskou stranu, tam se mu několik poslanců pohádalo, on nevyjednával s dalšími politickými stranami a pak opravdu docházelo k měření, kdo z koho. Teď bude muset volit velmi často opatrnickou taktiku, vyjednávat, jak dovnitř své vlastní strany, tak navenek, což možná kuriózně povede k tomu, že těch hlasů pro ty zákony bude víc a že možná budou kompromisnější čili ve prospěch jakoby většiny společnosti. Jan Klička: Já jsem v úvodu řekl, Jiří Paroubek nebo Petr Nečas. Existuje nějaká hypotetická možnost, že by nemusel být budoucím premiérem někdo z nich, řekněme nějaká situace, kdyby vyhrála Sociální demokracie a Věci veřejné, které dopředu avizovaly, že s Jiřím Paroubkem nechtějí být, protože ony ho nazývají „politickým dinosaurem“, že by prostě zaúřadovalo to stranické jádro a domluvilo by Jiřímu Paroubkovi po dobrém nebo po zlém, aby se prostě stáhnul a nebyl premiérem a utvořily třeba nějakou koalici. Může to fungovat i takto? Jan Kubáček: Já si dovedu představit, že je to jedna z poměrně reálných možností, bude to hodně odvislé od koaliční smlouvy, ale očekávám, že pokud, zejména u Sociální demokracie, by Jiří Paroubek dostal záruku, že bude zvolen prezidentem, tak očekávám, že by třeba přešel na post předsedy Poslanecké sněmovny, tam si v podstatě začal budovat tu aurelu potencionálního prezidentského kandidáta, více vyjíždět do zahraničí, ale mimochodem také úkolovat premiéra a může se objevit kuriózně premiér buď z nějaké menší politické strany nebo z pozice nestraníka, který bude kontrolován vicepremiéry – straníky. Takže myslím si, že tato možnost je jedna z poměrně reálných a vůbec není vyloučená. Je to opravdu hodně odvislé od těch volebních výsledků a toho, z jaké pozice tam k tomu bude promlouvat TOP 09, Věci veřejné, případně KDU-ČSL. Jan Klička: Hmm. Když to otočíme a zeptáme se na osobu Petra Nečase. To je přece jenom méně konfliktní typ, ale byl by nějaký tlak a odkud, aby se on nestal premiérem, pokud by došlo k vítězství ODS? Jan Kubáček: Myslím si, že spíš ne, protože ODS se potřebuje stabilizovat a mnohé straníky teď kuriózně vedle těch sněmovních voleb začínají velmi intenzivně zajímat komunální volby a volby senátní a pokud v nich chce ODS zabodovat, tak potřebuje hlavně klid zbraní, potřebuje utišení vlastních problémů a potřebuje se soustředit na nabídku programovou a volební. Čili spíše počítám, že tam bude takový ten tlak, aby Petr Nečas setrval, začal si vytvářet jisté zázemí, svojí agendu a dal šanci těm regionálním představitelům a v podstatě kandidovat a soustředit se na ty místní volby. Takže tam spíše očekávám, že bude volání po tom, aby se naopak ty řady utužily a soustředily se na uklidnění vod a jakoby přetransformování ODS pod nového lídra. Jan Klička: My natáčíme před volbami, znovu opakuji, nevíme ten volební výsledek. Nicméně některé průzkumy to naznačovaly, že by ty volby mohly dopadnout patem levice a pravice. Co když to skutečně bude pat? Je čestné ty volby opakovat a kdy a nebo se půjde takovou, promiňte mi ten výraz, „českou cestou“ hledání přeběhlíků nebo u nás se tomu říká konstruktivní poslanci. Jan Kubáček: Myslím si, že se to povede hlavně cestou vyjednávání, protože ono pat to je věc nesmírně složitá, protože i my politologové to dělení na levici a pravici nemáme rádi, ono to moc neodpovídá pravdě a když se podíváte na jednotlivé politické strany, tak v mnoha agendách bychom se mohli dohadovat, jestli jsou pravý střed, levý střed, jak moc jsou pravicoví, jak moc jsou konzervativní, jak moc jsou sociálnědemokratičtí či liberální… Jan Klička: Dobrá, tak za jaké situace má cenu opakovat volby? Po jak dlouhém vyjednávání? Jan Kubáček: Víte, já si myslím, že by se měli politici být schopni dohodnout na základě toho mandátu, protože ono není zase tolik voličů, kteří by tam šli s pocitem, tak já to tam někomu dám, když se nedohodnou, půjdu znova. Mnozí tam opravdu jdou s tím, že vážili svůj hlas, uvědomují si, co ten hlas může znamenat a v podstatě mají i tendenci vyvažovat. Ono mimochodem velmi často ty takové podobné výsledky z Británie a mnoha dalších států naznačují, že veřejnost zkrátka nechce jakoby razantní řešení z pohledu jedné strany, ale chtějí od počátku kompromis, který bude smysluplný, který bude dlouhodobý a který bude respektovat jakoby zájmy drtivé většiny lidí, nebo-li jinými slovy, ono to často vyvažování je cílem, ne neblahým dopadem, neblahým efektem, se kterým nikdo nepočítal. Takže spíš si myslím, že by se politici měli zamyslet nad tím, že mají nějaký voličský výsledek, nemůžou hned říct, že se volič spletl, je to špatně, pojďme znovu a naopak si musíme říct, máme nějaký potenciál a musíme s ním pracovat a měli bychom se dohodnout. Jan Klička: Na druhou stranu na podzim nás volby stejně čekají, tak možná by se to opakování nechalo. Bylo by kdy opakovat? Jan Kubáček: Máte pravdu, ale jenom ta příprava a to kolik to stojí peněz a kolik to je agendy. Já myslím, že i politici, i voliči si oddechnou, že jedny volby jsou za námi a myslím si, že jednak by řada voličů nepřišla a nebo by začala trestat, protože by řekla: „Milí politici, proč jsem si Vás podporoval, když nejste schopni se s nějakým voličským výsledkem dohodnout, vždyť tady ta vůle na kompromis je.“ Navíc, mezi námi, ať volby dopadnou jakkoliv, tak jakýkoliv premiér bude muset stejně šetřit. Uvědomují si to všechny politické strany, proto v mnoha ohledech už ubraly v tom rozdavačném tónu, protože zkrátka ta realita, která nás obklopuje je taková jaká je a v Evropě není státu, který by si tohle neuvědomoval. Česká republika je na cestě k tomu, aby si to velmi rychle uvědomila, protože jinak ta situace může být složitější. Jan Klička: Malým testem před tím oficiálním hlasováním byly už studentské volby. Ponechme stranou, kdo v nich vyhrál. Nicméně poměrně na vysokém postu nebo na viditelném postu se umístila Dělnická strana sociální spravedlnosti, což je poměrně sporná strana. Máme se bát takového výsledku, který vzešel od mladých studentů? Jan Kubáček: No, ono se ukázalo, že mladí lidé nejen že obecně jakoby spíše tendují k protestu, tak mají obecně problém se stranami, stranickými politiky a s aktuální nabídkou těch politických stran. Jednak tam postrádají svá témata a zároveň mají pocit, že strany jsou uzavřené do sebe, že se jakoby nezajímají o ten vnější stav věcí a že nemají vůli vtahovat mladé, středně staré a obecně lidi, kteří mají třeba nějakou zkušenost. Takže já jsem to sám chápal, když jsem se na ty výsledky díval jako velkou nespokojenost se zajetými politickými stranami, straníky a stranickým programem… Jan Klička: A ten signál o Dělnické straně sociální spravedlnosti? Jan Kubáček: Tam se ukazuje, že někteří bohužel jakoby nevidí alternativu, tak se začínají poohlížet právě po těch radikálech, kteří bohužel, a v tom je podle mě největší nebezpečí, mají často podobný slovník jako některé stávající politické elity, s tím, že ten establishment to používá z toho titulu, aby přitáhl pozornost některých voličů. Tihle Ti politici, zejména v té Dělnické straně, to už bohužel dělají z toho titulu, že to fakt vnímají tak vážně a chtějí to aplikovat v praxi. Své o tom ví Rakousko, své o tom ví Nizozemí, Francie, Itálie a bohužel pokud se dlouhodobě naše politické elity nebudou schopny kompromisem dohodnout, fungovat, tak se obávám, že by se tady ten proud mohl ukázat a nabírat své voliče, protože vždycky získával právě zejména na mladých voličích, prvovoličích a frustrovaných protestně naložených voličích. A to je velmi nebezpečné. Jan Klička: Náš čas se chýlí ke konci. Já se zeptám ještě na úplně poslední otázku a to je takový odhad skoro až věštírna. Za jak dlouho si myslíte, že po skončení voleb, po skončení těchto voleb budeme mít novou vládu? Jan Kubáček: Přiznám se Vám, že ještě před nedávnem jsem si myslel, že opravdu budeme vládu hledat až do podzimu, do senátních voleb, tak aby žádný z voličů nebyl nespokojen a nepotrestal svoji politickou stranu při těch podzimních volbách. Teď si myslím, že jak sleduji události v Řecku, obecně v Evropské unii, euro zóně, situaci v nejbližším sousedství – v Maďarsku, ale ostatně dneska už i v Polsku, tak si myslím, že tady bude silná vůle tu vládu najít do prázdnin, respektive v prázdninových měsících. Takže je možné, že třeba v červenci, srpnu bychom novou vládu mohli mít. Jan Klička: Uvidíme. Je to na Vás, divácích UPC Express a vlastně i na nás. Našim dnešním hostem byl politolog Jan Kubáček. Jan Kubáček: Děkuji za pozvání, hezký zbytek dne. Jan Klička: A s Vámi se těším opět příště na viděnou.

Jan Klička: Hezký den všem příznivcům Tématu Deníku na UPC Express. Vypadá to, že Češi chtějí změnu. Některé předvolební průzkumy dávají šanci na zvolení až sedmi politickým stranám. Dost možná se tak na konci května dočkáme zcela nové generace politiků, která doposud žije v polostínu svých stranických lídrů. Můžeme jim věřit, až začnou rozhodovat o naší budoucnosti? A co chtějí nové tváře prosadit? Odpověď zkusíme najít v následujících minutách. Pozvání do dnešního „Tématu Deníku“ přijali místopředsedkyně Věcí veřejných Kateřina Klasnová Kateřina Klasnová: Dobrý den Jan Klička: a místopředseda SPO ZEMANOVCŮ pan Vladimír Hönig. Vladimír Hönig: Dobrý den Jan Klička: Milá dámo, milý pane, Vy jste oba dva mladí politici, jste také na kandidátkách mladých politických stran. Zkuste, prosím, říci, jak pro Vás je těžké prosadit se ve stínu předsedů Vašich stran, protože to jsou dominantní osobnosti – na straně Věcí veřejných je to Radek John, na straně SPO je to samozřejmě Miloš Zeman. Stala se někdy nějaká situace, kdy byste museli například korigovat názor Vašeho předsedy, na kolik Vy osobně, coby mladá tvář, můžete zasahovat do toho programu. Začněme u Vás, paní místopředsedkyně. Kateřina Klasnová: Takže, Věci veřejné samozřejmě tvoří program v týmu, to není rozhodně, že by přišel pan předseda, bouchl do stolu a řekl, takhle se bude řešit daňová problematika, takhle se budou řešit ekonomické otázky, je to věc vlastně názoru celého týmu, není to věc názoru jednoho člověka. Problém prosadit se, tak já mám na rozdíl od Radka Johna politické zkušenosti. On je samozřejmě silná mediální tvář známá z televize, ale já se už šest let pohybuji v politice, čtvrtým rokem jako komunální zastupitelka a mám tu výhodu, že jsem žena, takže si myslím, že úplně tam nezapadne, má strana Věci veřejné je otevřená ženám, takže tam je žen docela dost. Jan Klička: Byla někdy nějaká situaci, kdy byste musela korigovat ten názor pana předsedy, něco, s čím sama Vy byste se nemohla ztotožnit? Kateřina Klasnová: Ne, my máme ten program vydiskutovaný, takže co se týká nějakých programových věcí, tam je naprosté souznění. Jan Klička: Stejná otázka i na ZEMANOVCE, jak je těžké prosadit se ve stínu nebo v polostínu, odpusťte mi ten výraz, Miloše Zemana, to je také velmi dominantní osobnost? Vladimír Hönig: I když máme v našem názvu Strana práv občanů tedy Zemanovci, tak nás Miloš Zeman, jako takový, vnímá jako novou generaci politiků, snaží se nás dávat někam na „mediální výslunní“ a plně nás podporuje. Nicméně, my nejsme strana jednoho muže. Za cca. 4 měsíce existence naší strany máme okolo 3000 většinou mladých lidí a jsme většinou i různých názorových porodů. Nicméně je zapotřebí říct, že Miloš Zeman dává příležitost právě té nové generaci. Jan Klička: A byla nějaká situace, nějaký názor Miloše Zemana, se kterým se Vy osobně neztotožňujete? Vladimír Hönig: Samozřejmě, to je i o nějaké polemice. Když se utvářel program, tak byl utvářen na základě nějaké diskuze a že by byl přímo nějaký striktní názor, se kterým bych se neztotožňoval, tak to asi není. Jan Klička: My se dnes bavíme o nástupu mladé politické generace, nové generaci politiků. Zkuste, prosím, na úvod říci politikům nebo respektive voličům, proč by měli volit zrovna Vás? Jste mladé tváře, nemáte přece jenom moc zkušeností z té celostátní politiky. Proč zrovna Vás a zkuste, prosím, říci, jakým směrem se chcete ubírat po květnových volbách, pokud by se Vaše strana dostala do sněmovny, ať už tedy v nějakém výboru nebo případně ve vládě. Co bude Vaším oborem, oblastí? Kateřina Klasnová: Hmm, takže já si myslím, že průprava v komunální politice, kterou já mám, je průprava, která je ta nejlepší pro každého politika a myslím si, že skočit rovnou do vysoké politiky není to pravé. Strana Věci veřejné nabízí na rozdíl od jiných parlamentních stran jistotu a garanci voličům, že budeme svůj program nebo náš program prosazovat. My jsme jediná politická strana, která podepsala etický kodex před vstupem do Poslanecké sněmovny, ve kterém jsme se zavázali, že pokud bychom porušili ten kodex, tak odstoupíme. Jan Klička: A proč konkrétně volit Vás? Kateřina Klasnová: Konkrétně mě? (…smích…) Tak myslím si pro to, že mám jednak ty zkušenosti z komunální politiky a v té Poslanecké sněmovně… Vy jste se ptal, čím bych se chtěla zabývat. Tak já kandiduji za Středočeský kraj a tam považuji za takový, ona je otázka, jestli je to ten nejdůležitější problém, ale velký problém je tam zdravotnictví. Je to ukázkový kraj, na kterém je vidět, jak nutně Česká republika potřebuje zdravotnickou reformu. Takže, já bych se asi zabývala zdravotnictvím a sociální problematikou. Jan Klička: To znamená, že v případě Vašeho zvolení byste se stala členkou nejspíše nějakého sněmovního zdravotního výboru. Kateřina Klasnová: Pravděpodobně ano. Věnovala bych se tomu, čemu se věnuji víceméně na té komunální úrovni. Věnuji se ještě i ekologii a kultuře. Jan Klička: Dobrá. Vladimír Hönig přichází, pokud vím, z akademické půdy. Vy působíte jako vysokoškolský pedagog. Kterým směrem se budete, pokud budete zvolen, ubírat Vy? A proč Vás, konkrétně, by voliči měli poslat v květnu do sněmovny? Vladimír Hönig: Začnu tedy tou druhou otázkou. Myslím si, že jedinec nikdy nemůže dokázat nic sám, je to vždycky o nějakém týmu lidí. Nicméně to, co může každý přinést je odbornost a tím teď odpovím i na tu Vaši první otázku. Já chci působit v tom oboru, ve kterém vlastně nyní působím a to je školství. Sám se zabývám životním prostředím, jelikož přináším problematiku biopaliv. Shrnu-li to, chci u toho asi zůstat a pokud můžu, tak v tom nějakým způsobem participovat. Jan Klička: Hmm. Tak pojďme tu naši diskuzi trošinku zkonkretizovat. Vaše volební programy jsou, samozřejmě, velmi široké, ale jeden důležitý styčný bod, po kterém volá veřejnost, je boj s korupcí. To je první otázka na Věci veřejné, je to takové Vaše hlavní téma. Vy navrhujete v rámci boje s korupcí zavedení testů integrity, můžeme tomu tak říkat, širokých korupčních testování politiků a nebo také úředníků. Zkuste, prosím, stručně nastínit, o co by vlastně šlo? Kateřina Klasnová: Jedná se vlastně o testy korupční odolnosti, to je věc, kterou prosazuje i ministr Pecina v rámci toho korupčního balíčku, v tom s ním Věci veřejné souhlasí. Kdo je proti? Bylo by možná zapotřebí říct, že proti je ODS a někteří poslanci za TOP 09. Je to věc, která by mohla zcela normálně fungovat. Bylo to vidět i na příkladu třeba reportérů MF Dnes, kteří takto nachytali pana poslance Dolejše nebo pana poslance Šustru. Takže fungovalo by to úplně jednoduchým způsobem, principem. Jan Klička: To znamená, že by chodil nějaký člověk a byl by to policista nebo by to byla soukromá osoba, která by chodila s obálkou a nabízela by… (vstupuje do hovoru Host 1) Kateřina Klasnová: Domníváme se, že je zapotřebí vytvořit speciální „Protikorupční státní zastupitelství a protikorupční soudy. Tito lidé by měli, samozřejmě, speciální režim. To znamená, museli by to být Ti vybraní, ti nejlepší a museli by být adekvátně zaplaceni. Úzce s tím souvisí i „institut korunního svědka, to znamená, že by Ti lidé museli mít zaručenou veškerou ochranu a … Jan Klička: To znamená, že v tom případě by tu trestnou činnost provokoval policista? Kateřina Klasnová: … Jan Klička: Bavíme se o „agentu provokatérovi“, mohu-li to tak nazvat. To je termín, který je, jak Vy jste zmiňovala, z Pecinova balíčku. Ale jak to vidí Věci veřejné? Byl by to policista? Kateřina Klasnová: Asi by to nebyl policista. Já si myslím, že by tam byl problém s Ústavním soudem. To by se muselo ještě dořešit. Jan Klička: No, zkuste být, prosím, konkrétnější. Dořešit! Tak, buď je to policista nebo je to soukromá osoba. Správně jste řekla, že je tady už kolize s Ústavním soudem. Kateřina Klasnová: Je tady už kolize s Ústavním soudem, takže by to musela být asi soukromá osoba. Nebyl by to policista. Jan Klička: A na kolik máte tento bod programu rozpracován? Kateřina Klasnová: Máme ho rozpracován na tři stránky. Jan Klička: Na tři stránky? Kateřina Klasnová: Já skutečně neumím vše nazpaměť, jen protikorupční opatření máme rozpracované na tři stránky. Já si myslím, že tohle to, na co se Vy ptáte, není ani tak jako by objevné, co prosazují Věci veřejné, protože jak říkám má dokonce stejné body právě i ČSSD a i ODS se shodne na řadě věcí. Oproti jiným stranám my prosazujeme možnost odvolatelnosti politiků. To je další věc, o které novináři tvrdí, že není možná. Je možná. Například ve finské Ústavě je tato věc zakotvená a je skutečně možné vypsat referendum v regionu, kde byl příslušný politik zvolen. Lidé se vysloví dvoutřetinovou většinou, zda-li chtějí, aby dál setrval ve své funkci či nikoliv. Takže, chce to ústavní změnu. Jan Klička: Když jsem se díval do programu SPO ZEMANOVCŮ, tak jsem tam našel zmínku o tom, jednak že navrhujete majetková přiznání, detailnější pohled na majetek a také je tam bod, který se týká konfiskace majetku nelegálně nabytého. To slovo konfiskace zní poněkud tvrdě, ono má i docela špatné koncikvence v českém prostředí. Co to tedy ve Vašem pojetí znamená? Vladimír Hönig: Jedná se tedy o „Zákon prokázání původu přímého majetku“ a pakliže ten majetek byl nějakým způsobem nelegálně nabyt nebo prokáže-li se, že nebyl nabyt legálně, potom navrhujeme, aby byl konfiskován nebo chcete-li zabaven. Myslím si, že je to zapotřebí, neboť už tady byly některé akce ve stylu třeba „čisté ruce“. Byla to dobrá myšlenka, nicméně skončila jak třeba u policie, dále mohla skončit u státních zastupitelů, mohla skončit u soudu… Tudíž měli by do toho být vlastně začleněni především vysocí policejní úředníci, státní zástupci a soudci. Potom mi přijde, pokud … Jan Klička: A k té konfiskaci? Vladimír Hönig: Jak říkám, pokud bude prokázáno, že byl majetek nabyt nelegálně, tak navrhneme jeho zabavení. Jan Klička: To znamená, že by soud rozhodl, panu XY tímto odebíráme veškerý jeho majetek. Vladimír Hönig: Ať každý, i třeba vysoký státní úředník, který měl malý byt a oprýskanou Škodovku prokáže, kde vzal peníze na Mercedesa a stomilionovou vilu. Neprokáže-li, že byl majetek nabyt legálně, musí mu být zabaven. Jan Klička: Hmm. Vy osobně – ZEMANOVCI – byli byste pro „institut agenta provokatéra“, někoho, kdo by chodil s obálkou a zkoušel by … Vladimír Hönig: Jsme i pro finanční policii, jsme i pro finanční prokuraturu … Jan Klička: A konkrétně pro toho „agenta provokatéra“? … Vladimír Hönig: … Opět, máte agenta provokatéra, ale zase to skončí u té Policie, která to může posunout státnímu zástupci a jestliže se to dostane vůbec k soudcům, tak to je pokrok. Tudíž, začněme i u těchto tří institucí, které se doslova musí svléknout donaha. Jan Klička: Dobrá. Sledujete Téma Deníku. Jan Klička: Velkou neznámou, která dělala potíže v uplynulém volebním období, byly i tzv. Akcie na doručitele. Věci veřejné mají v programu napsáno, že to chtějí zrušit. Nicméně nastává tady otázka, jakým způsobem máte ošetřeno, aby se do těch výběrových řízení na velké státní zakázky, ale i na nějaké regionální zakázky, nedostávaly nastrčené firmy, které samy budou mít čistou vlastnickou strukturu, ovšem to jejich pozadí např. stran zahraničních majitelů bude zcela jiné? Kateřina Klasnová: My máme v programu, nejen, že se tam nesmí hlásit právě firmy, které mají Akcie na doručitele, ale máme tam i zakotveno, že to nesmí být firmy, které by měly nejasnou majetkovou strukturu, to znamená, i pokud jsou třeba na Kypru atd. To je naprosto běžná věc. My také prosazujeme … Jan Klička: Co když ta firma bude registrována v Česku? Bude zcela naprosto průhledná, ovšem její akcionáři budou, a to se týká např. některých stavebních firem, které teď v Česku působí, ony mají jasnou strukturu, ovšem jejich majitel je v cizině a jeho majetková struktura není úplně jasná. Kateřina Klasnová: My jsme pro to, aby veškeré veřejné zakázky byly na internetu a myslím si, že pod určitým dohledem i veřejnosti… Samozřejmě se nedá říct, že se dá skoncovat s korupcí ze dne na den …, že se ze dne na den už nikdy nestane, aby nějaká veřejná zakázka byla předražená nebo, aby se přihlásila nějaká firma, která nemá úplně jasnou majetkovou strukturu. Myslím si, že je potřeba udělat celý soubor opatření. Není to prostě jen jedno opatření, je to celý protikorupční balíček, který by měl vést k minimalizaci, minimalizaci korupce. Jan Klička: Mimochodem, podepsala byste se pod korupční balíček z dílny Martina Peciny? Kateřina Klasnová: … My to podporujeme, nicméně považujeme to za nedostatečné. Jan Klička: Dobrá. Kateřina Klasnová: Lepší něco, než nic, takhle bych to řekla. Jan Klička: Akcie na doručitele určitě bude i problém, který bude reflektovat program SPO. Jak Vy se na tento institut díváte a jak byste ho konkrétně ošetřili tak, aby to, i řekněme, nebylo soudně napadnutelné? Vladimír Hönig: Myslím si, že se tady se slečnou místopředsedkyní budeme asi shodovat. I nám jde o prokázání právě té majetkové struktury. Co se týká třeba těch veřejných zakázek, jsme samozřejmě pro to, aby se podporovaly investicemi. Nicméně, v našich zeměpisných končinách se, řeknu to natvrdo, vulgárně, možná rozkrade, rozmrhá nějakých 200 miliard ročně, což je cca. náš roční deficit. Tudíž, opět se vracím i k té Vaší předchozí otázce, je to vlastně i součástí boje proti korupci. Jan Klička: Hmm. A ten samotný „institut Akcií na doručitele“? Vladimír Hönig: Stejně jako se tady k tomu vyjádřila i slečna, i my říkáme ano, jednoznačně by to mělo být zrušeno. Jan Klička: Nebojíte se například nějakých zahraničních arbitráží, protože opět odkazuji se k tomu, že ty společnosti jsou v českém právu, mohou býti čisté, ovšem mají zahraniční majitele a Ti si mohou stěžovat pro, řekněme, porušení podmínek, volných podmínek na trhu. Kateřina Klasnová: Myslím si, že by to do české ekonomiky, jak uvedl pan místopředseda, přineslo minimálně 200 miliard korun. Objem veřejných zakázek je cca. 660 miliard korun, takže 200 miliard by za to určitě stálo. Určitě se nebojím těch arbitráží. Jan Klička: Dobrá. Dalším bodem, opět minulého volebního období, byli lobbisté a regulace lobbingu. Pojďme se podívat do programu SPO. Jak Vy hodláte regulovat lobbing a jak by podle Vašich představ měl vypadat lobbista? Vladimír Hönig: U nás, když se řekne to slovo lobbista, tak to mnoha lidem zní až negativně. Rád bych podotknul, že lobbista je placená funkce i ve vyspělých zemích v západní Evropě, stejně tak i v Americe. Tak samozřejmě je to o nějaké regulaci v tom negativním pojetí. Strany by měly být odpovědné za svá rozhodnutí a stejně tak, jestliže se to týká politiky, tak i za odvolatelnost politiků. Regulace samotného lobbingu je v konzultační činnosti a je součástí každé politiky. Pokud chceme ošetřit tento lobbing, tak musíme jít po jednotlivých bodech, po jednotlivých nitkách. Jan Klička: Jak by ve Vaší představě vypadal skutečně ten lobbista? Byl by to člověk, který by byl registrovaný, jak jsou některé návrhy, musel by na to mít živnost, měl by, řekněme, omezený přístup do některých sněmovních kuloárů nebo naopak by tam měl plný přístup, jak Vy to vnímáte? Vladimír Hönig: Tak jste to tady teď správně nadefinoval, musí to být samozřejmě nějaký registr … Jan Klička: To vypadá, jako kdybych já vytvářel program SPO … Vladimír Hönig: Tak to není, nenenene, to v žádném případě, to bychom zacházeli do úplných detailů. Samozřejmě to musí být člověk pod nějakou kontrolou a jestliže… Jan Klička: A prosím, pod kterou kontrolou, protože pořád to tady tak trošičku nastřelujeme, ale chtělo by to říci konkrétně. Bude to člověk ze živnostenským listem, bude to právnická osoba, bude mít přístup tam a tam? Vladimír Hönig: Když si to vezmete, tak jsou u nás různé konzultační firmy, které fungují jako právnické osoby. Tudíž, jestli chcete, toto je i samotná forma lobbingu. Jan Klička: To znamená, že by to byla spíše právnická osoba a nikoliv jednotlivec – člověk, lobbyista, fyzická osoba? Vladimír Hönig: … Jednoznačně bych byl pro to, aby to byla právnická osoba. Jan Klička: Dobrá. Stejná otázka, samozřejmě, i na Věci veřejné. Jak ve Vašich očích vypadá lobbyista? A jaké atributy by měl splňovat? Kateřina Klasnová: Tak určitě je zapotřebí schválit nejprve zákon o lobbingu a tam by byly všechny ty detaily, o kterých hovoříte. To je určitě téma pro nějakou diskuzi. Samozřejmě to musí být člověk, který bude registrovaný, musí mu být povolen vstup do Poslanecké sněmovny. Dovedu si představit, že by mu byly posílány dopředu programy jednání Poslanecké sněmovny atd. Zkrátka nebyla by to už taková ta šedá eminence, se kterou se politici schází někde v přítmí restaurací, ale byl by to člověk, který by byl vidět a byl by zaregistrovaný. Jan Klička: Fyzická osoba, právnická osoba? Kateřina Klasnová: Do této míry to nemám dotaženo, ale myslím si, respektive, já si dovedu představit, že by to byla i fyzická osoba. Jan Klička: Tak určitě jste se bavili ve Věcech veřejných o lobbingu … Kateřina Klasnová: Samozřejmě, ale jak říkám, je to součást nějakého zákona o lobbingu, který je zapotřebí udělat. My máme tu věc propracovanou, ale vyloženě až do těchto detailů si myslím… Jan Klička: A Váš konkrétní názor? Kateřina Klasnová: Já si dovedu představit fyzickou osobu. Jan Klička: Dobrá. Sledujete Téma Deníku. Jan Klička: Po květnových volbách můžeme být svědky nebývalé situace. Přízeň voličů by se, podle průzkumu, mohla rozdrobit až mezi sedm stran, které mají reálnou šanci na vstup do sněmovny. Lze, v tak velkém počtu, sestavovat vládu? A které strany spolu mohou utvářet koalice? I to budou další otázky pro Věci veřejné a ZEMANOVCE. Jan Klička: Tak, když se podíváme na některé ty průzkumy veřejného mínění … ty dávají šanci sedmi možná až osmi stranám. Jak třeba ZEMANOVCI se teď dívají na ostatní politické partnery, kdo by pro vás mohl být programovým souputníkem a naopak odpůrcem? Vladimír Hönig: Pokud se dostaneme do sněmovny a samozřejmě v to plně věřím, chceme být opoziční stranou, která by neuzavírala koalici. Myslím si, že ty úvahy o koalici se řeší spíš až po volbách. Jan Klička: Zeptám se konkrétně … Vladimír Hönig: … mně to nepřijde fér vůči lidem. Nicméně, nicméně … Jan Klička: Je třeba ČSSD programovým partnerem možným pro koalici v nějaké budoucí vládě? Vladimír Hönig: Když si to vezmete, programovým, tak každé straně nebo všem stranám jde o jakýsi ráj na zemi s tím, že nakonec ten ráj tady vůbec není, tudíž můžeme všichni říkat, že chceme boj proti korupci, že chceme víc peněz do školství, do zdravotnictví, ale ve výsledku to tak není. Podle mého názoru je potřeba, aby byly nové politické strany, které ještě nejsou zapouzdřené a s tím i do toho vlastně my vstupujeme a chceme být tedy opoziční stranou … Jan Klička: Může být takovým koaličním partnerem pro SPO např. Věci veřejné? Vladimír Hönig: Já se nedomnívám, že bychom vyhráli volby v tomto volebním období, tudíž jak říkám, do koalice se nehrneme. Naopak chceme být opoziční stranou. Jan Klička: Kdo je přirozeným koaličním partnerem pro Věci veřejné, paní místopředsedkyně? Kateřina Klasnová: Tak já bych Vám neodpověděla takhle, protože Věci veřejné mají spíš podmínky, za kterých by podpořily nějakou koalici a ty podmínky jsou následující: plnění mástrichtských kritérií ještě v tomto volebním období, to znamená, stop zadlužování České republiky, to znamená žádné zvyšování schodku veřejného rozpočtu, tam dokonce chceme stanovit ústavní většinu pro schvalování schodku veřejného rozpočtu. Chceme, aby byla započata důchodová zdravotnická reforma, samozřejmě je také za potřebí reformy školství a v neposlední řadě je to právě ten protikorupční balíček. Jako taková třešnička na dortu je samozřejmě to, že strana Věci veřejné se etabluje jako strana přímé demokracie, takže bychom rádi prosadili i prvky přímé demokracie. Jan Klička: Když se podíváme na ty aktuální volební průzkumy, vede zatím ČSSD. Kdyby ČSSD skutečně vyhrála a Jiří Paroubek byl pověřen sestavením vlády po květnových volbách a oslovil by i Vás, šli byste s ním do toho a kde je nějaká míra ústupků, protože každá politická strana samozřejmě musí při sestavování nějaké koaliční vlády jít na ústupky. Kde je ta míra ústupků, od čeho jste schopni upustit? Kateřina Klasnová: Já odpovím trošičku z jiné strany, nejprve s kým nikdy ne a to je Komunistická strana. Věci veřejné jsou také asi jediná strana v České republice, v jejíž řadách nejsou žádní komunisté. My to máme jako přímou podmínku vstupu do strany. A co se týká ČSSD, jak jsem říkala, my máme tato kritéria, to znamená žádné zadlužování státu, to znamená nežít na úkor budoucnosti našich dětí a já si nedovedu v tuto chvíli představit, že by pan Paroubek přistoupil na tento náš racionální návrh. Jan Klička: To znamená, že s ČSSD spíše koalici vylučujete? Kateřina Klasnová: Spíše vylučuji. To by se musel stát nějaký zázrak, aby si pan Paroubek rozmyslel svůj přístup k České republice. Jan Klička: Obě vaše strany chtějí částečně modifikovat i ten, řekněme, volební systém, způsob, jak se u nás volí. Já když jsem se díval do volebního programu SPO ZEMANOVCŮ, našel jsem tam zajímavý bod, aby se změnil systém preferenčních hlasů tak, aby voliči mohli rozhodovat o preferenčních hlasech napříč kandidátkami. To je velmi zajímavé, ovšem zajímal by mě ten výsledný efekt, když by se ve Sněmovně sešlo několik politiků, které by voliči zvolili na základě preferencí z různých stran, ovšem ze zcela jinými programovými východisky a jak by potom mohla fungovat ta souhra ve sněmovně? Vladimír Hönig: Tu politiku vytvářejí samotní lidé, takže jestliže lidé o tom rozhodnou, kdo tam má být a v jakém zastoupení, tak je to právě čistě na nich. Tedy my jsme také pro to, nebo hlavní částí našeho volebního programu je posílení té přímé demokracie a to, co Vy říkáte, tak to je ten pojem, jak jste viděl „panašování“, jak je to i zavedeno s tím, že můžete vybírat z více kandidátek. Uplatnilo se toto i v komunální politice a já si nemyslím, že to tam přináší nějaký problém. Tedy … Jan Klička: Co v situaci, když budou volit podle tváří a ne podle programu a navolí několik tváří, které prostě lidově řečeno, nebudou schopny se dohodnout? Vladimír Hönig: Musíte k tomu říct i nějaké svoje „ale“, protože my dále i deklarujeme, aby byl zvýšen počet volebních obvodů, tedy v rámci volebního kraje ze 14 na 35, tedy abyste mohl i ty kandidáty blíže poznat a s tím vlastně i můžete prosazovat ty vaše kandidáty, o kterých víte, že jsou Ti kvalitní. Pokud … Jan Klička: A věříte v tu shodu, kdyby se tam potom ve Sněmovně dostali pánové Topolánek, který už nekandiduje, ale např. pan Paroubek. Seděli by v podstatě v jedné lavici, protože by byli tak navoleni dohromady, samozřejmě to přeháním, ale přesto byli by tam lidé, které prostě odpuzuje nějaká osobní animozita. Vladimír Hönig: Tak já se nedomnívám, že by nějaký občan dával své preference dvěma absolutně protikladným kandidátům. Je to spíš o tom, můžu uvést příklad, když byly volby do Evropského parlamentu, tak i na těch předních příčkách různých kandidátek byli kvalitní osobnosti a člověk si vlastně rád vybral i z více kandidátů, ale byl vázán pouze tou jednou kandidátní listinou. Jan Klička: Hm. Když jsem se díval do programu Věcí veřejných, Vy na tu modifikaci systému voleb jdete i z druhé strany. Chcete zakázat přeběhlictví, to aby člověk, který je zvolen za určitou stranu v průběhu volebního období, nemohl odejít do té druhé strany. Prosím, jak konkrétně máte definováno nebo ošetřeno, že toho ustanovení by nebylo napadnutelné u Ústavního soudu? Kateřina Klasnová: Tak, jak jsem o tom už hovořila, tak vlastně všichni kandidáti do Poslanecké sněmovny podepsali etický kodex Věcí veřejných. To je věc, kterou asi málo kdo ví, ale poslanci naší Poslanecké sněmovny nemají vůbec žádný etický kodex, to považuji za něco elementárního. V rámci toho etického kodexu je právě i ustanoven článek o přeběhlictví. Máte samozřejmě pravdu, že z Ústavy je mandát volný nikoliv vázaný, takže kdyby někdo dal stížnost Ústavnímu soudu, tak samozřejmě nemůže v podstatě odejít nebo není nijak vázán, aby nutně musel odejít. Považujeme to vlastně za veřejný slib voličům. To znamená, my jsme se … Jan Klička: To znamená není to tvrdě v zákoně dáno, ale je to… Kateřina Klasnová: Není to v zákoně dáno … Jan Klička: …ale je to řekněme morální apel … Kateřina Klasnová: V tuto chvíli v tuto chvíli to samozřejmě není v zákoně dáno, je to morální apel, je to veřejný slib našim voličům. Já si ani nedovedu přestavit, že takovýhle člověk by se potom mohl podívat do očí svým voličům a o něčem to vypovídá, o kvalitě toho člověka. Jak říkám, pro další změny, třeba odvolatelnost politiků atd., které prosazujeme, je zapotřebí opravdu ústavní změny. Jan Klička: Hm. Zeptám se ještě na úplně poslední věc. Jsme v té horké fázi volební kampaně, ta něco stojí. Často se mluví také o finančních stropech na kampaně. Zkuste, prosím, teď na závěr říci, kolik vaše strany investovaly do volební kampaně a jestli byste byli pro nějaký finanční strop a případně jaký? Vladimír Hönig: Tak sám za sebe můžu říct, že jednoznačně já bych byl i pro to, aby ten finanční strop existoval a myslím si, že v tom bych našel i shodu uvnitř naší strany. … Jan Klička: Nechci být zlý, ale není to tak dávno, co tady na Vaší židli seděl Miloš Zeman a sliboval nám, že jeho na billboardech určitě neuvidíme a … Vladimír Hönig: Podívejte se, ta … Jan Klička: …A po čtvrt roce… Vladimír Hönig: …ta kampaň musí být vždycky podložena i marketingově, tak aby bylo vidět, že ta strana vůbec je, že existuje a tudíž vezměme to z pohledu marketingu. To, že Miloš Zeman není zastánce billboardové kampaně, to je si pravda, ale je to i o tom, že to je jenom podpůrný prostředek. Tudíž my apelujeme na kontaktní kampaň. Nicméně, co se týče tedy i těch financí, tak pro ten strop bych byl, nicméně, ptáte-li se, kolik my tak cca. utratíme za volební kampaň, tak … Jan Klička: Miloš Zeman tady kdysi říkal, kdysi před čtvrt rokem, že to bude tak 3, 4 miliony za naftu do autobusu Zemák. Vladimír Hönig: My teď vstupujeme do volebních kampaní v rámci krajů. Tudíž, to co si vlastně mi dokážeme vybrat v rámci té své krajské organizace, tak vkládáme i do té volební kampaně a sám tedy za Prahu můžu říct, jelikož jsem předseda krajského výboru Praha, je to v řádu sto tisíců na měsíc, takže to nejsou žádné přemrštěné sumy. Jan Klička: Dá se to ještě kvantifikovat na té celostátní úrovni? Vladimír Hönig: Ale … samozřejmě na té celostátní úrovni, byť Miloš Zeman se vyskytuje i v jiných krajích, tak je samozřejmě kandidátem Ústeckého kraje a tam i ta jeho tvář je zviditelňována v rámci toho rozpočtu kraje. Jan Klička: Dobrá. Prosím ještě o stručnou odpověď Věci veřejné. Jaký je pro Vás finanční strop na předvolební kampaň a kolik Vy jste utratili? Kateřina Klasnová: Určitě. Věci veřejné prosazují strop 100 milionů korun na kampaně a my máme naprosto transparentní financování, nám dali dary naši sponzoři – Klub angažovaných podnikatelů, potom máme ještě drobné dárce atd. a tato kampaň nás bude stát zhruba 20 milionů korun. Jan Klička: Dobrá. Víc už se do dnešního pořadu nevejde. Naše dnešní pozvání přijali místopředseda SPO ZEMANOVCŮ Vladimír Hönig … Vladimír Hönig: Děkuji Vám, nashledanou. Jan Klička: …a místopředsedkyně Věcí veřejných Kateřina Klasnová. Kateřina Klasnová: Děkuji, nashledanou. Jan Klička: Vám děkuji za pozornost a příště se budu těšit opět na viděnou.